ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.5361.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 5361/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce E. M. C., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, o 172.385.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 198/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2007, č. j. 64 Co 147/2007-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8. března 2007, č. j. 12 C 198/2003-143, odmítl odpor proti platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 28. 1. 2004, č. j. 12 C 198/2003 – 11, podaný dne 19. 2. 2004 Ing. V. B., neboť jej podala osoba, která k tomu nebyla oprávněna.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. května 2007, č. j. 64 Co 147/2007-152, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se odpor proti platebnímu rozkazu neodmítá. Odvolací soud s poukazem na R 64/1998 dovodil, že vada průkazu k jednání za právnickou osobu, resp. stát, je odstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který vzhledem k obsahu podání žalované ze dne 14. 2. 2007 byl již odstraněn.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodů podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Uvádí, že lhůta k dovolání byla zachována z důvodu špatného poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání (§240 odst. 3 o. s. ř.). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o odstranění nedostatku zmocnění k vystupování za dotčenou organizační složku státu a namítá, že tento nedostatek podmínky řízení nebyl doposud odstraněn a odvolací soud měl řízení o podaném odporu zastavit. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §240 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. se lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu obsahuje poučení, že proti němu není dovolání přípustné. Poučení o nepřípustnosti dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že se odpor proti platebnímu rozkazu neodmítá, je správné a v souladu s konstantní judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 626/2001, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 177, roč. 2002). Nejde tedy o případ, že by se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu a že by tedy bylo možno podat dovolání do čtyř měsíců od doručení usnesení ve smyslu ust. §240 odst. 3 o. s. ř.
Protože usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupci žalobce dne 25. 5. 2007, počala tímto dnem (tj. od 25. 5. 2007) běžet lhůta k podání dovolání (opravné usnesení vydáno nebylo), která skončila dne 25. 7. 2007 (středa). Žalobce podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu k poštovní přepravě až dne 1. 10. 2007. Z toho je zřejmé, že zákonná dvouměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno až po jejím marném uplynutí.
Jen pro úplnost lze uvést, že dovolání by bylo podáno opožděně i v případě, že by lhůta k podání dovolání byla čtyřměsíční, neboť tato lhůta podle §240 odst. 3, in fine, o. s. ř. počíná běžet rovněž ode dne doručení usnesení odvolacího soudu dovolateli (25. 5. 2007), a nikoli ode dne právní moci usnesení odvolacího soudu (4. 6. 2007), jak se mylně dovolatel domnívá.
Protože dovolání bylo podáno až po marném uplynutí lhůty k dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout, bylo podle ust. §243b odst. 5, věty první, a §218a o. s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2008.
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu