ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.834.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 834/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně G., a. s., , zastoupené JUDr. D. F., advokátem, , proti žalovanému R. N., , zastoupenému Mgr. J. M., advokátkou, o zaplacení 100.000,- DEM s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 48/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2006 č. j. 6 Cmo 30/2006 – 145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč, do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud body I., III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. prosince 2004, č. j. 34 Cm 48/2004 – 111, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný dne 18. prosince 2001, č. j. Sm 1019/2001 – 19, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů námitkového řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit Č. r. náhradu nákladů řízení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 100.000,- DEM s příslušenstvím s tím, že žalovaný se vystavením bianko směnky vlastní zavázal k zaplacení uvedené částky, přičemž na směnce nebylo uvedeno datum vystavení. Žalovaný též podepsal vyplňovací prohlášení označené jako „Vyhlásenie k vystavenej směnke“, kterým udělil právo směnku vyplnit datem splatnosti za účelem uspokojení pohledávky z poskytnutého úvěru společnosti M. S. s. r. o. Jako důkaz předložil směnku. V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný uvedl, že sice ví, že společnost M. S. s. r. o., jejímž společníkem byl, se snažila získat úvěr, on sám příjemcem úvěru nikdy nebyl. Podepsal směnečné prohlášení i bianko směnku, ale nebyl seznámen s úvěrem, nebyl též informován, že by měl ručit za úvěr jako fyzická osoba. Namítal, že rozuměl málo slovensky, neměl zájem žádat a přijímat úvěr a také to neučinil; nenastala tak situace předpokládaná ve směnečném prohlášení.
Odvolací soud přitakal skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně, který námitky žalovaného shledal nedůvodnými. Žalobkyně předložila směnku, o jejíž pravosti nebylo důvodu pochybovat. Žalovaný, který včas uplatnil námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, byl povinen v těchto námitkách uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Jde o uplatnění koncentrační zásady a po uplynutí lhůty pro podání námitek již nelze uplatnit takovou obranu, která nebyla v námitkách. Námitky pak vymezují rozsah řízení o námitkách a není možné tento rozsah překročit. Námitku žalovaného, že soud prvního stupně pochybil, když ho nepoučil o nedostatku tvrzení a nedostatku důkazů, shledal odvolací soud bez významu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodu na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel tvrdí, že uvádí-li v námitkách, že situace předpokládaná ve „vyhláseniu“ nenastala a K. b., a. s. (jako příjemce) neměla právo bianko směnku vyplnit, je z tohoto tvrzení patrné, že namítá „excesní vyplnění bianko směnky“. Argumentuje tím, že neměl zájem zajišťovat cizí závazek a že mínil být zavázán ze zajišťovací směnky, bude sám dlužníkem. Má za to, že v důsledku nesprávného vyplnění bianko směnky vznikl jeho zajišťovací závazek vůči třetí osobě, a to v povaze ručení, přičemž k takovému právnímu úkonu nikdy neměl dovolatel dostatek vůle.
Dále zdůrazňuje, že po vynesení rozsudku soudu prvního stupně zjistil okolnosti, které významně ovlivňují věrohodnost jediného svědka Ing. B., přičemž důkazy v tomto směru nemohl bez svého zavinění navrhnout v řízení před soudem prvního stupně; tvrdí, že svědek je osobou spřízněnou se statutárním orgánem žalobkyně.
Proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že soudy obou stupňů se zcela vypořádaly s námitkami žalovaného a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam pouze tehdy, je-li v něm řešena právní otázka, která má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.
Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Výhrady dovolatele zpochybňující správnost posouzení jeho námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc. Z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelem tvrzená absence věrohodných důkazů a odepření možnosti využít procesní obrany, když, jak shora uvedeno, k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nelze při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlížet.
A konečně dovolací soud neshledal ani rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem. Dovolatel se v dovolání omezil na pouhé tvrzení, že k takovému rozporu došlo, aniž by uvedl, v čem tvrzený rozpor spočívá. Nejvyšší soud pak rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem neshledal.
Dovolatel v námitkách uvedl, že sice podepsal vyplňovací prohlášení (vyhlasenie k vystavenéj smenke), ale že mu z něj bylo zřejmé, že K. b., a. s. má právo doplnit směnku, pokud by mu poskytla úvěr. On však neměl důvod o úvěr žádat a přijímat ani zajišťovat cizí závazek, a také to neučinil, proto K. b., a. s. vyplnila směnku neoprávněně. Za tohoto stavu shledává dovolací soud logickými závěry soudů obou stupňů, že formulace vyplňovacího prohlášení v tom směru, že směnka zajišťuje závazek žalovaného je pouhou chybou v psaní. Tvrzení žalobce o tom, že podepsal zajišťovací blankosměnku k zajištění závazku, který nikdy nehodlal převzít, totiž nedává rozumný smysl a odporuje i důkazům provedeným soudem prvního stupně.
Odtud se uzavírá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle ustanovení §3 odst. 1 bod 6 a odst. 6 a §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 23. září 2008
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu