ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.3953.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3953/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně D. H., proti žalovanému P. T., o zrušení výživného, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. 5 Nc 24/2006, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2007, č.j. 27 Co 169/2007-11, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. března 2007, č.j. 5 Nc 24/2006-6, jímž bylo podání žalobkyně ze dne 5.12.2006 odmítnuto podle §43 odst. 2 o.s.ř.,
a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V podání, označeném jako odvolání, vyjadřuje žalobkyně nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu.
Odvolání je podle §201 o.s.ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).
Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li
to zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o.s.ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o.s.ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím,
že žalobkyně „odvolání“ přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Přestože k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není příslušný vrchní ani Nejvyšší soud a ani žádný jiný soud, je třeba dovodit, že k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání, podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu, je povolán Nejvyšší soud, a to zejména proto, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 85, roč. 2001).
Proto Nejvyšší soud z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívajícího v nedostatku funkční příslušnosti soudu, řízení o odvolání žalobkyně proti usnesení krajského soudu vydanému v odvolacím řízení zastavil (§104 odst. 1,
§243c odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem bylo rozhodnuto podle §243b
odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2008
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu