ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.3220.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3220/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Z. k. d. P., proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o zaplacení 30.970,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 C 124/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 2007, č. j. 56 Co 209/2007 - 174, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. května 2007, č.j. 56 Co 209/2007-174, potvrdil podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 14. února 2007, č.j. 8 C 124/2006-143, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 30.970,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % a to od 21. 12. 2006 do 31.12.2006, 9,5 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 a v dalším kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení žalované, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů a kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalované 2. července 2007 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podala žalovaná dne 12. července 2007 včasné dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozhodnutí vytýká, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil žalobce s návrhem, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) uvážil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), za níž jedná zaměstnanec s právnickým vzděláním (§241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř,). Dospěl však k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. však dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 téhož zákona není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč
a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí
o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o částce, která představuje vyčíslení více samostatných nároků a o níž odvolací soud rozhodl jedním výrokem, se zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2008, sp.zn. 32 Odo 747/2002).
Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci
o částce, která se skládá ze čtyř samostatných nároků na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatných kupních smluv. Jednalo se o kupní smlouvu ze dne
29. 9. 2003 týkající se pozemku p.č. 138 v obci B. (kupní cena 4.930,- Kč),
dále o kupní smlouvu vztahující se k pozemku p.č. 204 v obci R. (kupní cena 4.480,- Kč), o kupní smlouvu týkající se pozemku p.č. v obci P. ( kupní cena 5.980,- Kč) a o kupní smlouvu o prodeji pozemku p.č. 722 v obci Ch. (kupní cena 15. 580,- Kč). Soud tak rozhodoval o samostatných nárocích na peněžitá plnění nepřevyšujících 20.000,- Kč, byť uplatněných v rámci jediné žaloby.
Přípustnost dovolání tak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., není dána, a to ani přes nepřiléhavé poučení odvolacího soudu o této otázce. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto podané dovolání odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání v této věci bylo odmítnuto, avšak žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2008
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu