ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2708.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 2708/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce M. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému H. s. N., zastoupenému advokátem, o neplatnost usnesení valné hromady H. s. N. ze dnů 11. 2. 2004 a 25. 2. 2004, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 9 C 48/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 11. 2006, č.j. 12 Co 812/2005-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 6.664,- Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 5. 2005, č.j. 9 C 48/2004-46, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že usnesení valných hromad H. s. N. se sídlem N. 41, B., ze dne 11. 2. 2004 a ze dne 25. 2. 2004 (výroky I., II.) jsou neplatná. Žalobce byl zavázán k zaplacení nákladů odvolacího řízení ve výši 12.773,- Kč, jež protistraně vznikly.
Odvolací soud odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že za podmínek zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, muselo dojít k transformaci honebního společenstva – pod sankcí zániku – do konce března roku 2003; s tím, že sporná otázka členství L. ČR, s.p., v honebním společenstvu žalovaného byla vyřešena na transformační valné hromadě konané dne 8. 2. 2003. Na této valné hromadě byla přijata změna stanov, byl zvolen starosta, místostarosta
a členové honebního výboru. Nově schválené stanovy byly následně registrovány Městským úřadem H., odborem životního prostředí, dne 5. 5. 2003.
Z dokazování před soudem prvního stupně bylo též zjištěno, že někteří členové žalovaného požádali bývalého starostu Š. o svolání valné hromady na 18. 3. 2003 z důvodu, že považovali valnou hromadu ze dne 8. 2. 2003 za neplatnou. Takto svolaná valná hromada se konala za účasti notářky JUDr. R., která osvědčila její průběh, přičemž L. ČR nebyly pozvány. Valná hromada si zvolila do orgánů jiné osoby, než byly zvoleny na valné hromadě dne 8. 2. 2003, zápis z valné hromady byl předložen k registraci orgánu státní správy myslivosti. Ten však registraci podle této valné hromady neprovedl z důvodu, že nemohou existovat vedle sebe dvě honební společenstva s totožnými pozemky. Navíc na jmenném seznamu členů „jiného“ H. s. N. byli uvedeni členové s výměrou honebních pozemků v celkové výši pouze 164,0164 ha (k tomu viz dále).
Následně konaných valných hromad žalovaného dne 11. 2. 2004 a dne 25. 2. 2004 se L. ČR, s.p., účastnily a hlasovaly na nich. Žalobce se však domníval, že L. ČR, s.p., nebyly řádným členem honebního společenstva, a proto se žalobami podanými podle ustanovení §22 odst. 8 zákona o myslivosti (v otevřené 15-ti denní subjektivní lhůtě podle citovaného ustanovení, žaloby podány ve dnech 25. 2. 2004 a 10. 3. 2004) domáhal určení neplatnosti těchto valných hromad.
Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že členství L. ČR, s.p., v honebním společenstvu se opírá o §19 odst. 1 zákona o myslivosti. Členem honebního společenstva mohou být jen vlastníci nebo spoluvlastníci souvislých honebních pozemků, L. ČR, s.p., daly též souhlas se svým členstvím v H. s. N. dne 30. 12. 2002. Ke vzniku členství se nevyžaduje podle §21 odst. 1 zákona o myslivosti a ani podle stanov žalovaného přijetí za člena rozhodnutím valné hromady – takové rozhodnutí je třeba jen u vlastníka přičleněných honebních pozemků, o což se v případě L. ČR, s.p., nejednalo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku s tím, že odvolací soud posoudil otázku vzniku členství L. ČR, s.p., v rozporu s hmotným právem. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně a odvolacího soudu, že bez členství L. ČR, s.p., by došlo k zániku honebního společenstva. Dovolatel tvrdil, že L. ČR nebyly ke dni 8. 2. 2003 členem žalovaného a nemohly se platně stát členem na základě přijetí nových stanov, které si samy většinově (vzhledem k počtu hlasů podle výměry „svých“ pozemků) odsouhlasily, aniž byly oprávněny hlasovat. Z těchto důvodů jsou podle dovolatele předmětná usnesení žalovaného neplatná. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu dovolací soud zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání.
Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil. Nesouhlasil s dovolacími námitkami
a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (tvrzené nesprávné právní posouzení věci).
Dovolání však není přípustné.
Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Právní otázka se dá pokládat za nevyřešenou a současně splňující atribut možného zásadního právního významu (tj. mající zejména judikatorní přesah) za předpokladu, že nejde o nastolení běžně řešené právní otázky, spojené s posouzením jedinečného skutkového základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 203). Právní otázka postrádá judikatorní přesah, jestliže je příslušná zákonná úprava naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné aplikační ani výkladové obtíže (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1603/99, 22 Cdo 604/2000, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111).
Podle judikatury Ústavního soudu je zásadní právní význam meritorního rozhodnutí odvolacího soudu dán tím, že se toto rozhodnutí, resp. jím řešená právní otázka, odchyluje od ustálené judikatury nebo přináší judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 181/95, Sbírka nálezů a usnesení sv. 4, č. 19).
Dovolací soud sdílí právní názor odvolacího soudu, že členství L. ČR, s.p., v H. s. N. a jeho účast i hlasování na valných hromadách konaných ve dnech 11. 2. 2004 a 25. 2. 2004 se platně opírá o stanovy schválené na tzv. transformační valné hromadě dne 8. 2. 2003. Tyto stanovy, včetně seznamu členů žalovaného, byly předloženy orgánu státní správy lesů a promítly se v údajích zaznamenaných v rejstříku honebních společenstev. Nebylo-li soudem pravomocně určeno, že rozhodnutí přijatá na tzv. transformační valné hromadě jsou neplatná, je třeba považovat následné žalobcem zpochybněné valné hromady i ohledně účasti a hlasování L. ČR, s.p., za platné.
Dovolatelem vymezená právní otázka o členství L. ČR, s.p., v H. s. N. je spojena s jedinečným skutkovým základem věci, a proto nesplňuje atribut zásadního právního významu napadeného rozsudku jako podmínku přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. Řešení této právní otázky postrádá jakýkoli judikatorní přesah.
Nedošlo ani k řešení pro věc určujících právních otázek v rozporu s hmotným právem ve smyslu §237 odst. 3 in fine o. s. ř. (viz též výše). Po nabytí účinnosti zákona č. 449/2001 Sb. bylo nutné transformovat honební společenstva nesplňující požadavky nového zákona, aby tato společenstva mohla dále existovat (§69 cit. zák.). Ve lhůtě 9 měsíců od účinnosti zákona musely být transformovány stanovy společenstva a dosažena výměra honiteb 500 ha (§17, §19 odst. 1 cit. zák.). Proto se L. ČR staly na základě valné hromady společenstva dne 8. 2. 2003 jeho členem, podílely se na schválení stanov (§21 cit. zák.) a platně se mohly účastnit též žalobcem napadených dvou valných hromad, které se nekonaly v rozporu se stanovami ani příslušným zákonem. Byla to naopak „valná hromada“ ze dne 18. 3. 2003, jejíž konání (L. ČR nepřizvány, výměra honiteb zbylých členů pod 500 ha) se dostalo do rozporu se zákonem i stanovami. Táž sankce by ex lege stíhala i jakoukoli další schůzi konanou obdobným způsobem.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.
Úspěšnému žalovanému vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny tu činila 10.000,- Kč podle §5 písm. d/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb. (jde o určovací žalobu). Žalobce brojil proti dvěma výrokům o dvou valných hromadách, uplatnil tedy dva nároky, v součtu podle §17 písm. b/ cit. vyhlášky 20.000,- Kč. Tuto výchozí částku však bylo nutné dvakrát krátit, poněvadž v řízení byl protistranou učiněn jediný úkon a dovolání bylo odmítnuto (§14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 cit. vyhl.). Po této redukci zde představovala definitivní výše odměny za úkon částku 5.000,- Kč, a po přičtení dvakrát 300,- Kč režijního paušálu činila tarifní výše nákladů dovolacího řízení na straně žalovaného částku 5.600,- Kč. Poté vše navýšeno o 19 % DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř. na celkovou částku 6.664,- Kč, jak shora uvedeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. července 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu