ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.3717.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 3717/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Zrůsta a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S, s.r.o. v likvidaci, zastoupenému advokátem, o 283.785,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2004 č.j. 1 Cmo 270/2004-68, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 317/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2006 č.j. 11 Cmo 160/2006-61, takto:
Usnesení vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.11.2004 č.j. 1 Cmo 270/2004-68 odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.3.2002 č.j. 13 Cm 79/2002-23 ve znění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.11.2002 č.j. 13 Cm 79/2002-27, kterým bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci 283.785,- Kč se 14% úrokem z prodlení ode dne 12.8.2000 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 47.256,- Kč k rukám advokáta. Poté, co zjistil, že rozsudek krajského soudu byl dne 25.4.2002 doručován žalovanému na adresu \"P.\" zapsanou v obchodním rejstříku, vrchní soud dovodil, že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, podle kterého se na této adrese v době doručování nezdržoval. Žalovaný totiž na této adrese \"soudní poštu\" někdy přebíral, jednatel žalovaného J. V. \"neupozornil na to, že se na této adrese nezdržuje ani nepožádal, aby mu bylo doručováno na adresu jinou\", a dodatkem ke smlouvě o podnájmu ze dne 11.4.1997 a výpovědí z této smlouvy ke dni 31.12.2001 nemohlo být prokázáno, že by se \"v rozhodné době v místě doručení nezdržoval\", neboť se týkají J. V., tedy \"fyzické osoby odlišné od žalovaného\". Napadený rozsudek krajského soudu byl proto žalovanému doručen v souladu s ustanovením §47 občanského soudního řádu.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal žalovaný žalobu pro zmatečnost. Namítá, že \"v době rozhodné pro doručení\" rozsudku krajského soudu se na adrese \"P.\" nezdržoval, neboť ke dni 31.5.1997 obdržel \"výpověď z podnájmu z nebytových prostor na této adrese\". V době od 1.6.1997 do 31.12.2001 se žalovaný zdržoval na adrese \"P.\" a od 14.1.2002 se zdržuje na adrese \"P.\". Při doručování rozsudku krajského soudu mělo být navíc postupováno podle §47 odst.4 občanského soudního řádu, avšak jednateli J. V. doručen nebyl, ačkoliv \"z titulu své funkce vystupoval při jednání, při němž byl vyhlášen napadený rozsudek\".
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 8.12.2005 č.j. 13 Cm 317/2005-38 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.445,- Kč k rukám advokáta. Dospěl k závěru, že žalovanému bylo na adresu \"P.\" zapsanou v obchodním rejstříku doručeno předvolání k jednání na den 27.3.2002, že jednatel žalovaného J. V., který se zúčastnil jednání, \"neoznamoval soudu a ani se jinak nepozastavoval nad tím, že by sídlo P. nebylo sídlem žalované společnosti\", a že rozsudek krajského soudu byl na tuto adresu dne 25.4.2002 doručován v souladu s ustanovením §47 odst.3 občanského soudního řádu (při doručování nebyl žalovaný zastižen, a proto mu \"doručování bylo oznámeno\", zásilka byla do 5.5.2002 \"uložena na poště\" a dne 7.5.2002 vrácena soudu). Námitku žalovaného o tom, že při doručování mělo být postupováno podle ustanovení §47 odst.4 občanského soudního řádu, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že \"nemohlo být soudu z obsahu spisu známo, kdo je oprávněn za právnickou osobu před soudem jednat, neboť žádné speciální zmocnění při pověření soudu předloženo nebylo\". Soud prvního stupně současně zdůraznil, že žalovaný dosud v rozporu s ustanovením §2 odst.3 obchodního zákoníku \"nezměnil sídlo společnosti\" a že tedy \"platí vyvratitelná právní domněnka, že žalovaný se na adrese uvedené jako sídlo v obchodním rejstříku zdržoval\".
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6.12.2006 č.j. 11 Cmo 160/2006-61 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.814,25 Kč k rukám advokáta. Dospěl k závěru, že žalovanému se nepodařilo závěry obsažené v napadeném usnesení vrchního soudu \"vyvrátit\" ani za řízení o žalobě pro zmatečnost. Zdůraznil, že při změně sídla právnické osoby \"je třeba respektovat princip rejstříkového pořádku a podat návrh na zápis změny sídla bez zbytečného odkladu\" a že zápis změny sídla právnické osoby je významný \"vzhledem k negativnímu aspektu materiální publicity, podle něhož nemůže osoba zapsaná do obchodního rejstříku namítat rozpor zápisu se skutečným stavem vůči tomu, kdo jedná v dobré víře v zápis, zatímco proti ní se každý může dovolat faktického sídla\". Skutečnost, že by se žalovaný v době doručování rozsudku krajského soudu nezdržoval v místě doručování, nebyla podle odvolacího soudu prokázána ani rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28.1.2005 č.j. 1 C 50/2004-80 a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.5.2005 č.j. 15 Co 258/2005-119; odvolací soud současně přisvědčil žalobci, že žalovaný \"svá tvrzení o svých sídlech mění\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že v obchodním rejstříku je sice jako sídlo společnosti zapsána adresa \"P.\", že žalovaný se však v rozhodné době na této adrese nezdržoval, neboť ke dni 31.5.1997 obdržel \"výpověď z podnájmu z nebytových prostor na této adrese\" a \"fakticky sídlil\" od 1.6.1997 do 31.12.2001 na adrese P. a od 14.1.2002 na adrese P.; k závěru, že se žalovaný na adrese zapsané v obchodním rejstříku nezdržoval, dospěly soudy ve věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 50/2004. Žalovanému mělo být správně doručováno na adresu jeho \"skutečného sídla\", neboť sídlem právnické osoby je podle ustanovení §19c odst.2 \"o.s.ř.\" (správně občanského zákoníku) \"adresa, kde právnická osoba skutečně sídlí\". Protože předpoklady pro doručení písemnosti uvedené v ustanovení §47 odst.3 občanského soudního řádu na adrese \"P.\", nebyly splněny, mělo být postupováno podle ustanovení §47 odst.4 občanského soudního řádu a rozsudek krajského soudu měl být doručen jednateli žalovaného J. V. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o,s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo k němu legitimovaným účastníkem řízení podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. l písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. l písm. b) dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvého stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.l písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. l písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. l písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. l písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§238a odst. l písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst.2 a §237 odst. l písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §238a odst. l písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst.2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost významné vyřešení toho, za jakých předpokladů může být ve smyslu ustanovení §47 odst.3 občanského soudního řádu (ve znění účinném v době doručování rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.3.2002 č.j. 13 Cm 79/2002-23 žalovanému) právnické osobě uložena doručovaná písemnost a za jakých podmínek je třeba přistoupit ve smyslu ustanovení §47 odst.4 občanského soudního řádu (ve znění účinném v době doručování rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.3.2002 č.j. 13 Cm 79/2002-23 žalovanému) k doručení písemnosti fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je oprávněna za ni před soudem jednat. Protože uvedené právní otázky dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny a protože jejich posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud současně dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné.
Podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. Žaloba pro zmatečnost podaná proti usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud odmítl odvolání pro opožděnost, je tedy opodstatněná vždy, není-li usnesení odvolacího soudu věcně správné, tedy bylo-li odvolání odmítnuto pro opožděnost v rozporu se zákonem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.5.2006 sp. zn. 29 Odo 783/2005, které bylo uveřejněno pod č. 147 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Otázku doručení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.3.2002 č.j. 13 Cm 79/2002-23 žalovanému je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění č. 36/1967 Sb., č. 158/1969 Sb., č. 49/1973 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 133/1982 Sb., č. 180/1990 Sb., č. 328/1991 Sb., č. 519/1991 Sb., č. 263/1992 Sb., č. 24/1993 Sb., č. 171/1993 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 152/1994 Sb., č. 216/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 160/1995 Sb., č. 238/1995 Sb. a č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., zákonů č. 202/1997 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 15/1998 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 326/1999 Sb. a č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 2/2000 Sb., zákonů č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 46/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 130/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 204/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 137/2001 Sb., č. 231/2001 Sb., č. 271/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 451/2001 Sb., č. 491/2001 Sb. a č. 501/2001 Sb., tedy podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2002 (dále jen \"občanského soudního řádu\").
Podle ustanovení §47 odst.1 občanského soudního řádu právnickým osobám se písemnost doručuje na adresu jejich sídla. Jestliže právnická osoba o to požádá, doručuje se jí písemnost na adresu, kterou sdělila soudu.
Podle ustanovení §47 odst.3 občanského soudního řádu nebyl-li na adrese uvedené v ustanovení §47 odst. 1 občanského soudního řádu zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě doručování zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedne-li si zásilku ten, kdo je oprávněn písemnost převzít, do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle ustanovení §47 odst.4 občanského soudního řádu nepodaří-li se písemnost doručit na adresu uvedenou v ustanovení §47 odst. 1 občanského soudního řádu proto, že se právnická osoba v místě doručování nezdržuje a jiná její adresa není soudu známa, písemnost určená této právnické osobě se doručí fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je oprávněna za ni před soudem jednat (§21 občanského soudního řádu); při tomto doručování se postupuje obdobně podle ustanovení §46 občanského soudního řádu. Jestliže písemnost nebyla doručena ani tímto způsobem a jestliže se nepodaří písemnost odevzdat právnické osobě ani při dalším pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se den vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když se o něm adresát nedozvěděl.
Podle ustanovení §47 odst.5 a §46 odst.5 občanského soudního řádu není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval.
Doručenka měla v době doručování rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.3.2002 č.j. 13 Cm 79/2002-23 žalovanému povahu veřejné listiny (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.6.1998 sp. zn. 2 Cdon 1532/97, které bylo uveřejněno pod č. 127 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2002 sp. zn. 29 Odo 181/2002, které bylo uveřejněno pod č. 191 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003); údaje uvedené na doručence se proto považují za pravdivé, není-li dokázán opak (srov. §134 občanského soudního řádu).
V projednávané věci krajský soud odevzdal svůj rozsudek ze dne 27.3.2002 č.j. 13 Cm 79/2002-23 k doručení žalovanému prostřednictvím držitele poštovní licence na adresu \"P.\", která byla (a dosud je) zapsána v obchodním rejstříku jako adresa jeho sídla. Podle údajů uvedených na doručence byla dne 25.4.2002 \"zásilka uložena a adresát vyzván\" (\"nezastižen, oznámeno\") a dne 7.5.2002 se zásilka vrátila krajskému soudu s poznámkou \"nevyžádáno\".
Z uvedeného vyplývá, že na doručence nebyl obsažen údaj o tom, že by se adresát (žalovaný) v místě doručování zdržoval; doručenkou tedy nemohlo být prokázáno, že by se adresát v místě doručování v době pokusu o doručení (ke dni 25.4.2002) zdržoval, ačkoliv zjištění o tom je - jak vyplývá z výše uvedeného - jedním z předpokladů pro tzv. náhradní doručení písemnosti podle ustanovení §47 odst.3 občanského soudního řádu.
Právnická osoba se zdržuje v místě doručování, jestliže v něm vyvíjí prostřednictvím svých zaměstnanců nebo jiných osob podnikatelskou nebo jinou činnost, popř. v něm jinak spravuje své záležitosti a veřejnost se v něm může s právnickou osobou stýkat. Při posuzování, zda se právnická osoba zdržuje v místě doručování, není samo o sobě významné, že v něm má podle zápisu v obchodním nebo jiném rejstříku uvedeno své sídlo. I když je právnická osoba povinna - v zájmu dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným sídlem - navrhnout zápis změny svého sídla bez zbytečného odkladu (srov. §28 odst.7 obchodního zákoníku ve znění účinném do 30.6.2005), nemůže odkaz na zásadu materiální publicity zápisu v obchodním rejstříku vést k závěru, že se v sídle zapsaném v obchodním (jiném) rejstříku také zdržuje, jestliže v něm ve skutečnosti nevyvíjí žádnou činnost. Zápis adresy sídla v obchodním nebo jiném rejstříku má svůj význam pouze při fikci doručení písemnosti ve smyslu ustanovení §47 odst.4 věty druhé občanského soudního řádu.
V posuzovaném případě žalobce již v žalobě uvedl, že se žalovaný nezdržuje v místě, které je zapsáno jako adresa jeho sídla v obchodním rejstříku. Žalovaný v původním řízení a v řízení o žalobě pro zmatečnost tvrdil, že od 14.1.2002 se fakticky zdržoval na adrese \"P.\". K prokázání svého tvrzení, které bylo způsobilé vyvrátit domněnku o tom, že se žalovaný zdržoval v místě doručení (§47 odst.5 a §46 odst.5 občanského soudního řádu), navrhoval důkaz listinami, a to zejména smlouvou o podnájmu ze dne 11.4.1997, výpovědí z podnájmu nebytových prostor ze dne 31.5.1997 a podnájemní smlouvou ze dne 11.1.2002. I když účastníkem těchto smluv nebyl žalovaný, ale J. V. (\"cestovní agentura F. T.\"), mělo být přihlédnuto k tomu, že J. V. je jediným společníkem a jednatelem žalovaného a že za této situace i uvedené listiny mohly přispět ke zjištění, zda se žalovaný v místě doručování zdržoval.
Dovolateli lze přisvědčit též v tom, že krajský soud měl - nepodařilo-li se mu jeho rozsudek ze dne 27.3.2002 č.j. 13 Cm 79/2002-23 doručit žalovanému na adresu \"P.\" - přistoupit k doručení jednateli žalovaného J. V. Závěr soudů, podle kterého \"nemohlo být soudu z obsahu spisu známo, kdo je oprávněn za právnickou osobu před soudem jednat, neboť žádné speciální zmocnění při pověření soudu předloženo nebylo\", nemůže obstát. Z protokolu o jednání u krajského soudu ze dne 27.3.2002 vyplývá, že za žalovaného jednal před soudem jeho jednatel J. V. Podle obsahu spisu tedy bylo krajskému soudu známo, že J. V. je oprávněn jednat za žalovaného před soudem; krajskému soudu proto nic nebránilo v tom, aby mohl ve smyslu ustanovení §47 odst.4 věty první občanského soudního řádu přistoupit k doručení svého rozsudku ze dne 27.3.2002 č.j. 13 Cm 79/2002-23 této fyzické osobě postupem podle ustanovení §46 občanského soudního řádu.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty první za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. června 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu