ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.5045.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 5045/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) J. T., a b) E. T., obou zastoupených advokátkou, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátkou, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 54/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 2. května 2007, č.j. 59 Co 7/2007-109, takto:
I. Dovolání žalobců se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 5.712,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby bylo určeno, že je neplatná \"nucená opakovaná dražba nemovitosti - objektu bydlení (domu) č.p. 660 na pozemku st.p. č. v K., zapsaného u KÚ K. na LV č. pro obec a kat. území K., provedená podle protokolu o provedené dražbě dne 21.2.2002 dražebníkem společností D. I. s.r.o. a licitátorem J. K., k návrhu společnosti P. s.r.o., podle které měl vlastnické právo k předmětu dražby nabýt vydražitel M. P., r.č.\", a že \"předmět dražby - objekt bydlení (dům) č.p. 660 na pozemku st.p. č. v K., zapsaný u KÚ K. na LV č. pro obec a kat. území K.\" je ve společném jmění žalobců. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že společnost D. I. s.r.o. jako dražebník provedla na návrh společnosti P. s.r.o. dne 21.2.2002 opakovanou veřejnou nedobrovolnou dražbu uvedené nemovitosti, která je ve společném jmění žalobců, a že nemovitost vydražil žalovaný za částku 280.000,- Kč. Na nemovitosti sice bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 400.000,- Kč, kterou věřitel M. H. postoupil společnosti P. s.r.o., avšak navrhovatel nebyl oprávněn navrhnout provedení dražby, neboť zástavní právo jednak zaniklo uspokojením pohledávky původnímu věřiteli M. H., jednak se promlčelo.
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 20.5.2003, č.j. 11 C 54/2002-45 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 13.450,- Kč k rukám advokáta. Z provedených důkazů zjistil, že M. H. poskytl podle smlouvy ze dne 19.5.1998 žalobcům půjčku ve výši 80.000,- Kč, která byla zajištěna zástavním právem na vydražené nemovitosti a která splněním zanikla, a že další půjčka ve výši 400.000,- Kč, kterou M. H. poskytl žalobcům podle smlouvy ze dne 11.5.1999, nebyla zajištěna zástavním právem, neboť \"ujednání pod bodem IV smlouvy o půjčce nemá všechny náležitosti právního úkonu podle ustanovení §37 občanského zákoníku\" a také \"nedošlo ke vkladu tohoto zástavního práva do katastru nemovitostí podle smlouvy o půjčce ze dne 11.5.1999\". Protože vymáhaná pohledávka nebyla zajištěna zástavním právem a protože žalobci podali žalobu o neplatnost nedobrovolné dražby ve lhůtě jednoho roku po udělení příklepu, je napadená veřejná dražba podle ustanovení §48 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) neplatná. Námitku žalovaného o nedostatku pasivní věcné legitimace soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že \"na dražbu je třeba pohlížet jako na způsob uzavření smlouvy\", že žalovaný se \"na základě provedené dražby stal výlučným vlastníkem nemovitosti\" a že \"případná zástavní smlouva, resp. zástavní právo zde působí jako jedna ze skutečností, na základě které dochází ke dražbě\"; žalovaný je proto \"jedinou osobou pasivně legitimovanou v tomto sporu\".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 18.5.2005, č.j. 47 Co 254/2003-67 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby a o určení vlastnictví a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobcům \"k ruce společné a nerozdílné\" na náhradě nákladů řízení 15.450,- Kč k rukám advokáta; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům \"k ruce společné a nerozdílné\" na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.706,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud se v první řadě ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že \"nedobrovolná veřejná dražba neměla vůbec proběhnout, neboť pohledávka navrhovatele dražby nebyla zajištěna zástavním právem, a dřívější zástavní právo pro jinou pohledávku zaniklo úhradou této pohledávky\"; za platné proto nelze považovat ani nabytí vlastnického práva v této dražbě. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud též námitku žalovaného o tom, že \"ve věci není pasivně legitimován toliko on, nýbrž všichni ostatní, kteří byli dražby účastni - tedy navrhovatel dražby i samotný dražebník\", neboť \"lze přijmout argumentaci žalobců, kteří svůj návrh směřovali vůči žalovanému z důvodu, že ten v současné době je na základě dražby předmětné nemovitosti jejím výlučným vlastníkem a tedy toliko on sám zasahuje do tvrzených práv žalobců\".
K dovolání žalovaného Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 25.10.2006, č.j. 21 Cdo 2858/2005-91 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodil, že je z hlediska věcné legitimace třeba, aby se řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (ve znění pozdějších předpisů), vždy zúčastnili její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti dražby (již ze samotné své podstaty) týká (musí týkat). Musí být totiž zajištěno, aby - protože rozhodnutí o žalobě bude působit na jejich práva a povinnosti - mohli za řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat ohledně žalobou napadené dražby svá procesní práva, popřípadě plnit své procesní povinnosti a přispět tak k dosažení účelu řízení (tj. rozhodnutí o žalobě v souladu s hmotným právem), a aby vůči všem, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, byla otázka její neplatnosti vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§159a odst. 1 a 4 o.s.ř.); nepodala-li některá z těchto osob žalobu, musí vystupovat na žalované straně a má spolu s ostatními za řízení postavení tzv. nerozlučných společníků (§91 odst. 2 o.s.ř.). V řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby tedy není pasivně věcně legitimován pouze vydražitel.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně poté rozsudkem ze dne 2.5.2007, č.j. 59 Co 7/2007-109 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 29.237,- Kč k rukám advokátky. Protože žaloba o neplatnost dražby nebyla uplatněna vůči navrhovateli veřejné nedobrovolné dražby společnosti P., s.r.o. a ani proti dražebníkovi společnosti D. I., s.r.o., které spolu s vydražitelem jsou osobami, jejichž práva jsou v řízení o vyslovení neplatnosti dražby dotčena, protože neplatnost veřejné nedobrovolné dražby může vyslovit jen soud, přičemž neplatnost dražby soud nemůže posuzovat v jiném řízení, než v řízení podle ustanovení §48 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (ve znění pozdějších předpisů), a to ani jako otázku předběžnou, a protože rozhodnutí v řízení o neplatnost veřejné dražby se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně, nemůže být důvodná žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, která byla podána pouze vůči vydražiteli. Žaloba proto musela být zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítli, že dražba nemovitostí neproběhla platně, když zástavní právo zaniklo zaplacením zajištěné pohledávky ve výši 80.000,- Kč a na základě ujednání ve smlouvě o půjčce ze dne 11.5.1999 na částku 400.000,- Kč nemohlo zástavní právo platně vzniknout, a že dražebníka na nepřípustnost dražby upozornili ještě před jejím provedením. Svou žalobou se domáhali jednak určení neplatnosti dražby, jednak určení, že jsou vlastníky předmětné nemovitosti, přičemž ve vztahu k druhému z nároků byl žalovaný pasivně věcně legitimován, a vytýkají odvolacímu soudu, že se požadavkem o určení jejich vlastnického práva nezabýval. Žalobci dále setrvali na svém názoru, že \"označení účastníků řízení provedli správně\", neboť \"ze zákona č. 26/2000 Sb. nevyplývá, kdo má být pasivně legitimován ve věci o určení neplatnosti dražby\", a zdůrazňují, že \"dražba neměla být vůbec provedena a že v důsledku rozhodnutí soudu tak pozbyli vlastnictví k domu, který vybudovali, přestože zde nebyly dány zákonné podmínky pro to, aby mohla být nemovitost vydražena\". Z obsahu dovolání vyplývá, že se žalobci domáhají, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl s tím, že \"vše podstatné konstatoval již Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25.10.2006\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
V projednávané věci bylo mezi účastníky v první řadě sporné, kdo je v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., kterým se řídí - jak správně uvedl odvolací soud - projednávaná věc, pasivně věcně legitimován. Nejvyšší soud ČR ve svém předchozím rozsudku ze dne 25.10.2006, č.j. 21 Cdo 2858/2005-91 dospěl k závěru (v souladu s ustálenou judikaturou soudů), že řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách se musí účastnit (buď jako žalobci nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, přičemž na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 o.s.ř. (srov. též právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006, sp. zn. 21 Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006); na tomto právním názoru, z něhož odvolací soud v dalším řízení vycházel, nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.
Důvodná není ani námitka žalobců o tom, že by se odvolací soud nezabýval důvodností jejich požadavku na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem.
Podle ustálené judikatury soudů platnost veřejné nedobrovolné dražby nemůže být řešena jako otázka předběžná (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2006, sp. zn. 21 Cdo 1679/2005, který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007). Nebylo-li tedy pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je napadená veřejná nedobrovolná dražba ze dne 21.2.2002 neplatná, nemůže být v této dražbě nabyté vlastnické právo žalovaného samostatně (z hlediska platnosti této dražby) posuzováno ani v řízení o určení vlastnictví k předmětu této dražby. Protože neúspěch žaloby o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 21.2.2002 implikuje závěr, že nemůže být úspěšná žaloba o určení vlastnictví žalobců k předmětu této dražby, zamítl odvolací soud žalobu v plném rozsahu v souladu se zákonem.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 4.500,- Kč [srov. §8, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 4.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalovaného advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 912,- Kč. Protože dovolání žalobců bylo zamítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradili. Žalobci jsou povinni náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.712,- Kč zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. října 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu