ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.690.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 690/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně M. P., zastoupené advokátem, proti žalované E. B., zastoupené advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, o 52.778,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu pro Prahu-východ pod sp.zn. 4 C 68/96, o odvolání M. B., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. července 2005, č.j. 20 Co 221/2005-227, takto:
Řízení o odvolání M. B. se zastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. července 2005, č.j. 20 Co 221/2005-227, uložil M. B. pořádkovou pokutu podle §53 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve výši 5.000,- Kč, protože se jako svědek nedostavil k jednání soudu, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, a dále mu uložil podle ustanovení §147
odst. 2 o.s.ř. nahradit náklady řízení žalobkyni v souvislosti s jednáním dne 27. července 2005. Toto usnesení bylo jmenovanému svědkovi doručeno dne 16. srpna 2005.
Dne 24. srpna 2005 napadl M. B. zmiňované usnesení odvolacího soudu podáním označeným jako odvolání. Namítá, že nebyl dán důvod pro to, aby mu byla pořádková pokuta uložena a aby mu podle citovaného ustanovení bylo uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení.
Odvolání je podle §201 o.s.ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské. O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují vrchní soudy (§10 o.s.ř.).
Právo přijmout nezbytná procesní opatření, včetně práva rozhodnout
o pořádkovém opatření, kterým je také pořádková pokuta (srov. §53 o.s.ř. a společnou rubriku k ustanovením §53 a §54 o.s.ř. ), přísluší nejen soudu prvního stupně, nýbrž (pro odvolací řízení) i odvolacímu soudu. Pokud odvolací soud rozhodne o uložení pořádkové pokuty podle ustanovení §53 o.s.ř., je k přijetí takového rozhodnutí oprávněn, avšak to, že k jeho přijetí došlo v odvolacím řízení (vydal je odvolací soud, nikoliv tedy soud prvního stupně), má za následek, že proti němu nelze podat odvolání (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 1998, sp. zn. 2 Cdon 1037/97, uveřejněného v časopise soudní judikatura č. 15, ročník 1998, pod číslem 102, resp. usnesení téhož soudu ze dne 25. února 2003, sp.zn. 29 Cdo 1599/2000). Analogicky je pak třeba postupovat v případě, kdy odvolací soud rozhodoval podle ustanovení §147 odst. 2 o.s.ř.
Protože případnému přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí vydaného v rámci odvolacího řízení) není vyhrazeno odvolání, občanský soudní řád ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání zmíněného opravného prostředku, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podán. Nejvyšší soud tak není funkčně příslušný pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího. Řízení o takovém podání proto musí zastavit podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. (srovnej např. usnesení NS ČR ze dne 27. června 2002, sp.zn. 29 Odo 433/2002).
Jestliže tedy odvolatel v označené věci rozhodnutí odvolacího soudu napadl odvoláním, pominul tak uvedenou podmínku odvolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Ač - jak již bylo uvedeno - není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, o zastavení tohoto „odvolacího“ řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto povolán k rozhodování o opravném prostředku (dovolání) proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99).
Pro úplnost je třeba dodat, že pokud by bývalo bylo proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podáno dovolání, nebylo by s ohledem na úpravu obsaženou
v ustanovení §236 až 239 o.s.ř. přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. dubna 2003, sp. zn. 30 Cdo 1098/2002, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1846, svazek 25, ročník 2004). Tomu by odpovídal procesní následek ve formě odmítnutí takového případného dovolání
(§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s 218 písm. c/ téhož zákona).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. září 2008
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu