ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.2922.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 2922/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně m. č. P., proti žalovanému A. J., zastoupenému advokátkou, o 145.439,- Kč s příslušenstvím a o přivolení k výpovědi z nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 394/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2005, č. j. 19 Co 489/2005-34, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí 145.439,- Kč spolu s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně z částky 60.070,- Kč od 1. 10. 2004 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že jí žalovaný dluží od prosince 2001 do září 2004 na nájemném a na úhradách za plnění spojená s užíváním bytu 60.070,- Kč a na poplatku z prodlení 85.369,- Kč celkem tedy 145.439,- Kč. Současně se domáhala, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 3, I. kategorie, o velikosti 1+0 s příslušenstvím, v 1. nadzemním podlaží domu čp. 587 v ulici Černokostelecká or. č. 111 v P. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), kterou dala žalovanému v žalobě, aby určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a aby zavázal žalovaného byt vyklidit do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty. Žalobu, jíž se domáhala přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, odůvodnila tím, že žalovaný hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu za dobu delší tři měsíce.
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. června 2005, č.j. 17 C 394/2004-23, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 85.369,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), řízení ohledně částky 60.070,- Kč s poplatkem z prodlení 2,5 promile denně od 1. 10. 2004 do zaplacení – v důsledku zpětvzetí části žaloby – zastavil (výrok II.), žalobu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu zamítl (výrok III.) a konečně rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 4.790,- Kč (výrok IV.).
Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 20. 11. 2001 nájemní smlouvu k bytu na dobu neurčitou, že od prosince 2001 až do září 2004 neplatil nájemné ani úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále též jen „úhrada“), že dne 10. 2. 2005 zaplatil dluh na nájemném a úhradách 60.070,- Kč a dne 14. 6. 2005 dlužné nájemné a úhrady za další čtyři měsíce ve výši 7.652,- Kč, že žalovaný nemá jinou možnost bydlení, že měl dluhy z neúspěšného podnikání, že obtížně snášel tragické úmrtí syna útlého věku a že se od roku 2004 jeho výdělkové poměry zlepšily.
Soud prvního stupně po právní stránce dovodil, že nebyl naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 30. 3. 2006, dále jen „obč. zák.“, neboť i když žalovaný nezaplatil žalobkyni jako pronajímatelce nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce, v průběhu soudního řízení zaplatil dlužné nájemné a úhrady, nemá jinou možnost bydlení a lze předpokládat, že do budoucna si bude své povinnosti plnit.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 9. prosince 2005, č.j. 19 Co 489/2005-34, rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadené části výroku pod bodem I. o lhůtě k plnění potvrdil, výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem III. změnil tak, že přivolil k výpovědi z nájmu bytu, určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a uložil žalovanému byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší. Nakonec rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními, která učinil soud prvního stupně. Pokud se jednalo o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, nepřisvědčil však právnímu posouzení věci soudem prvního stupně. Odvolací soud poukázal na ustálenou soudní praxi, podle které je za naplnění výpovědního důvodu podle ustanovení §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., tedy za hrubé porušování povinností nájemce neplacením nájemného nebo úhrad považováno již to, že je nájemce s platbami v prodlení za dobu delší než tři měsíce a také že naplnění výpovědního důvodu je třeba zkoumat ke dni dání výpovědi. Shledal, že v projednávané věci byl výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. naplněn, protože žalovaný neplatil nájemné a úhradu po dobu tří let, a poukázal na to, že nepříznivou sociální i finanční situaci žalovaného nelze přenášet na žalobce. Neshledal předpoklady pro odepření výkonu práva žalobci podle §3 odst. 1 obč. zák., neboť i když žalovaný dluh na nájemném a na úhradách v průběhu řízení uhradil, neplacení nájemného a úhrad trvalo po dlouhou dobu, dluh dosáhl značné výše, stále trvá dluh na příslušenství a žalovaný neučinil nic, aby jej snížil. Podle §712 odst. 5 obč. zák. pak odvolací soud vázal vyklizení bytu žalovaným na zajištění přístřeší.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jímž napadl měnící výrok rozsudku odvolacího soudu. Přípustností dovolání se nezabýval a jako dovolací důvod označil, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“). Spatřoval je v tom, že odvolací soud neshledal předpoklady pro odepření výkonu práva žalobci ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. Poukazoval na to, že existence jeho tíživé sociální situace a tragické úmrtí nezletilého syna tyto předpoklady naplňují. Závěrem navrhl, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu, zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto. Poukazovala na širší okolnosti případu. V období, kdy se teprve rozhodovalo, zda žalobce uzavře s žalovaným nájemní smlouvu (předchozí nájemkyně V. J. zemřela v únoru 2001 a přechod nájmu na žalovaného nebyl zřejmý), tj. v období od března do listopadu 2001, platil žalovaný nájemné řádně a včas. Jakmile s ním však žalobkyně nájemní smlouvu uzavřela, ihned (od prosince 2001) přestal nájemné platit. K tragickému úmrtí dítěte žalovaného, jakkoliv jde o smutnou událost, došlo již v září 2000. Na pozdější neplacení nájemného od prosince 2001 tedy nemohla mít vliv.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence těchto vad nebyla namítána a vady tohoto charakteru nevyplynuly ani z obsahu spisu.
V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na tom, že odvolací soud nepřihlédl k dovolatelem namítaným okolnostem, které měly (podle jejího názoru) vést k zamítnutí žaloby na přivolení k výpovědi podle §3 odst. 1 obč. zák.
Podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem bytu (jen s přivolením soudu), jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.
Podle §3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Soudní praxe je ustálena v názoru, že při rozhodování o přivolení k výpovědi z nájmu bytu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. má své místo úvaha, zda výpověď z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, pod pořadovým číslem 43, v němž byl vysloven názor, že soud posuzuje existenci výpovědního důvodu k okamžiku doručení výpovědi z nájmu bytu i v případě, že tímto důvodem je neplacení nájemného po dobu delší než tři měsíce (§711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.). Skutečnost, že nájemce dlužné nájemné po doručení výpovědi uhradil, může mít význam jen pro posouzení toho, zda přivolení k výpovědi z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.). Uvedený právní názor vyplývá dále např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 26 Cdo 2173/2002, a ze dne 3. 4. 2003, sp. zn. 26 Cdo 386/2003. Ve dvou posléze citovaných rozhodnutích Nejvyšší soud (ve shodě se svým rozhodnutím ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. 26 Cdo 471/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 8, z roku 1998, str. 425) dovodil, že nezaplatil-li nájemce bytu nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce (§711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.) z důvodu objektivně existující tíživé situace a byla mu proto dána výpověď z nájmu bytu, avšak v době soudního řízení o přivolení k výpovědi dlužné nájemné uhradí a nadále nájemné řádně platí, není vyloučeno posoudit jednání pronajímatele, který nadále na výpovědi trvá, jako výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy. Při úvaze o aplikaci §3 odst. 1 obč. zák. však nelze přehlédnout, že placení nájemného náleží k základním povinnostem nájemce bytu, takže po pronajímateli není možno zpravidla spravedlivě žádat, aby mu byla ochrana jeho práva domáhat se přivolení k výpovědi z nájmu bytu odepřena za použití §3 odst. 1 obč. zák., jestliže nájemce povinnost platit nájemné neplnil dlouhodobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2325/2003) a jestliže ke dni rozhodování soudu nezaplatil (vedle dluhu na nájemném) také dluh z titulu poplatku z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2002, sp. zn. 26 Cdo 1486/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 20, C 1421).
V projednávané věci odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že uplatněný výpovědní důvod je naplněn, a že výkon práva žalobkyně, která na podané výpovědi trvala, není v rozporu s dobrými mravy. Při posouzení věci z hlediska ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. sice nepřehlédl nepříznivou „příjmovou a sociální situaci“ žalovaného, která byla důvodem neplacení nájemného, ani okolnost, že ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu dluh na nájemném uhradil, nicméně dovodil, že uvedené okolnosti nemohou být důvodem pro zamítnutí žaloby, neplatil-li nájemce nájemné a úhrady po dlouhou dobu, dosáhl-li dluh značné výše a zejména dluží-li žalovaný dosud žalobkyni značnou částku z titulu poplatku z prodlení a neučinil-li nic pro její snížení. Uvedený právní názor odvolacího soudu koresponduje s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Lze uzavřít, že v měnícím výroku o přivolení k výpovědi z nájmu bytu je rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a jeho obsahové konkretizace správný. Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni v této fázi řízení (dle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu