ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.4343.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 4343/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně E. L. C., zastoupené advokátem, proti žalované Č. r. – M. f., o poskytnutí finanční náhrady za nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 171/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007, č. j. 19 Co 70/2007-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 12. 2006, č.j. 27 C 171/2002-64, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobkyni finanční náhradu za nemovitosti ve formě cenných papírů nemajících povahu státního dluhopisu ve výši 10,000.000,- Kč. Odvolací soud neuložil účastníkům povinnost k náhradě odvolacího řízení.
Odvolací soud rozhodoval ve věci restitučního nároku žalobkyně jako právního nástupce (dědice) svého otce E. L.. Ž. nabyla občanství Spojených států amerických naturalizací dnem 4. 12.1945; provdala se tam a též v USA trvale žije, o československé (české) občanství od roku 1945 nepožádala. Žalobkyně tvrdila, že je osobou oprávněnou podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a předložila potvrzení občansko - správního odboru Úřadu Městské části pro P. ze dne 30.10.1997 o neporušenosti kontinuity jejího českého státního občanství. Soud konstatoval, že správní úřad takovouto listinu vydal na základě nesprávného právního hodnocení a nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť žalobkyně neprocházela evidencí občanů propuštěných ze státoobčanského svazku, a přitom občanství USA získala naturalizací dne 4. 12. 1945. Obsah takovéto v roce 1997 vydané listiny proto nemohl neodpovídat skutečnosti. Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, žalobní návrh zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které opírala o nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a o pro věc určující otázku zásadního právního významu. Taková otázka právního významu byla spatřována žalobkyní v již vydaném Osvědčení o zachování státního občanství ze dne 20. 10. 1997 Obvodním úřadem pro Prahu 4, v jehož obvodu žalobkyně (rodina žalobkyně) před svým odjezdem do USA v období II. světové války žila. Argumentovala dále tím, že nikdy České občanství pozbýt nechtěla a projevila vůli a kroky směřující ke splnění podmínky zachování státního občanství ČR. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila. Ve svém vyjádření se ztotožnila se závěry soudu obou stupňů o nesplnění podmínky zachování státního občanství ČR pro žalobkyni, tedy nesplnění podmínky pro restituci majetku. Navrhla, aby dovolací soud potvrdil rozsudek odvolacího soudu jako věcně správný.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě, prostřednictvím advokáta (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), a opírá se o přípustnost podle §237 odst.1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam.
Dovolání však není přípustné.
Žalobkyně v průběhu okupace Československa nacistickým Německem uprchla s rodiči do zahraničí do USA. Dne 4. 12. 1945 byla naturalizována jako nezletilá v USA. Otázku občanství ve vztahu mezi Československem a USA upravovala Úmluva o naturalizaci, uzavřená mezi těmito státy v roce 1928 a publikovaná pod číslem 169/1929 Sb.
Žalobkyně byla naturalizována v roce 1945 ve Spojených státech amerických, ztratila tedy svoji dřívější státní příslušnost jako občanka Československé republiky - právě z důvodu naturalizace Spojenými státy americkými v období válečného stavu. Občanství československé pozbyla nejpozději ke dni 8. 5. 1957, jak již dovodily správně nižší instance. Nejvyšší soud podotýká, že se otázkami výkladu Úmluvy o naturalizaci s USA (za účelem zabránění dvojímu státnímu občanství) již se ve svém rozhodování zabýval, a to např. pod sp. zn. 28 Cdo 376/2000. S právním názorem Nejvyššího soudu se ztotožnil Ústavní soud svým rozhodnutím ze dne 2. 5. 2001, sp.zn. II. ÚS 24/01.
Žalobkyně neprokázala, že by na základě pozdějšího správního aktu československé (české) státní občanství znovu nabyla a nesplnila tedy jednu ze základních (restitučních) podmínek pro uplatněný nárok. Dovolací soud v podrobnostech, vzhledem k odmítnutí dovolání, odkazuje na předcházející odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, soudu odvolacího i na citovanou judikaturu; konstatuje zároveň, že není oprávněn svým výkladem protikladně zasahovat do zákonných podmínek restitucí, byť se tyto mohou jevit jinak potenciálně oprávněným osobám jako nepřiměřeně restriktivní.
Odvolací soud posoudil pro věc určující právní otázku z hlediska hmotného práva správně a nelze hovořit ani o kontradikci rozhodování senátů NS či odvolacích soudů stran této již judikaturou řešené problematiky. Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku nebyly splněny (srov. §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.) a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s.ř.).
Žalovaná by měla podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné jí však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. září 2008
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu