ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.3307.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 3307/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce F. C., zastoupenému advokátem, proti žalovaným 1) J. K., 2) M. K., 3) L. K., 4) A. K., 5) M. K., všem zastoupeným advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 20 C 189/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2004, č. j. 13 Co 671/2004-490, takto:
Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.375,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (dále též dovolací soud) usnesením ze dne 24. ledna 2006, č.j. 22 Cdo 2491/2005-552, odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2004, č. j. 13 Co 671/2004-490 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.). Výrok o náhradě nákladů dovolací soud odůvodnil tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Ústavní soud nálezem ze dne 28. června 2007, sp. zn. III. ÚS 290/06, zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. ledna 2006, č. j. 22 Cdo 2491/2005-552, ve výroku pod bodem II., jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a věc v tomto rozsahu vrátil dovolacímu soudu k dalšímu řízení. Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu uvedl, že výrok dovolacího soudu o náhradě nákladů dovolacího řízení, není v souladu s obsahem spisu. Poukázal na to, že dovolací soud založil rozhodnutí o nákladech na nesprávném závěru, že „žalovaní se k dovolání nevyjádřili“ a že „žalovaným žádné náklady nevznikly“. Ve spisu je však na č. l. 536 - 538 založeno vyjádření žalovaných k dovolání ze dne 10. 5. 2005 s požadavkem, aby dovolací soud uložil žalovaným nahradit žalobci náklady dovolacího řízení.
Dovolací soud po zrušení a vrácení věci Ústavním soudem znovu rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce ve věci samé bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. ledna 2006, č.j. 22 Cdo 2491/2005-552, odmítnuto, je žalobce podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, povinen nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení. Ty žalovaným vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Jejich náklady sestávají z odměny advokáta v částce 9.000,- Kč [§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod. 6, §4 odst. 1, 2 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 375,- Kč (5 x 75,- Kč), jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 16. září 2008
JUDr. František B a l á k , v. r.
předseda senátu