Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.06.2008, sp. zn. 32 Cdo 2269/2007 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2269.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2269.2007.1
USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně I. a. s., , zast. JUDr. V. F., advokátem proti žalované S . a. s., , zast. JUDr. K. S., Ph.D., advokátkou , o zaplacení částky 52.912,70 Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 259/2005, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. července 2006, č. j. 17 Co 217/2006-56, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.450,- Kč, k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem pro uznání ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 48 C 259/2005-38, uznal žalovanou povinnou k zaplacení částky 52.912,70 Kč s 2 % úroky z prodlení ode dne 2.9.2003 do zaplacení (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud o nákladech řízení. Soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalované byla dne 3.8.2005 doručena výzva podle §114b odst. 1 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), aby se vyjádřila k žalobě ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu č.j. 63 Ro 871/2004-7, který byl žalované doručen spolu s výzvou. Žalovaná sice proti platebnímu rozkazu podala dne 10.8.2005 odpor, avšak na výzvu se k žalobě nevyjádřila. Soud prvního stupně proto rozhodl rozsudkem pro uznání ve smyslu §153a odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud v záhlaví označeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Odvolací soud shledal, že řízení je postiženo vadou podle §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Soud prvního stupně vydal platební rozkaz č.j. 63 Ro 871/2004-7, který nejprve nesprávně doručoval žalované k rukám J. P., nicméně poté platební rozkaz žalované doručil správně, a to spolu s žalobou a vzorem 28a, přičemž podle údajů na doručence (dodejce) zásilku převzala dne 7.4. 2004 odnašečka pošty žalované B. K., která převzetí zásilky potvrdila razítkem žalované a svým podpisem. Protože žalovaná proti tomuto řádně doručenému platebnímu rozkazu nepodala odpor, nabyl platební rozkaz právní moci dne 23.4.2004. Jelikož řízení bylo tímto pravomocně skončeno, odvolací soud rozsudek pro uznání soudu prvního stupně zrušil, a to pro nedostatek jedné z podmínek řízení, který nelze dodatečně odstranit. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V dovolání dovolatelka namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [tedy že jsou dány dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.]. Dovolatelka uvádí, že odvolací soud pominul, že další zásilka doručená žalované dne 7.4.2004 byla opět adresována J. P., jak vyplývalo z údajů na obálce. Tuto skutečnost má podle dovolatelky potvrzovat i údaj z knihy doručené pošty, neboť podle zde uvedeného zápisu pod podacím číslem 2428 byl uveden J. P.. Dovolatelka má za to, že předmětný platební rozkaz jí nebyl dne 7. 4. 2004 doručen správně a řízení proto nelze považovat za pravomocně skončené nepodáním odporu ve lhůtě do 23.4.2004. Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření zpochybňuje důvodnost dovolání, má za to, že je třeba vycházet ze záznamů poskytovatele poštovních služeb, nikoliv vnitřní evidence pošty žalované. Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné. Námitku dovolatelky, že i další zásilka doručená žalované dne 7. 4. 2004 obsahující platební rozkaz byla adresována J. P., neshledal Nejvyšší soud důvodnou, neboť z doručenky na č. l. 12 procesního spisu vyplývá, že za adresáta byla označena žalovaná společnost, přičemž bylo doručováno na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním rejstříku. Z této doručenky rovněž vyplývá, že zásilku převzala odnašečka žalované B. K., která převzetí zásilky potvrdila razítkem žalované společnosti a podpisem. Z ustanovení §50f odst. 9 o. s. ř. vyplývá, že není-li dokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé. V usnesení 2 Cdon 1532/97, ze dne 25.06.1998, publikované v časopise Soudní judikatura, sešit: 18/98, pod č. SJ 127/98, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že doručenka má povahu veřejné listiny; účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen), je proto povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení. K fotokopii příslušného listu z knihy doručené pošty jako důkazu ve věci samé však nemohl dovolací soud podle §241a odst. 4 o. s. ř. přihlížet, neboť při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. Dovolací soud nemůže přezkoumávat skutková zjištění soudu odvolacího v případě, že by jejich nesprávnost měla vyjít najevo až z důkazů provedených v dovolacím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001 sp. zn. 22 Cdo 2827/99, publikovaného v časopise Soudní rozhledy, sešit 2/2002, pod č. SR 2/2002 str. 41). Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a dovolací soud dovolání podle §243b odst. 2, věta před středníkem o. s. ř. zamítl. Tvrzenou vadu ve smyslu §241a odst. 1 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud z obsahu spisu neshledal. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl dle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle ustanovení §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve výši 8150,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) a 300,- Kč jako paušál hotových výloh podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná povinnost, vyplývající z tohoto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně 11. června 2008 JUDr. František Faldyna, CSc., předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/11/2008
Spisová značka:32 Cdo 2269/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2269.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§50f odst. 9 předpisu č. 99/1963Sb.
§241 odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02