ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.38.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 38/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce JUDr. L. P., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 65/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2007, č. j. 36 Co 35/2007-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se proti státu domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku průtahů v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 5 C 34/92 a posléze 5 C 50/2001.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2007, č.j. 36 Co 35/2007-49, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 10. 2006, č.j. 26 C 65/2005-37, jímž byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce jako advokát zastupoval v restitučním sporu u Obvodního soudu pro Prahu 6 MUDr. J. Š., s níž měl ústně sjednánu odměnu za poskytnutí právních služeb ve výši 5 % hodnoty nemovitostí, které měly být v tomto řízení vydány (450.000,- Kč). V průběhu řízení jeho klientka zemřela a její dědici odmítli odměnu uhradit, jelikož zaplacení odměny bylo závislé na výsledku sporu a k vydání nemovitostí nedošlo. Podle žalobce pokud by soudy rozhodly včas, jeho klientka by nezemřela v průběhu řízení a mohla jej zmocnit pro zastupování v dovolacím řízení, případně k podání ústavní stížnosti, kde by se domohl zrušení zamítavého rozhodnutí, a v dalším průběhu řízení by nemovitosti byly vydány, čímž by žalobci vznikl nárok na odměnu. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v restitučním řízení nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku by žalobci vznikla škoda. Odměna žalobce závisela v souladu s ujednáním mezi žalobcem a jeho klientkou na výsledku sporu, a protože jeho klientka nebyla v restitučním řízení úspěšná, nárok na odměnu žalobci nevznikl; délka řízení neměla na tuto skutečnost žádný vliv. Úvahy, jimiž žalobce dovozuje svůj nárok na náhradu škody, jsou jen hypotetické. Jelikož žalobce neprokázal protiprávní jednání žalované ani vznik škody, byla jeho žaloba důvodně zamítnuta.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodnil nesprávným právním posouzením věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Dovolatel spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí v tom, že jeho žaloba byla zamítnuta, přestože jsou dány veškeré předpoklady odpovědnosti žalované za škodu. Poukazuje přitom na nepřiměřenou délku restitučního řízení a na to, že nárokované nemovitosti za tuto dobu zchátraly a ztratily svoji někdejší hodnotu. Právní nástupci jeho klientky proto ztratili zájem na pokračování sporu a neuhradili sjednanou odměnu za poskytnutou právní pomoc. Dovolatel rovněž považuje za nesprávné rozsudky vydané v restitučním řízení, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející prvostupňový rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, který má právnické vzdělání ve smyslu §241 odst. 2 písm. a) o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně [dovolání tudíž není přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] a nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším (zrušeném) rozhodnutí v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o.s.ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
V posuzované věci dovolatel brojí proti závěru o neopodstatněnosti uplatněného nároku, aniž by uvedl, v čem konkrétně jeho nesprávnost spatřuje a jaké právní otázce řešené odvolacím soudem přisuzuje zásadní význam. Jeho obecná tvrzení o tom, že existují „všechny zákonné podmínky pro odpovědnost státu za škodu“ nebo jeho námitky o dlouhém trvání restitučního sporu (za situace, že bezdůvodné průtahy v restitučním řízení nebyly soudy obou stupňů shledány) či hypotetické úvahy o získání sjednané odměny v případě odlišného průběhu restitučního sporu, nejsou způsobilé uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci naplnit, a pro úvahu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí jsou tudíž bez významu. K námitce nesprávnosti rozhodnutí vydaných v restitučním řízení (včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž vyslovený právní názor byl určující pro výsledek řízení) lze uvést, že podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je, že toto pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Soud, rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu, není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4030).
Z uvedených důvodů dovolací soud neshledal dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. je odmítl, aniž by ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť procesně neúspěšný žalobce nemá na jejich náhradu právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. října 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu