ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.1761.2008.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Z. H., , proti žalované J. a S., spol. s r. o., , zastoupené Mgr. T. L., advokátkou, o zaplacení 176.192,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 37 Cm 119/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2007, č. j. 4 Cmo 117/2007-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2007, č. j. 4 Cmo 117/2007-74, jímž byl potvrzen rozsudek pro uznání, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem dne 12. února 2007, č. j. 37 Cm 119/2006-59 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 176.192,- Kč s 3% ročním úrokem z částky 153.645,- Kč od 3. září 2004 do zaplacení (bod I. výroku) a dále uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.050,- Kč (bod II. výroku), a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s. ř.).
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3, věty první o. s. ř.), pak při zkoumání zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil. (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Z obsahu uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu s judikaturním významem nevymezila, za stavu, kdy napadené rozhodnutí není ani založeno na řešení právní otázky zásadního významu, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, když dovolatelka sama v dovolání připouští, že zpochybňuje právní otázku, která byla judikaturou Nejvyššího soudu již vyřešena. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. září 2003 sp. zn. 32 Odo 616/2003 publikovaném ve sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek číslo sešitu 7/2005 čl. 56, že usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 může být obsaženo ve výroku platebního rozkazu. Bez právního významu je námitka dovolatelky, že podle ustanovení §174 odst. 2 o. s. ř., se okamžikem podání včasného odporu platební rozkaz v celém rozsahu ruší, neboť podaný odpor se netýká usnesení obsahující výzvu k vyjádření ve smyslu §114b o. s. ř..
Lze tak usoudit, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání (§243 a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5, věta první a §218 písm. c) o. s. ř).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243 b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř.. Dovolatelka neměla se svým dovoláním úspěch a žalobci v souvislosti s dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. července 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu