ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1580.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1580/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně Č. o. b., a. s., proti žalovaným 1) J. N., a 2) V. K., o zaplacení částky 72.626,91 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 246/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. května 2006, č. j. 22 Co 1085/2006-67, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. května 2006, č. j. 22 Co 1085/2006-67, se v té části výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ve vztahu k žalovanému V. K. ohledně částky 66.041,38 Kč s příslušenstvím, a ve výroku o nákladech odvolacího řízení, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 23. ledna 2006, č. j. 5 C 246/2005-48, uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobkyni částku 72.626,21 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 65.923,86 Kč od 20. května 2005 do zaplacení, 12,9% úrok z částky 59.658,33 Kč od 20. května 2005 do zaplacení a na nákladech řízení částku 2.910,- Kč (výrok I.), žalobu o zaplacení téže částky s příslušenstvím proti druhému žalovanému zamítl (výrok II.) a rozhodl, že druhý žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že mezi žalobkyní a prvním žalovaným byla uzavřena dne 26. dubna 2004 smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na základě které byl prvnímu žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60.000,- Kč. První žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách od 26. května 2004 do 26. dubna 2007 spolu s dohodnutými úroky. Podle smlouvy byla žalobkyně oprávněna inkasovat splátky úvěru z účtu prvního žalovaného. Smlouvu o úvěru podepsali oba žalovaní, ze smlouvy však „neplyne přímý závazek“ druhého žalovaného. Smlouva neobsahuje nic - pokračoval soud prvního stupně - z čeho by bylo možno dovodit písemné prohlášení druhého žalovaného, jímž by vzal na sebe povinnost uspokojit pohledávku žalobkyně, nebude-li uspokojena prvním žalovaným. Žalobkyně upomínala o zaplacení dluhu prvního žalovaného a u jeho zaměstnavatele „uplatnila“ dohodu o srážkách ze mzdy.
S odkazem na ustanovení §497 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) soud prvního stupně uzavřel, že povinnost uhradit dluh ze smlouvy o úvěru má první žalovaný. Ve vztahu ke druhému žalovanému žalobkyně ani netvrdila, z jakého důvodu by měl žalovanou částku zaplatit, a proto nemohlo být k němu ani prováděno dokazování.
Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobkyně a k částečnému zpětvzetí žaloby rozsudkem ze dne 25. května 2006, č. j. 22 Co 1085/2006-67, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby ve vztahu k druhému žalovanému ohledně částky 66.041,38 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 65.923,86 Kč od 20. května 2005 do 21. dubna 2006, s 15% úrokem z prodlení z částky 59.638,33 Kč od 22. dubna 2006 do zaplacení a s 12,9% úrokem z částky 59.638,33 Kč od 9. července 2005 do zaplacení, potvrdil. Ohledně zbývající částky 6.585,53 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení ve vztahu k druhému žalovanému zastavil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje tyto za správné. Zdůraznil, že i když je v záhlaví smlouvy o úvěru druhý žalovaný označen jako spoludlužník, nemůže to samo o sobě znamenat, že mezi účastníky bylo dohodnuto, že druhý žalovaný se stal solidárním dlužníkem spolu s prvním žalovaným. Pokud byl měl druhý žalovaný podle smlouvy o úvěru být dlužníkem a současně směnečným ručitelem ke směnečnému dluhu, který vystavením směnky jako zajišťovacího institutu vznikl dlužníku - prvnímu žalovanému, jde-li o směnku zajišťovací závislou na hlavním závazkovém vztahu, je protismyslné, „aby dlužník z takovéhoto vztahu byl již nikoliv dlužníkem, ale pouze ručitelem ve vztahu, který hlavní závazkový vztah pouze zajišťuje - §17 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb.“ Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout úvěr na účet vedený na jméno prvního žalovaného, pojištění úvěru „se vztahovalo pouze na osobu klienta jménem J. N.“. V řízení před soudem prvního stupně žalobkyně tvrdila, že v souladu se smlouvou o úvěru poskytla prvnímu žalovanému finanční prostředky ve výši 60.000,- Kč a tuto skutečnost doložila výpisem z účtu. Oznámení o „zesplatnění“ úvěru ze dne 28. září 2004 je adresováno jen prvnímu žalovanému.
S odkazem na ustanovení §511 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) odvolací soud uzavřel, že označení druhého žalovaného v záhlaví smlouvy o úvěru jako spoludlužníka neznamená, že druhý žalovaný je dlužníkem solidárně zavázaným s prvním žalovaným. Neurčitost smlouvy, podle níž by měl druhý žalovaný být dlužníkem a současně směnečným ručitelem zajišťujícím dluh prvního žalovaného, nelze odstranit ve prospěch tvrzení žalobkyně o tom, že druhý žalovaný je solidárním dlužníkem, ani za pomocí výkladových pravidel podle ustanovení §266 obch. zák.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že smlouva o úvěru byla uzavřena s oběma žalovanými jako spoludlužníky, jsou proto z této smlouvy zavázáni společně a nerozdílně a dovolatelka má právo požadovat plnění po kterémkoliv z nich. Argumentace druhého žalovaného, že byl prvním žalovaným ubezpečen o formálním ručitelském závazku, je pro posouzení věci irelevantní. Zajištění úvěru blankosměnkou vystavenou prvním žalovaným s avalem druhého žalovaného může být využito, ale nemusí, a protože tato směnka nebyla uplatněna, jsou oba dlužníci žalováni z titulu smlouvy o úvěru. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a „změnil“ jej tak, že druhý žalovaný bude zavázán k úhradě žalované částky.
Dovolatelka neuvádí, který z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je uplatňován, posuzováno podle obsahu jde o dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Přitom musí jít o takovou právní otázku, která má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti vůbec (pro jejich judikaturu).
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a je i důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu zejména co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, v návaznosti na obsah spisu, vyplývá, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi smluvními stranami označenými jako „Č. o. b., a. s. - dále jen Č., na straně jedné, a J. N. a V. K., společně a nerozdílně jako spoludlužníci na straně druhé - dále jen klient“. Podle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout klientovi úvěr na účet specifikovaný ve smlouvě, smlouva obsahovala ujednání o zajištění úvěru, podmínkách čerpání, úročení a splácení. Smlouva je datována 26. dubna 2004 a podepsána žalobkyní i oběma žalovanými.
Při respektování výkladových pravidel určených ustanoveními §35 odst. 2 obč. zák. a §266 obch. zák. a zásad pro výklad právních úkonů formulovaných např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, nemá Nejvyšší soud pochybnost o tom, že spoludlužníkem ze smlouvy o úvěru byl i druhý žalovaný, přičemž oba žalovaní jako spoludlužníci byli označeni „klient“. Osoba „majitele“ účtu, na který měla dle smlouvy žalobkyně převést peněžní prostředky, ani ujednání o zajištění pohledávky blankosměnkou, nejsou pro posouzení, kdo je smluvní stranou, a tedy dlužníkem, významné. Uvedením účtu, na který se banka zavázala převést peněžní prostředky, totiž banka a klient (tj. první a druhý žalovaní) určili způsob plnění závazku banky poskytnout peněžní prostředky. Postupovala-li banka v souladu s tímto ujednáním, je nepochybné, že plnila závazek vyplývající pro ni ze smlouvy vůči klientovi, tj. prvnímu a druhému žalovanému.
Argumentace odvolacího soudu, podle níž druhý žalovaný nemůže být dlužníkem ze smlouvy o úvěru proto, že avaloval směnku vystavenou prvním žalovaným, kterou byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru, je nesprávná již proto, že směnečný rukojmí se zaručuje za zaplacení směnky (srov. čl. I §30 a násl. zákona č. 191/1950 Sb.), nikoli za splnění pohledávky směnkou zajištěné.
Jelikož závěr odvolacího soudu, na kterém napadené rozhodnutí spočívá, není správný, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu - v dovoláním napadeném rozsahu a v souvisejícím výroku o náhradě nákladů řízení - podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu