ECLI:CZ:NS:2008:26.ODO.1607.2006.1
sp. zn. 26 Odo 1607/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně D. Š., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. D., zastoupenému advokátem, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 8 C 268/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2006, č.j. 21 Co 182/2006-182, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 17. 2. 2006, č.j.
8 C 268/2004-164, zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 12 Co 140/2001; současně rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 13. 6. 2006, č. j. 21 Co 182/2006-182, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že v dané věci nejsou splněny zákonné důvody pro povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Konstatoval, že podle uvedeného ustanovení je podmínkou obnovy řízení situace, kdy účastník řízení domáhající se obnovy řízení sice splnil svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní, ale pro překážku stojící mimo jeho osobu, nemohl být navržený důkaz proveden
a lze jej provést za současného splnění druhé podmínky, a to že takový postup může pro tohoto účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. O takovýto případ se však v souzené věci nejedná, neboť žalovaným navrhovaný důkaz (zpráva Katastrálního úřadu pro hl. m. P. o průběhu vlastnických změn) není důkazem, který by z důvodu objektivní nemožnosti nemohl být proveden již v původním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 18 C 367/99. Navrhovaný důkaz by rovněž nemohl přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci, když v řízení, jehož obnovy se domáhá, byl uznán povinným zaplatit část úroků z prodlení a je nerozhodné, z jakého důvodu se ocitl v prodlení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že řeší otázku „zavinění prodlení věřitele z důvodu jím způsobeného nesprávného zápisu v katastru nemovitostí“, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a dovolací soud ji vyřešil v rozporu s hmotným právem, když „nezhodnotil skutečnost, že žalobkyně svým působením dosáhla provedení změny zápisu v katastru nemovitostí“, aniž by o tom dovolatel věděl; tím mu zabránila použít jediný možný prostředek k získání hotovosti, totiž zástavu nemovitosti“. Odvolací soud tento postup žalobkyně, který je v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč.zák.), nezhodnotil. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně učinil návrh na odklad vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až
§239 o.s.ř.
Ustanovení §238 odst. 1 písm. b), §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že toto rozhodnutí nelze podřadit žádnému
z tam vyjmenovaných případů.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení §237 o.s.ř. platí obdobně (§238 odst. 2 o.s.ř.).
Ustanovení §238 o.s.ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v §237 o.s.ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení §237 odst. 2 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s dikcí §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 270/2003, uveřejněné pod č. 172 v časopise Soudní judikatura 10/2003).
Dovolání není přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení
s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadené usnesení není usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně potvrzené napadeným usnesením bylo prvním rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení.
Konečně není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (ve spojení s ustanovením §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelem označená právní otázka nemůže založit přípustnost dovolání již z toho důvodu, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu je totiž založeno na závěru, že v konkrétním případě není nabízený důkaz – v intencích §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. – tím, jenž bez své viny nemohl žalovaný použít v původním řízení, a jenž by přivodil pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, nikoliv na posouzení otázky zavinění věřitele na prodlení dlužníka, tím méně na posouzení nároku na úroky z prodlení z hlediska §3 odst. 1 obč.zák.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu, a proto dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti (§243 o.s.ř.) napadeného rozhodnutí dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni v této fázi řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. května 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu