ECLI:CZ:NS:2008:26.ODO.1436.2006.1
sp. zn. 26 Odo 1436/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně Ing. J. S., správkyně konkurzní podstaty úpadce FC V. P., občanského sdružení, zastoupené advokátem, proti žalovanému s. m. P., o zaplacení částky 800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp.zn. 30 C 183/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2006, č.j. 15 Co 240/2006-112, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení požadované částky s odůvodněním, že ji úpadce uhradil za odbahnění pozemku, který je vlastnictvím žalovaného.
Okresní soud Plzeň – město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 1. 2006, č.j. 30 C 183/2005-91, zamítl žalobu na zaplacení částky 800.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. 5. 2006, č.j. 15 Co 240/2006-112, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vzal ve shodě s ním za prokázáno, že dne 31. 12. 1999 uzavřel žalovaný s úpadcem smlouvu o nájmu, provozování a údržbě stadionu ve Š. s., že z obsahu této smlouvy
(z jednoznačného vymezení pronajímaných pozemků) vyplývá, že jejím předmětem nebyl sportovní areál v L. u., resp. pozemek, na němž se nacházel (dále „předmětný pozemek“ nebo „pozemek“), že úpadce ho přesto užíval jako tréninkovou a hrací plochu, že v srpnu 2002 došlo v důsledku povodní k zabahnění pozemku, že v září 2002 uzavřel úpadce (bez souhlasu žalovaného) jako objednatel s obchodní společností G., s. r. o. jako se zhotovitelem ústní smlouvu o dílo, podle níž se zhotovitel zavázal provést pro objednatele odstranění nánosů bahna na pozemku, že dne 26. 11. 2002 byly objednané práce ukončeny a pozemek předán úpadci vyklizený, že cena díla byla sjednána ve výši 1.323.657,84 Kč, že úpadce uhradil zhotoviteli za provedené práce dne 20. 12. 2002 částku 400.000,- Kč, dne 3. 1. 2003 částku 100.000,- Kč, a dne 20. 12. 2004 částku 300.000,- Kč, a že dne 9. 2. 2004 vystavil žalovanému fakturu na celou částku vyúčtovanou obchodní společnosti, a že žalovaný ji odmítl uhradit. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že úpadce užíval předmětný pozemek bez právního důvodu, a že uplatněný nárok je nutno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení získaný plněním bez právního důvodu. Konstatoval přitom, že mezi účastníky jde o vztah občanskoprávní, a že bezdůvodné obohacení, které žalovaný získal, spočívá ve výkonech – v hodnotě prací, provedených na jeho pozemku. Odvolací soud se ztotožnil rovněž se závěrem soudu prvního stupně o tom, že uplatněný nárok je promlčen. Dovodil, že okamžik, kdy žalovanému bezdůvodné obohacení vzniklo, byl den, kdy byly dokončeny práce na jeho pozemku. Ke stejnému okamžiku začala běžet i subjektivní promlčecí doba, neboť k tomuto datu se úpadce dozvěděl, že na jeho úkor vzniklo bezdůvodné obohacení i to, kdo jej získal, neboť mu vždy bylo známo, komu pozemek náleží. Pro počátek a běh promlčecí doby přitom není rozhodné, kdy úpadce zaplatil zhotoviteli za provedené práce, neboť žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení již jejich provedením, a nikoliv tím, že je úpadce objednateli zaplatil. Jestliže tedy v projednávané věci došlo k dokončení prací nejpozději v listopadu 2002 a žaloba byla podána až 13. 12. 2004, stalo se tak po marném uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby. Vznesl-li žalovaný v řízení námitku promlčení, bylo nutno k ní přihlédnout a žalobu zamítnout.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odůvodnila podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzuje z toho, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku počátku běhu promlčecí doby v rozporu s hmotným právem. Odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu, že vztah bezdůvodného obohacení je zásadně vztahem mezi dvěma subjekty, kdy na jedné straně je subjekt povinný, který se v tomto případě bezdůvodně obohatil, a na druhé straně subjekt oprávněný, na jehož úkor k obohacení došlo, tj. ten, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení hodnot, a pouze ten je aktivně legitimován k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Dovolatelka má za to, že úpadce se stal oprávněným subjektem ve smyslu ustanovení §107 odst. 1 obč.zák. až zaplacením první splátky ceny díla ve výši 400.000,- Kč, tj. ke dni 20. 12. 2002, a že mu vzniklo právo domáhat se vydání bezdůvodného obohacení až tímto okamžikem, kdy došlo v jeho majetkové sféře ke zmenšení majetkových hodnot; teprve tímto okamžikem mu začala běžet dvouletá promlčecí lhůta k uplatnění jeho práva vůči žalovanému. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozsudkem a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatelka.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V souzené věci spatřuje dovolatelka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že odvolací soud posoudil otázku promlčení nároku úpadce v rozporu s hmotným právem. Z obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) dovolání se přitom podává, že dovolatelka zpochybňuje otázku vzniku bezdůvodného obohacení jakožto obecného předpokladu pro běh promlčecí doby.
V dané věci jde o bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu (tento závěr dovoláním nebyl zpochybněn).
Již dřívější soudní praxe (srov. Správu o zhodnotení úrovne rozhodovania súdov SSR vo veciach zodpovednosti za neoprávnený majetkový prospech podľa §451 a nasl. O. z., prejednanej a schválenej občianskoprávnym kolégiom Najvyššieho súdu SSR, Cpj 37/78 z 21. 12. 1978, která byla publikována pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1979) dovodila, že plněním bez právního důvodu jsou případy, v nichž právní důvod k okamžiku plnění vůbec neexistoval; může jít i o případy, kdy byly vynaloženy investice na cizí věc (nemovitost). Z uvedených závěrů vychází i stávající soudní praxe (srov. např. rozsudek ze dne 29. 1. 2003, sp.zn. 25 Cdo 355/2001, uveřejněný pod C 1672 ve Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 23), která dovodila, že vlastníku nemovitosti v tom případě vzniká prospěch v rozsahu, v němž se nemovitost provedenou investicí oproti předchozímu stavu zhodnotila (nikoliv v rozsahu vynaložených investic), a to k okamžiku, kdy k tomuto zhodnocení (zlepšení kvality či charakteru věci) došlo, tedy kdy se majetkový stav vlastníka zvýšil o hodnotu odpovídající zvýšení hodnoty věci. Názor, že bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu vzniká již samotným přijetím plnění, vyplývá dále též např. z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2005, sp.zn. 25 Cdo 2145/2004, a ze dne 14. 8. 2007, sp.zn. 30 Cdo 2758/2006.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud nepochybil, pokud dovodil, že pro počátek a běh promlčecí doby není rozhodné, kdy úpadce zaplatil zhotoviteli za provedené práce, neboť žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení již jejich provedením, a nikoliv tím, že je úpadce objednateli zaplatil (jak je namítáno v dovolání).
Nezbývá tedy než učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. června 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu