ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.5108.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 5108/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně A. C. R., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované D. s. r. o., o soupis movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 Nc 2203/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007, č. j. 64 Co 209/2007-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 6. 2007, č. j. 64 Co 209/2007-24, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 2. 2007, č. j. 12 Nc 2203/2007-8, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o provedení soupisu movitých věcí žalované, podaná u soudu dne 22. 2. 2007. Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně navrhla provedení soupisu movitých věcí na zajištění neuhrazeného podnájemného a dalších služeb s ním spojených. Podle odvolacího soudu problematika vzniku zástavního práva k movitých věcem podle §672 o. z. byla již vyřešena rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 28 Cdo 311/2006, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že na základě ustanovení §672 o. z. vzniká zástavní právo k movitým věcem pouze ve vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem, účinky vzniku zástavního práva k movitým věcem tedy nelze vztahovat též na vztah mezi nájemcem a podnájemcem, a to ani za použití analogie, neboť nejde o totožnost dvou závazkových vztahů.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 22. 8. 2007 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. Vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně aplikoval ustanovení §672 odst. 1, 2 o. z. s tím, že na danou věc bylo třeba v souladu s ustanovením §853 o. z. aplikovat ustanovení §663 a násl. o. z. včetně ustanovení §672 o. z. Podle dovolatelky postavení podnájemce vůči nájemci by nemělo být odlišné vzhledem k postavení nájemce vůči pronajímateli. Namítala, že striktní jazykový výklad ustanovení §672 odst. 1, 2 o. z. soudy obou stupňů vede ve svých důsledcích k porušení ústavní zásady rovnosti, vyjádřené v ustanovení článku 1 zákona č. 2/1993 Sb. Listiny základních práv a svobod. Konstatovala, že pokud účinky vzniku zástavního práva podle §672 odst. 1, 2 o. z. se nemohou vztahovat i na osobu nájemce z titulu smlouvy o podnájmu, posiluje se postavení neplatičů podnájemného oproti postavení neplatičů nájemného. Tvrdila, že na podnájemní vztah je tedy nutno přiměřeně aplikovat ustanovení upravující smlouvu o nájmu, přičemž v této souvislosti poukazovala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 10 Co 723/2004 a ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 56 Co 193/2006. Nesouhlasila též s názorem odvolacího soudu, podle nějž zástavní právo k movitým věcem podnájemce nemohlo vzniknout ani na základě článku VII. podnájemní smlouvy uzavřené dne 21.8.2006 mezi oprávněným a povinným. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud ve svém odůvodnění správně konstatoval, že obdobná problematika byla již řešena ve shora citovaném rozhodnutí dovolacího soudu, na něž správně odkazoval a z něhož při svém rozhodování správně vycházel. Ve výše uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud ČR vyslovil závěr, že zástavní právo k movitým věcem podle §672 o. z. nevzniká k zajištění nájemného ze smlouvy o podnájmu. Tvrzením dovolatelky o možnosti hodnocení nájemního a podnájemního vztahu zcela shodně za použití analogie tak nelze přisvědčit.
Pro úplnost je vhodné dodat, že odkaz dovolatelky na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 C 723/2004 a sp. zn. 56 Co 193/2006 je v dané věci nepřípadný.
Na základě výše uvedeného je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o. s. ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o. s. ř. za použití §224 odst. 1 o. s. ř., §151 ost. 1 o. s. ř. a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalované v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu