ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.3685.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3685/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně J.T.B., a. s., proti žalovaným 1) T.S. P., a. s., 2) Dr. Z. V., CSc., 3) Ing. P. B., CSc., a 4) Ing. B.M., všem zastoupeným JUDr. R. Ch., Ph.D., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 208/2004, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. července 2007, č.j. 5 Cmo 157/2007-451, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. července 2007, č.j. 5 Cmo 157/2007-451, potvrdil usnesení ze dne 19. února 2007, č.j. 55 Cm 208/2004-425, jímž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila I. N., a. s., (dále jen „společnost“).
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ustanovení §17 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech a ustanovení čl. I §11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) - uzavřel, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva účastníka řízení, o něž v řízení jde.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, namítajíce, že:
1/ z protokolu ze dne 14. února 2007 není zřejmé, jaká směnka byla „mezi zástupci uvedených společností“ (rozuměj žalobkyně a společnosti) předána, ani to „kým a komu byla uvedená blíže neurčená směnka předána“;
2/ žalobkyně podala návrh podle ustanovení §107a o. s. ř. dříve, než „nastala hmotně právní skutečnost, od které soud odvodil přípustnost změny osoby žalobkyně“;
3/ „ke společnosti nevede nepřetržitá řada indosamentů“, když indosament, jímž měla být směnka převedena na žalobkyni, neučinil remitent.
Společnost považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Jak je zřejmé z obsahu spisu, otázkou dovolateli zpochybňovaného indosamentu se zabýval odvolací soud již v usnesení ze dne 5. září 2005, č.j. 5 Cmo 210/2005-382, jímž potvrdil usnesení ze dne 3. května 2005, č.j. 55 Cm 208/2004-373, kterým soud prvního stupně připustil, aby do řízení na místo Ing. M. H., správkyně konkursní podstaty U. b., a. s. - v likvidaci vstoupila žalobkyně. Přitom dovodil, že tento indosament vyhovuje požadavkům vyplývajícím z ustanovení čl. III §3 směnečného zákona. Jelikož shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci (a nebylo napadeno dovoláním), shledává již proto Nejvyšší soud obsahově totožnou argumentaci dovolatelů co do (ne)existence nepřetržité řady indosamentů právně nevýznamnou.
Zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu pak není způsobilá ani námitka, že právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, nastala až poté, co žalobkyně podala návrh podle §107a o. s. ř. Potud Nejvyšší soud zcela odkazuje na usnesení ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1083/2004 a v něm formulovaný závěr, podle něhož pro rozhodování odvolacího soudu je podle ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ustanoveními §211 a §167 odst. 2 o. s. ř., rozhodující stav v době vydání rozhodnutí.
Konečně opodstatněnou Nejvyšší soud neshledává ani výhradu dovolatelů ohledně (ne)předání směnky. Přitom se ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, podle nichž předání směnky jednoznačně vyplývá z protokolu sepsaného soudem prvního stupně dne 14. února 2007 (č.l. 424), nehledě na to, že dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. dovolatelé v případě dovolání, jehož přípustnost je založena ustanovením §239 o. s. ř., k dispozici nemají (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006 sp. zn. 29 Odo 1015/2006, ve spojení s usnesením ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. I. ÚS 805/06, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí).
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu