ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.4558.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 4558/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému O. a.s., o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 26 C 18/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2007, č. j. 16 Co 30/2007-156, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2007, č.j. 16 Co 30/2007-156, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 12. 2006, č.j. 26 C 18/2003-139, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 443.881,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle ustanovení §195 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2006), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. [neboť soud prvního stupně v tomto rozsudku rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 9. 2. 2005, č.j. 26 C 18/2003-59, který byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2005, č.j. 16 Co 132/2005-77 (s výjimkou výroku I. o nepřipuštění změny žaloby ze dne 8. 1. 2004 a ze dne 7. 10. 2004), zrušen (oběma rozsudky žalobu zamítl)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a že uplatňuje – vedle dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. – dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., právní závěry odvolacího soudu [výklad ustanovení §195 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2006 ani jeho aplikaci na soudy zjištěný skutkový stav] nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) totiž vyplývá, že žalobce – kromě toho, že rekapituluje průběh řízení v této věci a porovnává závěry znaleckých posudků MUDr. J. Š. a L. f. U. P. v O. (provedených v řízení soudem prvního stupně) se závěry znaleckých posudků Prof. MUDr. M. H., CSc., a MUDr. M. H., CSc., které si nechal zpracovat sám mimo řízení, a kromě námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívající podle žalobce v „porušení zásady nestranného a spravedlivého procesu“ tím, že „nebyl připuštěn navrhovaný důkaz, kterým chtěl prokázat příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou“, tj. další revizní znalecký posudek, a v tom, že soudy znalce nevyslechly, i když „byly tak zásadní rozdíly v závěrech znalců“, a že odvolací soud vypracovaný znalecký posudek MUDr. M. H., CSc., „nepřipustil jako listinný důkaz“) – podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází. Vytýká soudům nesprávný závěr o tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 1. 3. 2001 a vznikem škody spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání částečné invalidity) za období od 29. 12. 2002 do 30. 4. 2006 (ve výši 443.881,- Kč); při řešení otázky příčinné souvislosti mezi utrpěným pracovním úrazem a vzniklou škodou však nejde o otázku právní (jak se žalobce mylně domnívá), nýbrž o otázku skutkovou. Žalobce nesouhlasí zejména s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy - znalecký posudek z oboru zdravotnictví MUDr. J. Š. a revizní znalecký posudek L. f. U. P. v O. (podle nichž žalobce sice není schopen vykonávat jakékoli práce v podzemí dolu, ovšem nikoliv pro následky pracovního úrazu, ale pro onemocnění obecné povahy), a předestírá vlastní skutkové závěry, které opírá o jím předložené listinné důkazy - znalecké posudky Prof. MUDr. M. H., CSc., a MUDr. M. H., CSc. (zejména, že pracovní úraz z 1. 3. 2001 „byl převažující a rozhodující příčinou nastalých zdravotních potíží žalobce“, že „byl příčinou podstatnou, důležitou a značnou a přispěl tak k invaliditě žalobce“ a že „pád žalobce z kombajnu na počvu poté, co byl stržen padající horninou, je zcela jednoznačně následek po pracovním úrazu“).
Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a §241a odst. 3 o.s.ř.; skutečnost, že řízení je případně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2008
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu