ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2501.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 2501/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. M., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) Ing. J. H., zastoupenému advokátem, 2) St. H., s.r.o., zastoupenému advokátem, 3) GE M. B., a.s., a 4) J. H., o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 151/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 2006 č.j. 8 Co 566/2006-96, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku krajského soudu o náhradě nákladů řízení se odmítá; v dalším se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému 1) 5.712,- Kč k rukám advokáta a žalovanému 2) 4.800,- Kč k rukám advokáta, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že veřejná nedobrovolná dražba provedená dne 14.4.2005 žalovaným 2) na návrh žalované 3) za účelem uspokojení její pohledávky za žalovaným 4), jejímž předmětem byly nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně označené jako \"budova na pozemku parc. č. 296 - rodinný dům, pozemek parc. č. 296 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 297 - zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště, pozemek parc.č. 298 - zahrada, zapsané na listu vlastnictví pro katastrální území J., obec O., okres O. u Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrální pracoviště O.\", jejichž vydražitelem se stal žalovaný 1), je neplatná. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že na návrh žalované 3), která měla pohledávku vůči žalovanému 4) zajištěnou zástavním právem na předmětných nemovitostech, zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 26.10.1994, provedl žalovaný 2) veřejnou nedobrovolnou dražbu, ačkoliv od ní měl ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. e) zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) upustit. V bodě 8. dražební vyhlášky ze dne 4.2.2005 je totiž uvedeno, že \"místo prohlídky předmětu dražby se stanovuje v kanceláři dražebníka, to je v kanceláři společnosti St. H., s.r.o.\", i když se předmět dražby nacházel \"v katastrálním území J., obec O.\", a nemůže být tedy \"prohlídnut ve smyslu §15 zákona č. 26/2000 Sb. v O.\". Místo prohlídky předmětu dražby \"musí být v místě, kde se předmět dražby nachází, aby byla účastníkům dražby umožněna jeho řádná prohlídka\", prohlídka předmětu dražby \"je zásadní pro jakékoliv další spory ohledně předmětu dražby, resp. jeho stavu v době dražby, a pro výši částky, za kterou bude vydražen\" a žalobkyně byla \"v termínech prohlídky připravena umožnit prohlídku nemovitostí, i když věděla, že místo prohlídky je v O.\".
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 14.4.2006 č.j. 7 C 151/2005-58 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 12.168,- Kč k rukám advokáta Mgr. T. S., že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení 13.348,- Kč k rukám advokáta Mgr. P. K. a že žalovanému 3) a 4)) se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poté, co dovodil, že žalobkyně je \"jako zástavce\" aktivně legitimována k podání žaloby o neplatnost veřejné dražby ze dne 14.4.2005 a že žaloba byla podána v zákonné tříměsíční lhůtě, z provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně se stala vlastnicí předmětných nemovitostí na základě dohody o vypořádání BSM dnem 19.5.1994, že k nemovitostem vzniklo zástavní právo ke dni 31.10.1994 ve prospěch \"právní předchůdkyni žalované 3)\" a že dlužník - žalovaný 4) svůj závazek nesplnil. Podle soudu prvního stupně nedošlo k žádnému \"pochybení, které by vedlo k neplatnosti dražby\"; prohlídka předmětu dražby \"byla stanovena dražební vyhláškou v souladu s ustanoveními zákona o veřejných dražbách\", když \"zákon nestanoví, kde se má prohlídka předmětu dražby konat, a ani \"dražebníku neukládá povinnost stanovit místo prohlídky nemovitého předmětu dražby tam, kde se předmět dražby nachází\", a účelem ustanovení §15 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) \"je ochrana zájemce o vydražení předmětu dražby\". Soud prvního stupně dále odmítl námitku žalobkyně, že by měly vliv na platnost veřejné nedobrovolné dražby \"skutečnosti, že smlouva o provedení veřejné dražby nedobrovolné byla uzavřena dne 4.2.2005, oznámení smlouvy o provedení dražby je datováno 7.2.2005, bylo doručeno žalobkyni 8.2.2005 a znalecký posudek o ceně předmětu dražby je datován již 20.1.2005\", a dovodil, že žalovaný 2) již dne 22.12.2004 písemně informoval žalobkyni o \"skutečnosti uzavření smlouvy o spolupráci v oblasti dražeb mezi ním a žalovanou 3) a o tom, že předmětem budoucí veřejné dražby nedobrovolné budou nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, na základě čeho se tak stane, a že v lednu 2005 proběhne prohlídka předmětů budoucí dražby znalcem\". Provedení důkazů navržených žalobkyní odmítl s odůvodněním, že zjištění z nich učiněná nemohou mít pro rozhodnutí ve věci žádný význam.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22.11.2006 č.j. 8 Co 566/2006-96 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.428,- Kč k rukám advokáta Mgr. T. S., že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.230,- Kč k rukám advokáta Mgr. P. K. a že žalovanému 3) a 4) se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že žalobkyně, ačkoliv se jako \"zástavní dlužník\" může domáhat vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby jen z důvodů uvedených v ustanovení §48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb., namítá neplatnost veřejné nedobrovolné dražby ze dne 14.4.2005 pro nesplnění podmínek ustanovení §15 odst.1 a 3 zákona č. 26/2000 Sb. (nedostatky prohlídky \"nemovitého předmětu dražby\"), což mohou uplatnit - jak vyplývá z uplatnění právní zásady \"lex specialis derogat legi generali\" - jen osoby vyjmenované v ustanovení §48 odst.4 zákona č. 26/2000 Sb. Uvedení místa prohlídky nemovitosti odlišného od místa, kde se nemovitost nachází, navíc nevede k neplatnosti dražby, neboť v ustanovení §43 odst.1 písm.h) zákona č. 26/2000 Sb. se stanoví jako náležitost dražební vyhlášky u nemovitostí \"uvedení data a času konání prohlídky\" a \"jiné náležitosti dražební vyhlášky nejsou ve vztahu k prohlídce předmětu dražby zákonem stanoveny\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že se domáhala určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 14.4.2005 podle ustanovení §48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb., neboť dražebník v rozporu s ustanovením §46 odst.1 písm.e) zákona č. 26/2000 Sb. neupustil od dražby, ačkoliv \"nebyla účastníkům dražby umožněna řádná prohlídka předmětu dražby v souladu s §15 cit. zákona\". Ustanovení §48 odst.4 zákona č. 26/2000 Sb. není \"speciální normou\" k ustanovení §48 odst.3 tohoto zákona; obě ustanovení jsou \"zcela rovnocenná\", v každém z nich jsou samostatně upraveny důvody, pro které je možné vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, a vymezují okruh osob, které se této neplatnosti mohou dovolávat. Žalobkyně v této souvislosti dovozuje, že \"řádná prohlídka nemovitostí, které jsou předmětem dražby\", může být provedena jen v místě nemovitostí a nesmí být nahrazena \"prohlídkou listu vlastnictví, na kterém jsou zapsány, a znaleckého posudku týkajícího se těchto nemovitostí vypracovaného bez řádného místního šetření, ohledání, přeměření, popisu a překontrolování oceňované nemovitosti, jak se stalo v tomto případě\". Žalovaný 2) neměl dne 22.12.2004, kdy informoval žalobkyni dopisem, že předmětem budoucí veřejné dražby budou její nemovitosti a že znalec dne 19.1.2005 provede prohlídku nemovitostí, oprávnění požadovat po žalobkyni, aby umožnila znalci prohlídku nemovitostí za účelem vypracování znaleckého posudku, neboť smlouva o provedení veřejné dražby nedobrovolné byla mezi žalovaným 2) a žalovanou 3) uzavřena dne 4.2.2005 a oznámení o uzavření této smlouvy bylo žalobkyni doručeno 8.2.2005. Protože \"žalovaný 2) před zahájením veřejné dražby nedobrovolné neumožnil účastníkům dražby řádnou prohlídku předmětu dražby\", nebyly splněny \"podmínky stanovené v §15 zákona č. 26/2000 Sb.\" a měl ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. e) zákona č. 26/2000 Sb. od dražby upustit. Žalobkyně dále odvolacímu soudu vytýká, že ji v rozporu s ustanovením §118a odst.2 o.s.ř. \"nepoučil o tom, že věc bude posuzovat po právní stránce jinak\", a nevyzval ji \"k doplnění skutkových tvrzení, resp. k vyjádření\", a tím, že \"rozsudek soudu prvního stupně potvrdil z důvodu, že žalobkyně v tomto případě nepatřila mezi osoby vyjmenované v §48 odst. 4 zákona, a proto nemohla být se svou žalobou úspěšná\", jí odňal \"možnost jednat před soudem\", Podle žalobkyně odvolací soud též rozhodl chybně o náhradě nákladů řízení, když vůči žalovaným 1) a 2) nevyužil nepřiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §150 o.s.ř. a když chybně stanovil výši této náhrady. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto. Ztotožnil se s právním posouzením věci odvolacího soudu a uvedl, že rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím, které by po právní stránce mělo zásadní význam.
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto. Uvedl, že poučovací povinnost soudu se netýká otázky, zda \"určitý subjekt může ve věci žalovat či být žalován, neboť toto poučení by vybočovalo z procesních pravidel sporu a zakládalo nerovnost mezi účastníky\", a že s námitkami žalobkyně se soudy \"zcela a správně vypořádaly\".
Žalovaná 3) se ztotožnila s právním názorem odvolacího soudu a namítla, že dovolání žalobkyně \"neobsahuje žádné nové skutečnosti, ke kterým by bylo zapotřebí se vyjadřovat nad rámec původních stanovisek k žalobě a k odvolání\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Žalobkyně odvolacímu soudu kromě jiného vytýká, že ji v rozporu s ustanovením §118a odst.2 o.s.ř. \"nepoučil o tom, že věc bude posuzovat po právní stránce jinak\", a nevyzval ji \"k doplnění skutkových tvrzení, resp. k vyjádření\"; tím, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil \"z důvodu, že žalobkyně v tomto případě nepatřila mezi osoby vyjmenované v §48 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., a proto nemohla být se svou žalobou úspěšná\", jí podle názoru dovolatelky odňal \"možnost jednat před soudem\". Těmito námitkami žalobkyně uplatnila - jak je nepochybné z jejich obsahu - dovolací důvod podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř.; protože - jak uvedeno výše - na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm.b) o.s.ř., nemohlo být k této námitce, i kdyby snad byla (mohla být) opodstatněná, při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost zjištění v tomto směru dovolatelka nezpochybňuje), že žalovaný 2) vydal o dražbě předmětných nemovitostí dražební vyhlášku č. N 33/2005, datovanou dny 2.2. a 4.2.2005, v níž pod bodem 8. uvedl, že \"prohlídku předmětu dražby stanovuje dražebník v těchto termínech: 1. dne 16.3.2005 v 10.00 hodin, 2. dne 20.3.2005 v 10.00 hodin\", že \"místo prohlídky se stanovuje v kanceláři dražebníka, to je v kanceláři společnosti St. H., s.r.o.\", a že \"pokud vlastník nebo osoba, která má předmět dražby v držení nebo nájmu, neumožní řádnou prohlídku předmětu dražby, bude prohlídka provedena v rámci možností\".
Pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé bylo za tohoto skutkového stavu věci mimo jiné významné, zda je důvodem pro upuštění od veřejné nedobrovolné dražby ve smyslu ustanovení §46 odst.1 písm.e) zákona č. 26/2000 Sb. skutečnost, že v dražební vyhlášce bylo označeno místo prohlídky dražené nemovitosti jinde, než kde se nemovitost nachází. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a proto napadený rozsudek představuje z pohledu této právní otázky rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že napadená veřejná nedobrovolná dražba byla provedena dne 14.4.2005 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., tedy ve znění účinném do 9.5.2005 (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\").
Podle ustanovení §46 odst.1 písm.e) zákona o veřejných dražbách dražebník upustí od dražby nejpozději do jejího zahájení, nebyly-li splněny podmínky stanovené v §15, 40 a 44 tohoto zákona.
Podle ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách může dlužník, zástavce, vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §36 odst.1, 2 a 4, §39 odst.1 až 8, 10 a 12, §40 odst.1 a 2, §43 odst.1 až 3 nebo §46 odst.1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení §48 odst.4 zákona o veřejných dražbách může účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v §15 odst.1 až 3, §39, §42, §43 odst.1 až 3, 5 až 7, §44, §47 odst.1 až 12 a v §49; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy jak je tomu například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k předmětu dražby vydražitelem je jiná právní skutečnost, a to příklep licitátora. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§53 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm.n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§48 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních §48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnost veřejné nedobrovolné týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.
Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že oprávnění k žalobě o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby z důvodů uvedených v ustanovení §48 odst.4 zákona o veřejných dražbách je poskytnuto jen některým z osob, které jsou k podání žaloby věcně legitimovány také podle ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách, a to účastníku dražby, dražebnímu věřiteli a navrhovateli dražby. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by žaloba o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podaná podle ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách byla nepřípustná jen proto, že stejný důvod neplatnosti je uveden rovněž v ustanovení §48 odst.4 zákona o veřejných dražbách. Mezi ustanoveními §48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách není - jak vyplývá zejména z jejich znění a logického výkladu ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách - vztah \"speciálního a obecného právního předpisu\", a proto je možné domáhat se neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle jednoho z těchto ustanovení bez ohledu na to, jak jsou vymezeny důvody neplatnosti podle druhého z nich; nesplnění podmínky dražby, uvedené jak v ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách, tak i v ustanovení §48 odst.4 tohoto zákona, je tedy důvodem pro vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle obou uvedených ustanovení zákona o veřejných dražbách.
Žalobkyně se v projednávané věci domáhá vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 14.4.2005 z důvodu, že \"nebyla umožněna prohlídka předmětu dražby ve smyslu ustanovení §15 zákona o veřejných dražbách\".
Nesplnění podmínky uvedené v ustanovení §15 zákona o veřejných dražbách je - jak vyplývá ze znění ustanovení §48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách - důvodem neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby jak podle ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách, neboť podmínkou dražby podle ustanovení §46 odst.1 je i \"podmínka stanovená v §15\" [§46 odst.1 písm. e) zákona o veřejných dražbách], tak i - s výjimkou podmínky podle ustanovení §15 odst.4 zákona o veřejných dražbách, při jejímž nesplnění stejně nelze vyslovit neplatnost dražby - podle ustanovení §48 odst.4 zákona o veřejných dražbách. Vzhledem k tomu, že žalobkyně není oprávněna (věcně legitimována) k žalobě o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 14.4.2005 podle ustanovení §48 odst. 4 zákona o veřejných dražbách, bylo možné se tímto žalobkyní uplatněným důvodem neplatnosti zabývat jen z pohledu ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách.
Z ustanovení §15 zákona o veřejných dražbách vyplývá, že účastníkům dražby musí být umožněna, jde-li - jako je tomu v projednávané věci - o nemovitost, prohlídka alespoň ve dvou termínech, že termíny prohlídky, které nesmí být stanoveny na stejný den, musí být uvedeny v dražební vyhlášce a že s prohlídkou nemovitosti nelze, s výjimkou doložení totožnosti, spojovat další podmínky, ledaže jde o podmínky spojené s ochranou života a zdraví a podmínky vyplývající ze zákonem uložené povinnosti mlčenlivosti, z povinností stanovených zvláštním právním předpisem nebo ze zachování obchodního tajemství; neumožní-li vlastník nebo osoba, který má předmět dražby v držení nebo nájmu, řádnou prohlídku předmětu dražby, bude prohlídka provedena \"v rámci možností\" a z tohoto důvodu nelze vyslovit neplatnost dražby. Povinnost umožnit prohlídku předmětu dražby zákon o veřejných dražbách - jak vyplývá z ustanovení §15 tohoto zákona - ukládá vlastníku, držiteli nebo nájemci předmětu dražby, a to v termínech (v datech a času), uvedených v dražební vyhlášce, kterou dražebník vyhlásil konání veřejné nedobrovolné dražby; z ustanovení §43 odst.1 písm.h) zákona o veřejných dražbách vyplývá, že místo konání prohlídky se v dražební vyhlášce uvede \"u věcí movitých\", u nichž se uvedou též \"organizační opatření k zabezpečení prohlídky\". Dražebník tedy nemá - jak se mylně domnívá žalobkyně - povinnost umožnit účastníkům dražby prohlídku nemovitosti, ale jen v dražební vyhlášce uvést nejméně dva termíny prohlídky, které nesmí být stanoveny na stejný den, v nichž jsou povinni umožnit účastníkům dražby prohlídku nemovitosti vlastník, držitel nebo nájemce předmětu dražby.
Žalovaný 2) jako dražebník - jak bylo soudy zjištěno - v dražební vyhlášce č. N 33/2005, datované dny 2.2. a 4.2.2005, stanovil (v jejím bodě 8.) termíny prohlídky v dražbě prodávané nemovitosti na dny 16.3. a 29.3.2005 vždy v 10 hodin a navíc, jako kdyby byly prodávány movité věci, označil též místo prohlídky ve své \"kanceláři\". Tím, že stanovil v dražební vyhlášce dva termíny prohlídky předmětu dražby na dva různé dny, dražebník splnil své povinnosti z hlediska podmínek dražby uvedených v ustanovení §15 zákona o veřejných dražbách. Uvedl-li dražebník navíc a \"nepřípadně\" (protože předmětem dražby nebyly movité věci) také místo prohlídky, ačkoliv každému muselo být zřejmé, že nemovitost nelze prohlédnout jinde, než kde se nachází, nemohly tím být - z pohledu účastníků dražby, k jejichž ochraně ustanovení §15 zákona o veřejných dražbách slouží a kteří v tomto směru dražebníku nic nevytýkali - ovlivněny ani \"řádná prohlídka\" dražených nemovitostí, kterou byla povinna v případě zájmu účastníků dražby zajistit žalobkyně, ani průběh a výsledek napadené veřejné nedobrovolné dražby. Uvedené dražebníkovo pochybení současně nelze, jako to žalobkyně činí v projednávané věci, \"využívat\" (a \"zneužívat\") proti smyslu veřejných nedobrovolných dražeb a proti zájmům osob, na jejichž ochranu je vybudováno a kteří se ho ani v zájmu ochrany svých práv nedovolávali.
Z uvedeného vyplývá, že je v souladu se zákonem závěr odvolacího soudu, podle kterého žalobkyní napadená veřejná nedobrovolná dražba není neplatná. Protože rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Žalobkyně podala dovolání též proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Z ustanovení §167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech odvolacího řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu (§237 až §239 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle hledisek uvedených v ustanoveních §237, §238 a §238a o.s.ř. není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení §239 o.s.ř., protože nejde o případy v něm uvedené.
Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné (srov.též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003). Dovolání žalobkyně proti těmto rozhodnutím bylo proto podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítnuto.
V dovolacím řízení vznikly žalovaným 1) a 2) [každému z nich] náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 4.500,- Kč [srov. §8, §10 odst. 3 a §18 odst.1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem 4.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného 1) advokát Mgr. T. S. osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému 1) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst.1 a 3 a §151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 912,- Kč; u žalovaného 2) náhrada za daň z přidané hodnoty k nákladům řízení nepatří, neboť jeho zástupce advokát Mgr. P. K. v rozporu s ustanovením §14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. neprokázal, že by byl plátcem této daně. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst.3 o.s.ř. uložil, aby nahradila žalovanému 1) náklady v celkové výši 5.712,- Kč a žalovanému 2) náklady v celkové výši 4.800,- Kč. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátů, kteří žalované 1) a 2) v tomto řízení zastupovali (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 3) a 4) v dovolacím řízení žalovaným žádné náklady nevznikly. Dovolací soud proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. rozhodl, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu