ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.990.2006.1
sp. zn. 29 Odo 990/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v konkursní věci úpadce B. F., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 K 16/99, o schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu a o zrušení konkursu, o dovolání konkursní věřitelky JUDr. E. K., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně V. P., a. s., identifikační číslo 25102982, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006, č. j. 1 Ko 383/2005-1384 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2006, č. j. 1 Ko 235/2006-1435 takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006, č. j. 1 Ko 383/2005-1384, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2005, č. j. 59 K 16/99-1333, se zrušují.
II. Dále se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2006, č. j. 1 Ko 235/2006-1435 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2006, č. j. 59 K 16/99-1396.
III. Věc se ve zrušeném rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. května 2005, č. j. 59 K 16/99-1333, Městský soud v Praze - odkazuje na ustanovení §29 odst. 3 a §44 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - schválil zprávu o dosavadních výsledcích konkursu a vyúčtování odměny a výdajů správce ze dne 17. března 2005.
K odvolání konkursních věřitelů (JUDr. E. K. jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně V. P., a. s. a M. p., a. s.) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. ledna 2006, č. j. 1 Ko 383/2005-1384, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Námitky odvolatelů, že v situaci, kdy konkurs na majetek úpadce byl prohlášen až po dni uvedeném v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. května 2004, č. j. 14 Nc 2503/2003-21, o prohlášení úpadce za mrtvého jako den jeho smrti, nebyly splněny podmínky pro prohlášení a vedení konkursu, odvolací soud odmítl, s tím, že rozsudek o prohlášení za mrtvého působí zásadně ex nunc a nemá zpětnou účinnost. Za důvodnou neměl odvolací soud ani námitku zpochybňující soupis a zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví třetích osob. a námitky zpochybňující postup správce při zpeněžování nemovitostí.
Usnesením ze dne 14. března 2006, č. j. 59 K 16/99-1396, pak Městský soud v Praze odkazuje na ustanovení §44 odst. 2 a 4 ZKV - zrušil konkurs vedený majetek úpadce s odůvodněním, že úpadce byl prohlášen za mrtvého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. května 2004, č. j. 14 Nc 2503/2003-21, který nabyl právní moci 15. července 2004, a to k 29. dubnu 1999.
K odvolání konkursní věřitelky JUDr. E. K. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. května 2006, č. j. 1 Ko 235/2006-1432 (dříve žurnalizovaném na č. l. 1432), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze 14. března 2006, maje je za správné.
Proti usnesení odvolacího soudu z 31. ledna 2006 (dále též jen „první usnesení“) i proti usnesení odvolacího soudu z 29. května 2006 (dále též jen „druhé usnesení“) podala JUDr. E. K. dovolání, dožadujíc se jejich zrušení, jakož i zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání v obou případech opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/).
U prvního usnesení dovolatelka vytýká odvolacímu soudu především pochybení při „prokázání aktivní a pasivní legitimace účastníků“, s tím, že v důsledku pravomocného rozsudku soudu o prohlášení úpadce za mrtvého úpadce v den prohlášení konkursu „neexistoval“ a nemohl být ani účastníkem občanského soudního řízení. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení tu byl již při jeho zahájení, přičemž tento nedostatek podmínky řízení je neodstranitelný.
U druhého usnesení dovolatelka kritizuje odvolací soud především za to, že nerespektoval v té době vydaný (byť nepravomocný) rozsudek, jímž byl zrušen rozsudek o prohlášení úpadce za mrtvého.
Nejvyšší soud shledává obě dovolání přípustnými podle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a to pro posouzení právních otázek dovoláním otevřených.
U přípustného dovolání přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti k tomu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyla v dovolání uplatněna (§242 odst. 3 o. s. ř.). Právě takovou vadou je řízení postiženo.
Podle ustanovení §44 odst. 2 ZKV (ve znění účinném v době vydání obou napadených usnesení, jež se dosud nezměnilo), jestliže úpadce zemřel v průběhu konkursu, podá správce zprávu o dosavadních výsledcích konkursu a předloží ji soudu; při vyhotovení zprávy se postupuje přiměřeně podle §29 odst. 1 ZKV. Předloženou zprávu soud přezkoumá přiměřeně podle §29 odst. 2 a 3 ZKV; na místo úpadce vstupují do řízení jeho dědici, a není-li jich, stát. Po schválení zprávy soud zruší konkurs a zprávu postoupí soudu, který projednává dědictví.
Pro posouzení věci je podstatným zkoumání podmínek řízení ve vztahu k tomu, zda úpadce je způsobilým být účastníkem konkursního řízení. Jak je přitom Nejvyššímu soudu známo z jeho úřední činnosti, usnesením ze dne 31. března 2006, č. j. 14 Nc 2503/2003-66, zrušil Obvodní soud pro Prahu 4 svůj rozsudek o prohlášení úpadce za mrtvého (na základě zjištění, že 21. února 2003 se na klinice U. M. S. v D. r. narodila M. B. dcera N. F., k níž úpadce uznal dne 2. února 2005 na Velvyslanectví České republiky v C., ve V., otcovství, přičemž svou totožnost prokázal cestovním pasem České republiky, dovodil, že „domněnka o smrti B. F. je vyvrácena“). Toto usnesení potvrdil Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. října 2006 č. j. 28 Co 237/2006-95. Dovolání proti posledně označenému usnesení odvolacího soudu pak bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2008, sp. zn. 21 Cdo 1746/2007.
Zrušení rozhodnutí o prohlášení za mrtvého působí zásadně s účinky ex tunc (jako by soud člověka za mrtvého vůbec neprohlásil). Na obě dovoláním napadená rozhodnutí je tudíž nutno pohlížet jako na rozhodnutí vydaná (v rozporu s ustanovením §44 odst. 2 ZKV v rozhodném znění) v době, kdy úpadce žil.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), obě dovoláním napadená rozhodnutí pro tuto vadu zrušil; jelikož důvody, pro které byla zrušena rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Dovolacími důvody se Nejvyšší soud za dané situace pro nadbytečnost nezabýval.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2008
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu