ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.3223.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 3223/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalované A. B., a. s., zastoupené advokátem, o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 5 C 39/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. května 2006, č. j. 24 Co 80/2006-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. října 2005, č. j. 5 C 39/2005-95, pod bodem I. výroku uložil žalované, aby vyklidila pozemek označený ve zjednodušené evidenci jako č. 1130/1, zapsaný u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště R. n. K., na LV č. 137 pro obec a kat. území B. Pod bodem II. zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit pozemky zapsané tamtéž, označené ve zjednodušené evidenci čísly 451, 453, 454, 455, 456, 457, 458, 460/1, 460/2, 461, 463, 1654/1 a 1654/2. Pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Soud prvního stupně zjistil, že v katastru nemovitostí na LV č. 137 pro obec a kat. území je žalobce veden jako vlastník předmětných pozemků. Dopisem z 31. 8. 2001 požádal žalobce žalovanou o vydání předmětných pozemků k 1. 10. 2001. Na tuto výzvu žalovaná reagovala dopisem ze 17. 9. 2001. S odkazem na smlouvu o nájmu zemědělské půdy z 25. 1. 2001, uzavřenou mezi J. H., právní předchůdkyní žalobce, a žalovanou, žalobci sdělila, že pozemky vyklidí po uplynutí výpověďní lhůty tří let, tj. k 1. 10. 2004. Dopisem ze 4. 11. 2004 žalobce opakovaně vyzval žalovanou k vydání pozemků. Žalovaná dopisem z 25. 2. 2005 žalobci sdělila, že pokračuje v obhospodařování pozemků, neboť žalobce dosud nepožádal pozemkový úřad o vytyčení pozemků, a že doufá, že žalobce učiní základní krok ve vztahu k Pozemkovému úřadu v R. n. K. tak, aby žalovaná mohla pozemky předat nejpozději v září 2005 po sklizni. Vytyčení předmětných pozemků pouze pro hospodaření na těchto pozemcích zajistil Pozemkový úřad v R. n. K. a bylo provedeno 14. 9. 2005 a 29. 9. 2005. Hranice mezi pozemky byly v terénu označeny plastovými mezníky nebo dřevěnými kolíky. Při místním šetření 11. 10. 2005 soud zjistil, že na části pozemku parc. č. 1130/1 se nacházejí zbytky sklizeného zelí a v zadní třetině zbytky suchých stonků silážní kukuřice. Na orné půdě byl shledán nízký porost (výdrol řepky ozimé po sklizni 2005). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná pouze ohledně pozemku parc. č. 1130/1, neboť žalobce prokázal, že ke dni rozhodnutí soudu je vlastníkem tohoto pozemku a že žalovaná užívá pozemek bez právního důvodu. Pokud jde o ostatní pozemky, nebylo prokázáno, že by je žalovaná užívala.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 3. května 2006, č. j. 24 Co 80/2006-116, rozsudek soudu prvního soudu v napadených výrocích II. a III. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu i s jeho právním posouzením věci. Dodal, že jestliže v době, kdy pozemky vlastnila J. H., byly pozemky začleněny do lánu a jejich hranice v terénu zlikvidovány, bylo třeba pro závěr, zda na předmětných pozemcích má žalovaná své věci, vytyčit hranice pozemků pro účely hospodaření. Po vytyčení hranic pozemků při místním ohledání 10. 11. 2005 bylo zjištěno, že vyjma pozemku parc. č. 1130/1 žalovaná na pozemcích žalobce nemá žádné své věci ani úrodu. Předmětem řízení nebylo uvedení pozemků do konkrétního stavu, ale pouze jejich vyklizení, proto námitku žalobce, týkající se provedení podmítky na pozemcích, odvolací soud nepovažoval za důvodnou, stejně tak jako námitky ohledně nájmu pozemků.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítl, že pozemky měly být žalobci předány předávacím protokolem k 1. 10. 2004. Pozemky žalobci nikdy nebyly oficiálně předány ve stavu, v jakém měly být podle nájemní smlouvy vráceny. Při jednání 6. 9. 2005 soud prvního stupně ve věci nerozhodl, i když žalobce předložil dostatek důkazů, a tím, že toto jednání odročil, poskytl žalované možnost sklidit z pozemků plodiny, které tam v té době stále měla. Tím došlo ke zvýhodnění žalované na úkor žalobce. Závěr obou soudů, že pozemky nejsou užívány, ačkoliv prokazatelně na nich byl výdrol semene řepky, není správný. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání s tím, že pozemky byly žalobci řádně předány a zorány.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je tak podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ přípustné jen pro řešení právních a nikoli skutkových otázek. Dovolatel, opírající přípustnost dovolání o §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, proto musí napadat rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované pod č. C 3080 v Souboru rozhodnutí vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck Praha (dále jen „soubor“)]. V dovolání nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek a nelze v něm uvádět nové skutečnosti.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť neshledal, že by právní posouzení věci odvolacím soudem, vyplývající ze skutkových zjištění, která jsou v tomto dovolacím řízení nezpochybnitelná, bylo v rozporu s hmotným právem, a nezjistil ani, že by bylo v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobce domáhal vyklizení sporných pozemků, nikoliv již jejich předání. Odvolací soud vázán návrhem ve smyslu §153 odst. 2 OSŘ, proto nemohl žalobě vyhovět a nadto žalované uložit, aby žalobci pozemky předala. Zda se pak na předmětných pozemcích nacházely či nenacházely plodiny, které měla žalovaná odklidit, není otázka právní, ale skutková. Právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, dovolatel ani neformuloval. Dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ tak není dán.
K námitce dovolatele, že v jednání soudu prvního stupně došlo k závažnému pochybení a rozsudek odvolacího soudu je tak postižen vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) OSŘ, spočívající v tvrzení, že při jednání 6. 9. 2005 soud prvního stupně ve věci nerozhodl a jednání odročil, i když žalobce předložil dostatek důkazů, a tím poskytl žalované příležitost sklidit plodiny nacházející se na pozemku, dovolací soud jen poznamenává, že i kdyby soud prvního stupně toto jednání odročil nedůvodně, nešlo by o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud neshledává, že by dovolací přezkum tvrzených procesních pochybení odvolacího soudu stran mohl vést k rozhodnutí, jímž by dovolací soud zobecnil řešení určité procesní otázky pro jiné případy téhož či obdobného druhu. Dovolatel také v tomto směru konkrétní právní otázku nevymezil a dovolací soud nezjistil, že by odvolací soud postupoval v rozporu s procesní judikaturou obecných soudů.
S ohledem na výše uvedené je zjevné, že předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny nejsou. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že vzhledem k odmítnutí dovolání žalované vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. l a §146 odst. 3 OSŘ), avšak jen nákladů účelně vynaložených. Takovým účelně vynaloženým nákladem není odměna za zastoupení advokátem, neboť ve vyjádření k dovolání, které žalovaná podala, požadovala jen velmi stručně zamítnutí dovolání, ač měla navrhnout jeho odmítnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. května 2008
JUDr. František B a l á k
předseda senátu