ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1040.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1040/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2008 o dovolání podaném obviněným K. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 31 To 137/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 113/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soud v České Lípě ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 33 T 113/2007, byl obviněný K. J. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve skutkové větě výroku citovaného rozsudku. Podle §187 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž trestným činem, nicméně jiným skutkem, byla uznána vinnou v této trestní věci i t. č. odsouzená J. S., která byla podle §187 odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně, přičemž pro výkon trestu odnětí svobody byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného K. J., které bylo zaměřeno toliko do výroku o trestu a t. č. odsouzené J. S., proti předmětnému rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 31 To 137/2008, jímž podané odvolání obviněného K. J. podle §256 tr. ř. zamítl. Nicméně z podnětu odvolání J. S. zrušil podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. v části vztahující se k její osobě výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. nově t. č. odsouzenou pro výkon trestu odnětí svobody podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dnem rozhodnutí odvolacího soudu, tj. dne 11. 4. 2008 (§139 odst. 1 písm. b) / cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu si podal obviněný K. J. dovolání, kterým napadl výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jím uplatněný dovolací důvod lze vykládat rozšiřujícím způsobem, tedy tak, že důvodem dovolání může být nejen skutečnost výslovně v uvedeném ustanovení citována, ale také skutečnost, kdy uložený trest je sice formálně v rámci trestní sazby v zákoně uvedený, ale výrazně převyšuje trest, který by měl být za případnou trestnou činnost spravedlivě uložen. Na svoji mimořádnou situaci poukázal ve svých písemných žádostech o propuštění z vazby. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř., vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“. Uvedl, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. sice lze vznášet námitky proti druhu a výměře uloženého trestu, avšak jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v důsledku nesprávně vyhodnocených kritérií podle §31 až 34 tr. zák. a v důsledku tohoto uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím shora uvedeného či jiného dovolacího důvodu. Dovolatelův rozšiřující výklad nemá opory v zákonném znění ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ani v dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu (viz R 22/2003). Dovolateli byl uložen trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby pro trestný čin, jímž byl uznán vinným, která představuje možnost uložení trestu ve výměře od 1 (jednoho) roku do 5 (pěti) let odnětí svobody. Závěrem státní zástupce uvedl, že uplatněné dovolací námitky formálně deklarovanému důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného než výše navrhovaného rozhodnutí.
Obviněný K. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká, dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265 odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje zákonem předpokládané formální a obsahové náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvod, o který obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V této souvislosti je třeba uvést, že dovolací důvody vypočtené v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. spočívají v určitých vadách, jimiž je zatíženo rozhodnutí napadené dovoláním nebo řízení, které mu předcházelo. Jde o vady právní, nikoliv o vady skutkové, a to jak hmotně právní (§265b odst. 1 písm. g), h), i), j) tr. ř., tak i procesní §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) tr. ř. Důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. k), l) tr. ř. mají hmotně právní i procesní aspekty.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdyby byl rozhodnutím uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo by byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Formulací uvedenou v první alternativě tohoto dovolacího důvodu jsou myšleny případy, v nichž by byl rozhodnutím uložen některý z druhů trestů uvedených v §27 trestního zákona (resp. trestních opatření uvedených v §24 odst. 1 ZSM) bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud by v konkrétním případě určitému pachateli nebylo možno za určitý trestný čin, uložit některý druh trestu. Druhá alternativa dovolacího důvodu, která spočívá v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenou trestním zákonem. Dovolací důvod podle tohoto ustanovení by byl naplněn nejen uložením takového druhu trestu, který zákon v konkrétním případě nepřipouští, ale i tehdy, jestliže by byl uložen trest, přestože uložení jakéhokoliv trestu bylo vyloučeno.
Ze spisu Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 33 T 113/200,7 Nejvyšší soud zjistil, že v dané věci podal obviněný K. J. odvolání, které směřovalo toliko do výroku o trestu. Tímto řádným opravným prostředkem se obviněný, zejména s odkazem na své osobní a rodinné problémy, domáhal uložení mírnějšího trestu odnětí svobody.
Odvolání obviněného K. J. tak vymezilo podmínky budoucího odvolacího přezkumu soudem druhého stupně. Podle §254 odst. 1 tr. ř. spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§258 odst. 2 tr. ř.), tzn. i výrok o trestu. Jiné, odvoláním nenapadené výroky odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by mohl odvolatel podat odvolání. Výjimku stanoví ustanovení §254 odst. 2, 3 trestního řádu. Půjde např. o případ, kdy obviněný označí své odvolání pouze proti výroku o trestu, ale v odůvodnění napadá též výrok o vině.
Shora uvedené zásady mají poté význam i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku, neboť z nich vyplývá, že dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozsudek soudu prvního stupně (viz R 20/2004).
Ve shora uvedených souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné poukázat na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 660/02, v němž je s poukazem na novelu zákona č. 262/2001 Sb. uvedeno, že novela trestního řádu výrazně zúžila revizní princip, čímž došlo k omezení rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu. Uvedená změna rozsahu přezkoumávání je u odvolání odůvodněna tím, že obviněný, pokud podá odvolání, má právo sám zvolit rozsah a důvody přezkumu napadeného rozsudku. Ústavní soud zdůraznil, že v důsledku dispoziční zásady nemůže v rámci opravného řízení dojít k přezkoumání věci, aniž by byl podán opravný prostředek z vůle oprávněných osob.
Vzhledem k tomu, že v posuzované věci bylo podáno odvolání obviněného K. J. jen do výroku o trestu, přičemž ani z obsahu odůvodnění odvolání nebylo patrno, že směřuje do výroku o vině, byla tím omezena přezkumná povinnost dovolacího soudu, výhradně na předmětný výrok. Poněvadž novelou trestního řádu č. 265/2001 Sb., účinnou od 1. 1. 2002, byl u odvolání výrazně omezen revizní princip, je třeba ustanovení §254 odst. 2 tr. ř. vykládat tak, že odvolací soud se dalším výrokem, který není odvoláním napaden, zabývá jen tehdy, pokud v přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vadu, která má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním, za předpokladu, že i tento jiný výrok mohl odvolatel napadnout. Bylo by však vybočením z nově upraveného principu vázanosti soudu druhého stupně obsahem podaného odvolání, kdyby tento soud, bez dalšího, přezkoumával související výrok, jestliže by nezjistil takovou vadu ve výroku napadeném, která by svým původem oba výroky spojovala. Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, je přitom zřejmé, že se odvolací soud vzhledem k obsahu odvolacích námitek výrokem o vině zabýval toliko v kontextu toho, zda popisu skutku odpovídá zvolená právní kvalifikace jednání obviněného a toho, že se výrok o trestu od výroku o vině odvíjí. Přezkoumáním výroku o trestu poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně vycházel ze zákonných kritérií uvedených v ustanovení §23 odst. 1 trestního zákona a §31 odst. 1 trestního zákona a nepochybil, pokud obviněnému uložil trest odnětí svobody, a to nepodmíněný. Jak dále odvolací soud uvedl, soud prvního stupně správně vyhodnotil okolnosti polehčující i přitěžující, včetně tohoto, že hodnotil i tu skutečnost, že obviněný již byl pro obdobnou trestnou činnost odsouzen Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 15/2003. V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění tohoto výroku soudem prvního stupně na straně 5 - 7 a na stranu 4, odůvodnění odvolacího soudu.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předchozích odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, v souladu s vyjádřením státního zástupce, že námitky obviněného vztahující se k uloženému trestu odnětí svobody nelze podřadit pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu, ani o překročení příslušné trestní sazby (R 22/2003). Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě citovaným shora nebyl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, když mu byl uložen trest odnětí svobody podle §187 odst. 1 tr. zák. v trvání 3 (tří) let, a to v rámci zákonné trestní sazby pro tento trestný čin, která činí 1 (jeden) rok až 5 (pět) let odnětí svobody.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Protože Nejvyšší soud ve věci obviněného K. J. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené usnesení věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková