ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.276.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 276/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce JUDr. M. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu na převod pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 198/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.10.2007, č. j. 22 Co 261/2007-202, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4.10.2007, č. j. 22 Co 261/2007-202, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26.5.2006, č.j. 21 C 198/2004 - 172, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 21.2.2007, č. j. 21 C 198/2004-192, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobcem kupní smlouvu na převod pozemků blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Podle odvolacího soudu žalobce správně v odvolání odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1229/2005 s tím, že nárok osoby oprávněné vyplývající z ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ,,zákon o půdě“) je právem vymožitelným, soudem chráněným a realizovatelným uložením povinnosti žalovanému uzavřít smlouvu o převodu pozemku určeného soudem. Zaujal názor, že osobě oprávněné však nesvědčí právo na výběr konkrétně určeného pozemku a ani jí nevzniká nárok na prodej pozemku podle §7 odst. 2 o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby, pokud předmětný pozemek nebyl zařazen do prodeje. V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 2 Cdon 522/96, sp.zn. 26 Cdo 1478/2000 a sp.zn. 28 Cdo 1229/2005. Odvolací soud vyslovil, že uskutečnění samotného převodu předpokládá určitý postup P. f. ČR, který je stanoven zvláštními předpisy. Zaujal názor, že P. f. ČR je tedy povinen oznámit, které pozemky mohou být oprávněným osobám nabídnuty, aniž by tyto samy provedly výběr pozemků a které mohou být na základě oznámení o zahájení prodeje vyvěšeného na úřední desce příslušného obecního úřadu s uvedením údajů o nich zařazeny do prodeje. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný předmětné pozemky nenabídl žalobci jako pozemky náhradní a ani je nezařadil do prodeje.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam, neboť řeší právní otázku povinnosti žalovaného zařazovat pozemky do nabídek činěných podle §7 zákona č. 95/1999 Sb., o prodeji státní půdy, v rozporu s hmotným právem. Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že je zcela a pouze na žalovaném jaký postup zvolí při výběru pozemků, které určí k prodeji podle §7 zákona o prodeji státní půdy. Poukazoval na skutečnost, že žalovaný v dané věci postupoval svévolně a diskriminačně, neboť vyřadil z nabídky učiněné dne 15.7.2003 pozemky, ke kterým požíval přednostního práva k prodeji žalobce. V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Ústavního soudu ČR III. ÚS 495/02 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 2 Ans 1/2005. Konstatoval, že žalovaný tedy postupoval v rozporu s platnou právní úpravou. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř. nepřichází v úvahu, protože odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který byl jeho prvým rozsudkem v této věci.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud správně odkazoval na shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Dovolací soud připomíná, že právní otázkou, jejíž řešení považuje dovolatel za důvod přípustnosti dovolání, se již dovolací soud zabýval a neshledává důvod pro odklon od právních závěrů obsažených v jeho dřívějších rozhodnutích. Dovolací soud
i nadále shledává správným závěr, obsažený ve svém rozsudku sp. zn. 28 Cdo 452/2000 ze dne 14. 8. 2001, jímž se soudní praxe řídí, a podle něhož nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek nezahrnuje právo na převod konkrétního pozemku, což je třeba chápat tak, že oprávněná osoba nemá přímé právo na převod pozemku dle vlastního výběru. Oprávněnost tohoto závěru je dána tím, že právo oprávněných osob je obecné povahy, práva jednotlivých oprávněných osob si vzájemně konkurují, a je věcí posouzení priorit s ohledem na všechny okolnosti případu, které oprávněné osobě bude pozemek převeden.
Dovolací soud se již zabýval i tím, zda postup P. f. při poskytování náhradních pozemků byl upraven zákonem, či zda bylo dáno na jeho libovůli, který pozemek a komu převede, či zda mu bylo uloženo sledovat i zájmy dalších oprávněných osob. V rozsudku ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3042/2006, uzavřel, že od 25. 5. 1999 vstoupil v účinnost zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby, který začlenil poskytování náhradních pozemků do systému převodů, upravených tímto zákonem. Oznámení o vyhlášení prodeje konkrétního pozemku byl P. f. povinen učinit určeným způsobem, a upraven byl i postup P. f. v případech, kdy o pozemek měly zájem oprávněné osoby. Nutným předpokladem pro vypořádání nároků oprávněných osob bylo proto zveřejnění pozemků, které měly být převedeny.
Rozsudek odvolacího soudu je v souladu s touto judikaturou a dovolací soud proto neshledal, že by šlo o rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. Dovolání jako nepřípustné proto odmítl podle §253b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. července 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu