ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.866.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 866/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. července 2008 o dovolání podaném P. D., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 338/2007 ze dne 19. 12. 2007 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 97/2006, takto:
Podle §265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 338/2007 ze dne 19. 12. 2007, týkající se P. D. a za přiměřeného použití ustanovení §261 tr. ř. též J. S., zrušuje, přičemž se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 97/2006 ze dne 11. 12. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu spáchaného formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., za který mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře dvacetičtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, přičemž spoluobviněný J. S. byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu dle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., za nějž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let s dohledem. Podle §229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podali oba obvinění odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. 12 To 71/2007 ze dne 28. 3. 2007 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými stejnými trestnými činy jako soud prvního stupně a uložil jim tresty odnětí svobody ve výměře dvou roků, jejichž výkon jim podmíněně dle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodl znovu rovněž o uplatněném nároku na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal P. D. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) usnesením sp. zn. 3 Tdo 890/2007 ze dne 15. 8. 2007 tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a za přiměřeného použití §261 tr. ř. jej ohledně obou obviněných zrušil, přičemž zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Hradci Králové v novém řízení znovu projednal odvolání obou obviněných a rozhodl dne 19. 12. 2007 rozsudkem sp. zn. 12 To 338/2007 tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově uznal J. S. vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. a P. D. trestným činem pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §250b odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy oběma shodně uložil trest odnětí svobody ve výměře pěti měsíců, jejichž výkon jim podmíněně odložil podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou K. b. a. s. s celým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal P. D. dovolání, a to včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v jeho případě nedošlo ke spáchání daného trestného činu, neboť nebyla naplněna subjektivní stránka, když u něj nebylo možné shledat ani eventuelní úmysl se trestného jednání dopustit. Soudy se nezaobíraly tím, že potvrzení o zaplacení částek 200.000,- Kč a 675.000,- Kč měli vystavit oba prodávající, tedy nejen on, ale i jeho manželka. Vytkl, že soudy neřešily to, čeho se měla týkat záloha ve výši 675.000,- Kč, kterou dle příjmového pokladního dokladu měl od J. S. přijmout dne 14. 6. 2002. Soudy dále nevzaly v úvahu, že sice vystavil zmíněné příjmové doklady, ale smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru J. S. nikdy neviděl. Uvěřily mu v tom, že doklady vyplnil proto, aby banka uvolnila peníze z úvěru, neuvěřily mu však v tom, že nevěděl, že tyto doklady J. S. použije a že bez nich by hypoteční úvěr neobdržel. Navíc nikdy nedal J. S. originály těchto dokladů, neví proto, jak je možné, že bance stačily pro uzavření úvěrové smlouvy jen kopie. To, že J. S. věřil, potvrzuje i to, že s manželkou jeho úvěr zajistili zástavní smlouvou na jejich majetek v hodnotě cca. 2 mil. Kč. Namítl též, že soudy nevzaly v úvahu jeho obhajobu, v níž tvrdil, že mu bylo vysvětleno, že potvrzení vystavené pro J. S. je pouze formální záležitostí, když případné vymáhání zbývající části kupní ceny ve výši 875.000,- Kč od J. S. bude pouze záležitostí mezi ním a J. S. Poukázal rovněž na to, že při jednání o poskytnutí úvěru K. b. a.s. nebyl, zúčastnil se jen jednání o uzavření zástavní smlouvy na nemovitosti jeho a jeho manželky, při kterém mu žádné dotazy na to, zda J. S. poskytl nějaké doklady o zaplacení části kupní ceny, položeny nebyly. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle §265k odst. 1 tr. ř. a ve věci rozhodl rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že se dovolatel obžaloby zprošťuje.
V doplnění svého dovolání, které P. D. podal dne 16.5.2008 přímo k Nejvyššímu soudu, uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové poté, co jej uznal vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §250b odst. 1 tr. zák., se měl zabývat otázkou, zda nedošlo k promlčení trestního stíhání podle §64 odst. 1 písm. d) tr. zák. Tento trestný čin je totiž ohrožen sazbou odnětí svobody až na dva roky. On se měl přitom předmětného trestného činu dopustit dne 14. 6. 2002 a trestní stíhání proti němu bylo zahájeno až v roce 2006, tedy po uplynutí doby delší jak tři roky. Trestní stíhání proti němu mělo tedy být dle jeho názoru z důvodu dle §172 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření (k první části dovolání) uvedl, že dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají námitky, v nichž dovolatel poukazuje na to, že z jím vystaveného dokladu nevyplývá, čeho se tam uvedená částka týká, a jeho tvrzení, že považoval vystavení dokladu za „formální záležitost“. Tyto námitky směřují totiž do oblasti učiněných skutkových zjištění. Námitku, podle níž se podatel osobně neúčastnil jednání o poskytnutí úvěru, považuje za bezpředmětnou, neboť podstata účastenství ve formě pomoci dle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. spočívá právě v tom, že pomocník svým jednáním podporuje nebo usnadňuje spáchání trestného činu hlavním pachatelem, sám se však jednání, které by naplňovalo podstatu trestného činu, nedopouští, když ostatně osobní účast při jednání o poskytnutí úvěru ani dovolateli soudy přičítána nebyla. Taktéž otázka formálních náležitostí předmětných dokladů (podpis manželky dovolatele) je z hlediska zákonných znaků souzeného trestného činu naprosto irelevantní. Ohledně zbytku námitek uvedl, že tyto jsou do značné míry opakováním (někdy doslovným) námitek, které již podatel uplatnil ve svém dřívějším dovolání. Nejvyšší soud k nim (poté, co zčásti shledal toto první dovolání důvodným a v tomu odpovídajícím rozsahu napadený rozsudek zrušil) konstatoval, že jednáním dovolatele mohla být naplněna toliko základní skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu dle §250b odst. 1 tr. zák., což v novém řízení také odvolací soud respektoval a uznal jej vinným právě tímto trestným činem. Uzavřel proto, že námitky, které obsahově odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zjevně nedůvodné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Ve vyjádření k doplněnému dovolání pak státní zástupce uvedl, že je nutno v něm doplněnou námitku považovat za důvodnou. Jednání obviněného D. bylo ukončeno nejpozději dne 14. 6. 2002, přičemž usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. pro skutek shora uvedený bylo vyhotoveno dne 12. 4. 2006 a obviněnému D. doručeno do vlastních rukou dne 14. 4. 2006 /skutek byl tehdy právně kvalifikován podle §10 odst. 1 písm. c) k §250b odst. 1, 4 tr. zák./. Podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. činí promlčecí doba u trestných činů, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí méně než tři léta, tři roky. Je tudíž zjevné, že trestní stíhání dovolatele bylo zahájeno až po uplynutí tříleté promlčecí doby. Ze spisového materiálu, který mělo Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, nevyplývá, že by se obviněný v době běhu promlčecí doby zdržoval v cizině /§67 odst. 2 písm. b) tr. zák./ nebo že by v promlčecí době spáchal nový trestný čin stejně nebo přísněji trestný (§67 odst. 3 písm. b) tr. zák.). Další důvody stavení a přerušení promlčecí doby zřejmě v předmětné trestní věci nepřicházejí v úvahu. Dovolací námitka týkající se promlčení trestního stíhání je tudíž dle státního zástupce důvodná. Při zastavení trestního stíhání by zřejmě bylo nutno aplikovat jiná ustanovení trestního řádu nežli dovolatelem citované ustanovení §172 odst. 1 písm. f) tr. ř., tato okolnost však na důvodnosti dovolání nic nemění.
Vzhledem k výše uvedenému změnil svůj návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu obsažený v předchozím vyjádření ze dne 15. 5. 2008 a navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 12 To 338/2007 a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Postup podle §265k odst. 2 věty poslední a ust. §261 tr. ř. ohledně spoluobviněného J. S. ponechal na úvaze Nejvyššího soudu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
V dané věci dovolatel z hlediska uplatněného dovolacího důvodu ve svém prvním podání relevantně namítl, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání jako trestný čin úvěrového podvodu spáchaný formou pomoci dle §250b odst. 1 a §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť dle jeho názoru nebyla naplněna subjektivní stránka tohoto činu. Tyto námitky (v citovaném podání blíže rozvedené) by ovšem bylo nutno považovat za zjevně neopodstatněné. Ostatní námitky by pak bylo nutno posoudit jako takové, které uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Jako právně relevantní a navíc i důvodnou však dovolací soud vyhodnotil námitku, kterou dovolatel uvedl v doplnění svého dovolání, v níž uvedl, že dle jeho názoru mělo být jeho trestní stíhání jako promlčené zastaveno.
Ze spisového materiálu v této souvislosti vyplývá, že oba obvinění se trestného jednání dopustili dne 14. 6. 2002. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo P. D. doručeno dne 14. 4. 2006 a J. S. dne 20. 3. 2006. Jejich jednání bylo původně kvalifikováno jako trestný čin úvěrového podvodu dle §250b odst. 1, 4 tr. zák., v případě P. D. jako pomoc k tomuto trestnému činu dle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Po zrušení rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšším soudem bylo jejich jednání v novém řízení dne 19. 12. 2007 kvalifikováno jako trestný čin úvěrového podvodu dle §250b odst. 1 tr. zák., tedy jako trestný čin mírnější. S ohledem na takto přijatou novou (jinou) právní kvalifikaci předmětného trestného činu je nutné vzít v úvahu i jiné podmínky pro běh promlčecí doby ve smyslu ustanovení §67 tr. zák. Nová právní kvalifikace obsahuje trestní sazbu trestu odnětí svobody v trvání až dvou roků. Podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. je pro takové trestné činy stanovena promlčecí doba v trvání tří roků. V dané věci bylo však trestní stíhání u obou obviněných zahájeno až po uplynutí tří roků a deseti měsíců u dovolatele P. D., resp. tří roků a devíti měsíců u J. S. Ze spisového materiálu dále neplyne, že by zde byly podmínky pro tzv. stavení či přerušení běhu promlčecí doby dle §67 odst. 2 a 3 tr. zák. Je proto zjevné, že došlo k promlčení trestního stíhání ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. a z toho důvodu měl soud rozhodnout o zastavení trestního stíhání obou obviněných dle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s §223 odst. 1 tr. ř.
Z výše řečeného vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem právně relevantně uplatněn, když namítl jiné nesprávné právní posouzení věci, a že je i důvodný. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného P. D. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové coby odvolacího soudu zrušil a stejně tak zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Hradci Králové pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Bude proto nyní na soudu druhého stupně, aby se ve smyslu závěrů obsažených v tomto rozhodnutí zabýval otázkou promlčení trestního stíhání v souvislosti s nově přijatou právní kvalifikací skutku.
Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného P. D. , takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. V novém řízení bude také třeba, aby odvolací soud vzal do úvahy ust. §265k odst. 2, poslední věta tr. ř., resp. §261 tr. ř. zakotvující pravidlo beneficium cohaesionis a v jeho smyslu znovu posoudil rovněž otázku promlčení trestního stíhání ohledně spoluobviněného J. S., který dovolání nepodal, ale ve vztahu k němuž byl napadený rozsudek dovolacím soudem rovněž zrušen.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka