ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5184.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5184/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného Ing. S. Ch., zastoupeného advokátem, proti povinné Ing. H. P., zastoupené advokátkou, pro částku 188 515,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 8560/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2007, č. j. 16 Co 80/2007-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradu nákladů dovolacího řízení
částku ve výši 1 300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. července 2006, č. j. 19 Nc 8560/2003-96, ve znění opravného usnesení ze dne 4. října 2006, č. j. 19 Nc 8560/2003-111, kterým obvodní soud (ve výroku I.) zastavil exekuci nařízenou usnesením tohoto soudu ze dne 3. února 2004, č. j. 19 Nc 8560/2003-10, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2005, č. j. 22 Co 894/2005-37, a (ve výroku III) rozhodl o náhradě nákladů exekuce, a změnil toto usnesení (ve výroku II.) tak, že se povinné nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo jeho právnímu zástupci (advokátu Mgr. V. N.) doručeno dne 29. června 2007, podal oprávněný včas tzv. blanketní dovolání (k soudu osobně podáno dne 29. srpna 2007 – viz. č. l. 120), ve kterém jen uvedl, že je podává proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2007, č. j. 16 Co 80/2007-119, s tím, že odůvodnění včetně plné moci k zastupování advokátem předloží z důvodu nepřítomnosti advokáta dodatečně.
Je-li dovolatelem – jako v projednávaném případě – fyzická osoba, je nezbytné, aby (nemá-li právnické vzdělání) byla zastoupena advokátem (notářem), jímž musí být dovolání i sepsáno (srov. §241 odst. 1, odst. 2 písm. a/, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/).
Při podání dovolání nebyl oprávněný zákonem stanoveným způsobem zastoupen, resp. dovolání oprávněného nebylo sepsáno advokátem, ačkoliv oprávněný byl na základě procesní plné moci udělené již dne 12. září 2005 advokátu Mgr. V. N. advokátem řádně zastoupen. Z obsahu plné moci založené na č. l. 58 spisu totiž vyplývá, že oprávněný zmocnil advokáta Mgr. V. N. k zastupování v posuzované věci tak, že „Tato plná moc platí pro všechny druhy řízení a stupně řízení a vztahuje se i na všechna vedlejší či následná řízení.“ Je tedy zřejmé, že citovaná plná moc se vztahovala i na zastupování v dovolacím řízení. Právě s ohledem na tuto výslovnou úpravu zastupování nedošlo k zániku plné moci dnem právní moci rozhodnutí (srov. §28 odst. 6 o. s. ř.). Postup soudu prvního stupně, který usnesením ze dne 13. září 2007, č. j. 19 Nc 8560/2003-121, vyzval oprávněného, aby si ve lhůtě tří dnů od doručení usnesení zvolil zmocněncem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání a současně ho poučil, že jinak bude dovolací řízení zastaveno, nelze pokládat za správný, neboť, jak vyplývá z výše uvedeného, oprávněný byl již advokátem zastoupen.
Na výzvu, která mu byla doručena dne 24. září 2007 (adresát nebyl zastižen, proto mu byla zásilka dne 21. září 2007 uložena na poště a po třech dnech od uložení došlo k jejímu doručení fikcí), dovolatel reagoval dne 26. září 2007 podáním označeným jako „dovolání …resp. jeho doplnění a odůvodnění“.
Povinná ve vyjádření k dovolání oprávněného uvedla, že podle jejího názoru není dovolání přípustné, když napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (měnícím výrokem byl výrok o nákladech řízení). Oprávněný nadto výslovně napadl doplnění a odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, dovolání podané pouze proti důvodům rozhodnutí však také není přípustné. Mimoto považuje povinná napadené rozhodnutí za správné. V řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že dluh povinné a jejího manžela již byl oprávněnému uhrazen a ani on sám v průběhu řízení netvrdil opak. Jak vyplývá i z odůvodnění napadeného rozhodnutí, námitku započtení povinná vznesla poprvé již při jednání na F. ú. a poté několikrát i v průběhu exekučního řízení. K započtení pohledávek potom došlo dne 15. června 2001. Správně byla odvolacím soudem posouzena také otázka případného promlčení pohledávek. Povinná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání oprávněného odmítl.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §241a odst. 2, 3 o. s. ř., tj. proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění dovolacího důvodu předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů, samo o sobě nestačí. Dovolací soud je důvody, pro něž se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, včetně jejich obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); k vadám řízení uvedeným v §242 odst. 3, větě druhé, o. s. ř. přihlédne – je-li dovolání přípustné – pouze za předpokladu, že dovolání nezůstalo blanketním, tj. že z něj vyplývá rozsah napadení a důvody dovolání.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním; vady může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím prekluzivní lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Dovolání, které nebylo o uvedenou náležitost v této prekluzivní lhůtě doplněno, bude pak dovolacím soudem odmítnuto podle §43 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Z obsahu spisu je zřejmé, že oprávněný doplnil své dovolání podáním ze dne 26. září 2007 (téhož dne bylo „doplnění dovolání“ podáno k soudu). Poslední den lhůty, kdy bylo možno doplnit dovolání o důvody, z jakých se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, však byla středa dne 29. srpna 2007 (jak již bylo výše uvedeno, napadené usnesení městského soudu bylo advokátovi oprávněného Mgr. V. N. doručeno dne 29. června 2007 - viz doručenka na č. l. 119). V poslední den lhůty, v níž bylo možno doplnit dovolání o důvody napadení usnesení odvolacího soudu, bylo podáno toliko tzv. blanketní dovolání. K tomu srov. ustanovení §240 odst. 1, věta první, §241b odst. 3, věta první, §243c odst. 1, §57 odst. 2, věta první, o. s. ř.
Nejvyšší soud proto vadné dovolání odmítl (§43 odst. 2 o. s. ř.).
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo povinné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v celkové částce 1 300,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem /§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. b), §14 odst. 1, §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů/, sníženou dále o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, v částce 300,- Kč představující paušální náhradu podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu