ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.2518.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 2518/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobce J. N., zastoupeného advokátkou, proti žalované J. F., o zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 43/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2006, č. j. 8 Co 734/2005-188, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud zrušil rovnodílné podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku o výměře 2 000 m2 a přikázal jej do jeho výlučného vlastnictví proti peněžní náhradě pro žalovanou. Prodej její poloviny pozemku žalobci žalovaná odmítla.
Okresní soud v Opavě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. června 2005, č. j. 9 C 43/99-152, výrokem pod bodem I. zrušil „podílové spoluvlastnictví žalobce J. N. a žalované J. F. k pozemku ve zjednodušené evidenci (původ pozemkový katastr) parc. č. 1043/22 o výměře 2000 m2, zapsaném (správně „zapsanému“) Katastrálním úřadem O. pro obec a kat. území D., okres O. na LV č. 252“, výrokem pod bodem II. přikázal do výlučného vlastnictví žalobce „pozemky parc. č. 653/5 - ostatní plocha, o výměře 43 m2, parc. č. 652/14 -travní porost o výměře 924 m2, parc. č. 651/7 - lesní pozemek o výměře 34 m2, vše zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro M., katastrální pracoviště O. pro obec a kat. území D., okres O., na LV č. 252 (parcela původ pozemkový katastr p. č. 1043/22), dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku a doplnění KN ze dne 10. 3. 2004 č. 273-9579/2004 vyhotoveného GEOMETRA O., spol. s r. o., Nemocniční 13, O., IČ 42864445 a potvrzeného Katastrálním úřadem pro M., katastrální pracoviště O. dne 28. 4. 2004, který je přílohou tohoto rozsudku a tvoří jeho nedílnou součást“, výrokem pod bodem III. přikázal do výlučného vlastnictví žalované „pozemky parc. č. 651/6 - lesní pozemek o výměře 40 m2, parc. č. 652/13 - travní porost o výměře 922 m2, parc. č. 653/4 - ostatní plocha o výměře 38 m2, vše zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro M., katastrální pracoviště O. pro obec a kat. území D., okres O., na LV č. 252 (parcela původ pozemkový katastr p. č. 1043/22), dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku a doplnění KN ze dne 10. 3. 2004 č. 273-9579/2004 vyhotoveného GEOMETRA O., spol. s r. o., Nemocniční 13, O., IČ 42864445, a potvrzeného Katastrálním úřadem pro M., katastrální pracoviště O. dne 28. 4. 2004, který je přílohou tohoto rozsudku a tvoří jeho nedílnou součást“, a výrokem pod body IV., V. a VI. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. ledna 2006, č. j. 8 Co 734/2005-188, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Namítá nesprávné vyhodnocení „veškerých skutkových okolností“ a nepřipuštění provedení nového znaleckého posudku, uvádí, že posudky provedené dvěma znalci se lišily a jejich závěry neřešily účelné reálné dělení nemovitostí, a tvrdí, že ohledání na místě samém bylo provedeno v nevhodnou dobu. Soudy obou stupňů mu neumožnily „rovnocenné postavení účastníka“; pro nemoc se nemohl dostavovat k soudu, nemohl dostatečně komunikovat se svojí právní zástupkyní, a soudy to vyhodnotily v jeho neprospěch, navíc nepřipustily jakékoliv jeho důkazní návrhy. V jeho věci jsou porušována jeho základní lidská práva, spor trvá přes deset let; rozhodnutím soudu byl poškozen o statisícové částky. Žalovaná, ač jeho sestra, s ním není ochotna komunikovat. Shrnuje, že reálné rozdělení nemovitostí, jak je soud provedl, neodpovídá jejich účelnému využití; rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávním právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání, nejde-li ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší. K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezil-li žalovaný v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalovaný se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá; podstata jeho argumentace je ve skutkových námitkách, příp. tvrzeních, které by snad bylo možno posoudit jako námitky uplatnitelné žalobou pro zmatečnost (§229 odst. 3 OSŘ), nemohou však založit přípustnost dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty před středníkem a §146 odst. 3 OSŘ, neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2008
JUDr. Jiří S p á č i l ,v. r.
předseda senátu