ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.5235.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 5235/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce F. N., proti žalovanému Ú. s. České republiky, o porušování občanských práv a diskriminaci občanů, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 7 Nc 7701/2007-81, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2007, č.j. 24 Co 375/2007-110, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání žalobce
(v usnesení krajského soudu chybně uvedeno žalovaného) potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 26. června 2007, č.j. 7 Nc 7701/2007-81, jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se zástupce k ochraně jeho zájmů pro řízení o dovolání neustanovuje (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Žalobce v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s usnesením odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru,
že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o.s.ř; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovolatel sice pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu není zastoupen advokátem (srov. §241 o.s.ř.), jelikož však dovolání není přípustné, odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení se ve smyslu posledně citovaného ustanovení nevyžaduje.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b), §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu proto, že je nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b)
a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Usnesení, jímž soud zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů však není rozhodnutím ve věci samé; proto není dovolání přípustné ani dle posledně označeného ustanovení (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání proti usnesení odvolacího soudu jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2008
JUDr. Karel Podolka,v.r.
předseda senátu