ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.3759.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 3759/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce I. J., zastoupeného advokátem, proti žalovanému G. G. D., a.s. (dříve O., D., a.s.), o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 84/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2007, č.j. 16 Co 5/2007-280, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2007, č.j. 16 Co 5/2007-280, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 10. 2006, č.j. 17 C 84/2001-266, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 354.697,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. [soud prvního stupně v tomto rozsudku rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 7. 8. 2001, č. j. 17 C 84/2001-27, který byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, č.j. 16 Co 345/2001-40, zrušen (oběma rozsudky žalobu zamítl)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., právní závěry odvolacího soudu (výklad ustanovení §190 odst. 3 nebo §195 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2006 ani jejich aplikaci na soudy zjištěný skutkový stav) nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) totiž vyplývá, že žalobce - kromě toho, že rekapituluje průběh řízení v této věci - podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází. Žalobce nesouhlasí zejména s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, a to znalecké posudky znalkyň MUDr. M. K. a MUDr. J. F., CSc., a revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství podaný MUDr. R. D. (zdůrazňuje přitom závěry revizního znaleckého posudku, podle kterých „zhoršení chorob obecného charakteru od srpna 1999 bylo v případě žalobce pouze zhoršujícím faktorem, který se přidal k již dříve vzniklým změnám zdravotního stavu způsobeným chorobou z povolání“) a předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že „z odpovědí znalkyň jednoznačně vyplývá, že nemůže vykonávat své původní povolání stolaře z hlavního a zásadního důvodu, a to že u něj vznikla a byla zjištěna nemoc z povolání v důsledku práce pro žalovaného a že pro toto omezení mu vznikla škoda, která má příčinnou souvislost ve vzniku nemoci z povolání za dobu trvání pracovního poměru pro žalovaného“; že tedy „hlavním a zásadním důvodem, pro který nemůže vykonávat své původní povolání stolaře, je jeho nemoc z povolání“). Vytýká soudům nesprávný závěr o tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nemocí z povolání, kterou trpí žalobce (onemocněním nervů horních končetin z nadměrného jednostranného zatěžování, která byla zjištěna dne 20. 5. 1999), a vznikem škody (spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 3. 4. 2000 do 30. 6. 2003 - s výjimkou měsíců května, června, prosince roku 2002 a června roku 2003 - v žalované výši 354.697,- Kč), a to ani v důsledku rozvázání pracovního poměru u žalovaného dohodou ke dni 31. 3. 1999 [podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2006], ani u jiného zaměstnavatele (u Z. F. a u firmy P. N.-t., kde se žalobce ucházel o práci stolaře), neboť „škoda vznikající žalobci má podklad v příčině jiné než je nemoc z povolání, a to v obecné chorobě“; nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že „přinejmenším od srpna 1999 (i když vrozenou trombofilií trpí od narození) by nemohl pracovat jako stolař proto, že jeho obecné onemocnění se výrazně zhoršilo a přineslo mu zásadní zdravotní komplikace“. Otázka příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a případně vzniklou škodou však není otázkou právní (jak se žalobce mylně domnívá), nýbrž otázkou skutkovou.
Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.; skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2008
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu