ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1150.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1150/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce V. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. N., zastoupenému advokátkou, o 140.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 C 252/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. října 2006, č. j. 11 Co 301/2004-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. 3. 2003, č. j. 11 C 252/99-96, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 11. 4. 2006, č. j. 11 C 252/99-119, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 140.000,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 29.796,90 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 5. 11. 1997 uzavřena smlouva o smlouvě budoucí (dále jen smlouva), jejímž předmětem byla koupě rekreačního objektu s parcelou, jejichž vlastníkem je žalovaný. Žalobce zaplatil žalovanému částku 100.000,- Kč z titulu zálohy na kupní cenu a částku 40.000,- Kč jako zálohu na nájemné za listopad a prosinec roku 1997. Kupní smlouva měla být uzavřena do 31. 12. 1997, avšak k jejímu uzavření nedošlo z důvodů na straně žalovaného, neboť parcela, na níž rekreační objekt stojí, nebyla v době, kdy měla být kupní smlouva uzavřena, zapsána v katastru nemovitostí jako jeho vlastnictví, ačkoliv to ve smlouvě prohlásil. Ohledně částky 100.000,- Kč okresní soud uzavřel, že žalobce plnil na základě právního důvodu, který odpadl, a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen podle §451 obč. zák. vydat. Nárok žalovaného na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100.000,- Kč podle čl. VI. smlouvy nebyl dle soudu prvního stupně dán, neboť nebylo prokázáno, že žalobce od smlouvy odstoupil či bezdůvodně odmítl kupní smlouvu podepsat.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 19. 10. 2006, č. j. 11 Co 301/2004-143, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil ve vyhovujícím výroku ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč s příslušenstvím i ve výroku nákladovém a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jinak ho potvrdil. Ohledně plnění ve výši 100.000,- Kč odvolací soudu vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, jehož správné právní závěry odvolací soud dále doplnil. Co se týče (sporné) doporučené zásilky s nápisem „odmítá převzít“, tato byla poštou vrácena odesílateli (žalovanému) dne 9. 1. 1998, z čehož vyplývá, že do dne 31. 12. 1997 se nemohla do dispozice adresáta (žalobce) dostat, neboť pokud by se tak stalo, tak pošta jím odmítnutou zásilku zcela jistě obratem vrátila odesílateli a neučinila by tak teprve devátý den po tomto odmítnutí. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že pokud se tato zásilka (výzva k uzavření kupní smlouvy) do dispozice žalobce vůbec dostala, tak k tomu mohlo dojít teprve po 31. 12. 1997, což by znamenalo nedodržení sjednaného termínu. Dále pokud by žalobce odmítl kupní smlouvu podepsat, což prokázáno nebylo, tak na jeho straně existoval dostatečně vážný důvod pro takový postup, neboť teprve po uzavření smlouvy vyšlo najevo, že žalovaný není vlastníkem předmětné parcely a do 31. 12. 1997 se jím nestal. Nárok na smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč (dle čl. VI smlouvy) tak žalovanému zcela jistě nevznikl a částku 100.000,- Kč si tedy ponechal na základě právního důvodu, který následně odpadl; jedná se tak o jeho bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat (§451 obč. zák.).
Proti tomuto rozsudku (jeho potvrzující části) podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Tvrdí, že dopis obsahující výzvu k uzavření kupní smlouvy podal k poštovní přepravě dne 27. 12. 1997 na poště v Ústí nad Labem, když ze zkušenosti má ověřeno, že dopisy z Ústí nad Labem jsou do Prahy doručovány již následující den po jejich podání. Dovozuje, že povinnost vyzvat žalobce k uzavření kupní smlouvy splnil okamžikem předání doporučeného dopisu k poštovní přepravě. Namítá, že žalobce nesplnil podmínky smlouvy a jeho nárok na smluvní pokutu je tak oprávněný. Navrhl, aby dovolací soud zrušil v napadeném rozsahu rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé v rozsahu, v němž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné tedy jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 3080, sešit 1, ročník 2005). Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Jestliže odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých právních důvodech, pak ani sama okolnost, že jeden z nich případně neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.6.2003, sp. zn. 32 Odo 330/2003, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 2021, sv. 26, ročník 2004,); o tento případ se jedná právě v posuzované věci, neboť odvolací soud zamítl žalobu co do částky 100.000,- Kč jednak z důvodu opožděnosti výzvy k uzavření kupní smlouvy a dále z důvodu oprávněných (dostatečně vážných) důvodů kupní smlouvu neuzavřít na straně žalobce, přičemž tento druhý důvod nemohl být podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen, a sám o sobě (nezávisle na prvním) postačuje k zamítnutí žaloby. Je-li přitom nárok shledán neopodstatněným, nelze jej přiznat a posouzení otázky opožděnosti výzvy k uzavření kupní smlouvy (první důvod) je pak nadbytečné.
Zbývající část dovolacích námitek lze podle jejich obsahu posoudit jako výhrady, že soud nepřihlédl i k jiným skutečnostem, které v řízení vyšly najevo. Jde o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který lze uplatnit, jen je-li dovolání přípustné. Tak tomu v daném případě není.
Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani námitka spočívající v neprovedení důkazů navržených žalovaným, neboť se nejedná o námitku proti právnímu posouzení věci, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu. Tato otázka není otázkou aplikace práva, tím méně pak může být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. (srov. např. R 8/1994 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2695/2006).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu