ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3353.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 3353/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce RNDr. I. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému B. d. d. B., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti doplňujících ustanovení ve smlouvě o převodu družstevního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 34/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2006, č.j. 39 Co 534, 535/2005-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení o dovolání v částce 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 2. 2005, č. j. 14 C 34/2003-94, doplněný usnesením téhož soudu z 23. 3. 2005, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že ve smlouvě o převodu vlastnictví bytu č. 9 v domě č.p. 1909 v k.ú. V. ze dne 16. 12. 1998 jsou neplatná ustanovení, která žalobce uvedl v žalobním petitu. Žalobce byl zavázán k zaplacení nákladů odvolacího řízení ve výši 4.650,- Kč, jež protistraně vznikly.
Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětných ustanovení smlouvy (§80 písm. c/ o. s. ř.), neboť taková žaloba nesplňuje preventivní účel. Odstranění těchto ustanovení, která vychází ze zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, by nevedlo k zamezení případných budoucích sporů o plnění smluvně zakotvených povinností. Tyto povinnosti, vztahující se k příslušnému spoluvlastnickému podílu na společných částech domu a pozemku, vyplývají pro vlastníka bytové jednotky z právních předpisů a odstraněním textu smlouvy, který je cituje, by se na postavení žalobce k žalovanému nic nezměnilo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku s tím, že odvolací soud posoudil věc nesprávně po hmotněprávní i procesní stránce. Nastolené právní otázky (za jakých podmínek je možné ustanovení smlouvy upravující budoucí postup účastníků napadnout určovací žalobou, zda je u určovacích žalob nutno tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem, zda je možno pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobu zamítnout), byly podle dovolatele posouzeny v rozporu s hmotným právem i dosavadní judikaturou. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a současně i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil. Nesouhlasil s dovolacími námitkami a označil dovolání za nedůvodné a nepřípustné proto, že otázka naléhavého právního zájmu je řešena opakovaně v konstantní judikatuře soudů a tento spor nemůže přinést nic nového. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněné dovolací důvody bylo možné podřadit pod ustanovení §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Právní otázka se dá pokládat za nevyřešenou a současně splňující atribut možného zásadního právního významu (tj. mající judikatorní přesah) za předpokladu, že nejde o nastolení běžně řešené právní otázky, spojené s posouzením jedinečného skutkového základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 2503). Právní otázka postrádá judikatorní přesah, jestliže je příslušná zákonná úprava naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné aplikační ani výkladové obtíže (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1603/99, 22 Cdo 604/2000, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111).
Podle judikatury Ústavního soudu je zásadní právní význam meritorního rozhodnutí odvolacího soudu dán tím, že se toto rozhodnutí resp. jím řešená právní otázka odchyluje od ustálené judikatury nebo přináší judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 181/95, Sbírka nálezů a usnesení sv. 4, č. 19).
V judikatuře dovolacího soudu je problematika určovacích žalob rozpracována velice podrobně. Otázky nastolené dovolatelem nepředstavují judikatorní mezeru ani nebyly posouzeny soudy nižších instancí v rozporu se stávající konstantní judikaturou - srov. např. R 17/1972, R 68/2001, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96, publikované v Soudní judikatuře č. 3/1997 a další. Tvrzení dovolatele, že jeho „určovací žalobou je možné preventivně zabránit řadě žalob na plnění“, není v daném případě relevantní. Dovolací soud se shoduje se závěrem soudu odvolacího, že předmětem žaloby jsou zejména ustanovení smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce, které se týkají pravidel pro přispívání spoluvlastníků domu na výdaje spojené se správou a údržbou společných částí domu a jsou převzata ze zákona č. 72/1994 Sb. Odstranění těchto ustanovení smlouvy by nevedlo k eliminaci případných budoucích sporů o plnění těchto povinností, ale naopak by vedlo k jejich možnému rozmnožení. Vyplývá-li z obsahu dovolání, že tvrzeným nesprávným (hmotněprávním) posouzením podmínek oprávněnosti podání určovací žaloby porušil odvolací soud též ustanovení procesní povahy (viz dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.), pak ani tomuto právnímu názoru nelze přisvědčit.
Odvolací soud tedy posoudil rozhodné právní otázky správně a jak plyne z výše řečeného, jeho dovoláním napadený rozsudek ani nevykazuje v žádném ohledu judikatorní přesah (§237 odst. 3 o. s. ř.). Zásadní právní význam podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. tedy nebylo možné dovodit.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.
Úspěšnému žalovanému vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny tu činila 20.000,- Kč podle §5 písm. b/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění platném po 1. 9. 2006, vzhledem k datu zahájení dovolacího řízení). Tuto výchozí částku však bylo nutné dvakrát krátit, poněvadž v řízení byl protistranou učiněn jediný úkon a dovolání bylo odmítnuto (§14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 cit. vyhl.). Po této redukci představovala definitivní výše odměny za úkon částku 5.000,- Kč a po přičtení 300,- Kč režijního paušálu (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) činila konečná výše nákladů dovolacího řízení na straně žalovaného 5.300,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu