ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3101.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3101/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně A. P. a.s., proti žalovanému F. K., o návrhu žalovaného na obnovu řízení o zaplacení 2 129 861,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v K. pod sp. zn. 7 C 207/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v P. ze dne 30. listopadu 2006, č.j. 61 Co 583/2006-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v P. shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 26. ledna 2006, č.j. 7 C 207/2005-50, kterým Okresní soud v K. zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání a rozhodl o nákladech řízení (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které opřel o tvrzené pochybení odvolacího soudu při projednání jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení. Dovolatel nesouhlasí s tím, že nebylo vyhověno jeho žádostem o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků. Jelikož tak neučinil soud prvního stupně, očekával nápravu od odvolacího soudu, což se však nestalo. Dovolatel požádal o osvobození od soudních poplatků, o předběžné opatření, pozastavení nařízené exekuce a navrhl, aby dovolací soud vrátil spis k projednání odvolacímu soudu s doporučením, aby mu byl přidělen právní zástupce.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není usnesením ve věci samé. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé je takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck 2001, svazek 3, pod č. C 264, str. 71).
Ostatně závěr, podle kterého proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není dovolání přípustné, Nejvyšší soud formuloval již v usnesení ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 102.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. ledna 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu