ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1630.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. V. F., , zastoupeného JUDr. J. Č., advokátem, , o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti C. k. F., a. s., , zastoupené Prof. JUDr. Z. Č., CSc., advokátem vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 54/2004, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2006, č. j. 7 Cmo 451/2005 – 112, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2006, č. j. 7 Cmo 451/2005 – 112 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2005, č. j. 39 Cm 54/2004 – 65, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti C. k. F., a. s. (dále jen „společnost“) konané dne 3. března 2004 (dále jen „valná hromada“).
Odvolací soud přitakal skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně, zejména pak co do závěru, že usnesení valné hromady společnosti ze dne 3. března 2004 o zvýšení základního kapitálu není v rozporu s právními předpisy ani stanovami společnosti a neshledal ani jeho rozpor s dobrými mravy. V odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že účelem ustanovení §204a odst. 5 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) není, jak dovozuje navrhovatel, pouze ochrana menšinových akcionářů, ale jeho cílem je ochrana majetkových práv všech akcionářů. Podle tohoto ustanovení lze přednostní právo akcionářů vyloučit nebo omezit jen za současného splnění podmínek, že je to v důležitém zájmu společnosti a že se vyloučení nebo omezení přednostního práva týká všech akcionářů, resp. ve stejném rozsahu všech akcionářů. Představenstvo pak musí valné hromadě předložit písemnou zprávu, ve které uvede důvody vyloučení nebo omezení přednostního práva akcionářů. V daném případě, jak zjistil soud prvního stupně, stanovy společnosti, přijaté valnou hromadou společnosti v prosinci 2003 za účasti a souhlasu všech akcionářů včetně navrhovatele, výslovně upravují v důležitém zájmu společnosti vyloučit přednostní právo akcionářů na úpis nových akcií.
Odvolací soud shledal správným rovněž závěr soudu prvního stupně o prokázání důležitého zájmu společnosti pro vyloučení přednostního práva akcionářů na úpis akcií, odůvodňující vstup třetí osoby do společnosti. Tento závěr vychází z důvodové zprávy představenstva ze dne 3. března 2004, ze zpráv o auditorském ověření účetních závěrek ke dni 31. října 2002 a 2003 i ze skutečností uvedených v konsorciální smlouvě ze dne 23. října 2003, uzavřené mezi navrhovatelem a společností K. a. s.
Za obcházení zákona či za rozpor s dobrými mravy nelze podle odvolacího soudu pokládat, pokud valná hromada společnosti rozhodne způsobem stanoveným zákonem a v souladu s §204a odst. 5 obch. zák. o vyloučení přednostního práva akcionářů na úpis akcií, když vyloučení přednostního práva akcionářů stanovy společnosti nejenže nezakazují, ale naopak možnost vyloučení přednostního práva akcionářů upravují.
Dále pak odvolací soud uzavřel, že zákon ani nezakazuje, aby předem určeným zájemcem byla společnost patřící do stejného koncernu jako některý z akcionářů. Z této skutečnosti pak dle odvolacího soudu nelze dovozovat, že by tím stávající akcionář (některý z akcionářů) získával výhodu oproti druhému akcionáři (ostatním akcionářům).
Na závěr odvolací soud dodal, že na věci nic nemění, že soud prvního stupně v odůvodnění zamítavého rozhodnutí (dle názoru odvolacího soudu nesprávně) uvedl i to, že by nemohl o neplatnosti usnesení valné hromady rozhodnout i vzhledem k ustanovení §131 odst. 3 písm. c) obch. zák.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu jsou postavena na odlišných právních závěrech. Pokud jde o dovolací důvody, namítá dovolatel, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dále namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, specifikuje tedy dovolací důvody podřaditelné ustanovením §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř..
Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není namístě, navrhuje dovolatel, nechť je vyslovena přípustnost dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž současně formuluje následující otázky zásadního právního významu:
1. Lze považovat, za určitých skutkových okolností, postup, kdy valná hromada vyloučí přednostní právo akcionářů na úpis nových akcií a rozhodne o zvýšení základního kapitálu úpisem nových akcií předem určeným zájemcem, jímž je osoba jednající ve shodě se stávajícím akcionářem, za obcházení zákonného zákazu vyloučení přednostního práva jen některých akcionářů?
2. Je pro případnou aplikaci §131 odst. 3 písm. b) obch. zák. rozhodné, zda případná újma osob v dobré víře může nastat až s výrazným časovým odstupem od napadeného rozhodnutí valné hromady a nikoli přímo na základě napadeného rozhodnutí, čímž se významným kritériem pro aplikovatelnost §131 odst. 3 písm. b) obch. zák. může stát i délka soudního řízení o žalobě podle §131 obch. zák.?
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že použil nelogickou formulaci, dle které „ke zvýhodnění jednoho akcionáře oproti druhému nedošlo proto, že zákon takový postup nezakazuje“ a jelikož jiné právní úvahy z odůvodnění usnesení patrné nejsou, má napadené usnesení za nepřezkoumatelné.
Namítá, že „soudy obou stupňů svými rozhodnutími učinily z §204a odst. 5 obch. zák. v podstatě zbytečné zákonné ustanovení a všem většinovým společníkům daly do ruky účinnou zbraň ke snadnému odstranění vlivu společníků menšinových. Stačí sehnat třetí osobu, která bude hrát roli osoby odlišné od dosavadních akcionářů a jejíž vstup do společnosti bude v jejím důležitém zájmu. Může to být právnická osoba náležející do téhož koncernu, stejně jako osoba fyzická jakkoli spřízněná, např. společník, člen orgánů, jejich příbuzný event. osoba jinak vázána (např. dlužník). Jakékoli propojení s většinovým akcionářem nebo jednání ve shodě nebude nutné zkoumat, neboť pro soulad se zákonem postačí formální odlišnost od osob akcionářů. Ochrana akcionářů sledovaná §204a odst. 5 obch. zák. se tak stává naprosto fiktivní.“
Dovolatel vyslovuje názor, že ne vždy vstup společnosti z téhož koncernu bude obcházením zákona, neboť osoby z téhož koncernu dokonce nemusí být ani považovány za jednající ve shodě, byť zákon vytváří v tomto směru vyvratitelnou domněnku. Poukazuje však na skutečnost, že v daném případě šlo o sesterské společnosti ovládané týmž subjektem. Stejně tak – dle dovolatele – může hrát roli, do jaké míry je skutečně nutné, aby vstupujícím akcionářem byla spřízněná osoba namísto stávajícího akcionáře. Je hypoteticky možné, aby společnosti jednoho koncernu byly v odlišné ekonomické situaci, jedna si mohla dovolit rozsáhlou investici a druhá nikoli. Tyto úvahy však nezazněly. Navíc se společnost ani nesnažila takovou věc prokázat, ba dokonce ani v řízení nezakrývala, že důvodem zvýšení základního kapitálu nebylo umožnit investici do společnosti, ale získání rozhodujícího podílu na rozhodovacích právech.
Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Společnost ve vyjádření k dovolání obsáhle argumentuje na podporu správnosti napadeného usnesení. Dovolání neshledává přípustným, když namítá, že dovolatelem předestřené otázky postrádají zásadní právní význam. První otázka nemá zásadní právní význam proto, že její řešení se nemůže projevit v poměrech navrhovatele a druhá otázka nemá zásadní právní význam již proto, že odvolací soud na aplikaci ustanovení §131 odst. 3 písm. b), resp. c) obch. zák. své rozhodnutí nezaložil. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné a uložil žalobci povinnost nahradit společnosti náklady dovolacího řízení.
Dovolatel v projednávané věci namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím měnícím, neboť je postaveno na odlišných právních závěrech, než rozhodnutí soudu prvního stupně.
Pro úvahu, jde-li o rozhodnutí měnící, je rozhodující nikoli to, zda odvolací soud formálně rozhodl podle §220 o. s. ř., nebo zda postupoval podle §219 o. s. ř., nýbrž to, zda posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce jinak, než soud prvního stupně (shodně srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 47/1998 a 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Napadené usnesení řeší otázku splnění podmínek pro zvýšení základního kapitálu shodně s usnesením soudu prvního stupně, a jeho výrok ve věci samé tak má charakter rozhodnutí potvrzujícího.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, má-li v něm řešená právní otázka zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění či namítané vady řízení) přípustnost dovolání nezakládají.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda lze, za určitých skutkových okolností, považovat postup, kdy valná hromada vyloučí přednostní právo akcionářů na úpis nových akcií a rozhodne o zvýšení základního kapitálu úpisem nových akcií předem určeným zájemcem, jímž je osoba jednající ve shodě se stávajícím akcionářem, za obcházení zákonného zákazu vyloučení přednostního práva jen některých akcionářů.
Obcházení zákona spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2003, sp. zn. II. ÚS 119/2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1999, sp. zn. 2 Cdon 1659/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 1999, pod číslem 129).
Učinil-li tedy odvolací soud závěr, že byly-li v projednávané věci splněny podmínky ustanovení §204a odst. 5 obch. zák. nemohlo dojít z důvodu tvrzeného dovolatelem k obcházení zákona, je tento jeho závěr nesprávný. K tomu je třeba dodat, že při názoru zastávaném odvolacím soudem by byla úprava právních důsledků obcházení zákona v občanském zákoníku zcela zbytečná, neboť by k obejití zákona ve smyslu ustanovení §39 tohoto zákona nemohlo nikdy dojít.
Za zásadně právně významné dovolací soud nepovažuje požadované posouzení, zda „je pro případnou aplikaci §131 odst. 3 písm. b) obch. zák. rozhodné, zda případná újma osob v dobré víře může nastat až s výrazným časovým odstupem od napadeného rozhodnutí valné hromady a nikoli přímo na základě napadeného rozhodnutí…“, neboť na tomto posouzení odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. června 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu