ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3410.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3410/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí , zastoupené advokátem, proti žalované M., spol. s r.o. , zastoupené advokátem, o 6,033.884,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 133/97, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2008, č.j. 1 Cmo 119/2007-179, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2008, č.j. 1 Cmo 119/2007-179, v rozsahu té části jeho prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2003, č.j. 30 Cm 133/97-102, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 6,033.884,- Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci - po zrušení rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 12. října 2000, č.j. 30 Cm 133/97-38, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2002, č.j. 1 Cmo 112/2001-57, a vrácení věci Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, k čemuž došlo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2003, č.j. 32 Odo 316/2002-78 - nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Otázku, která podle dovolatelky činí napadené rozhodnutí zásadně právně významným, totiž otázku výkladu smlouvy o prodeji části podniku v ujednání o kupní ceně, jakož i na ni navazující otázku o existenci prodlení žalované se zaplacením kupní ceny, řešil odvolací soud v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu, vyjádřeném v rozsudku ze dne 5. srpna 2003, č.j. 32 Odo 316/2002-78, a proto z pohledu řešení těchto otázek nemůže mít napadené rozhodnutí zásadní právní význam.
Za situace, kdy dovolací soud nedospěl k závěru, že by právní posouzení věci odvolacím soudem bylo v rozporu s hmotným právem a kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 9. října 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu