ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3978.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3978/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně W. R. spol. s r.o., , zast. JUDr. V. P., advokátem, proti žalované I. s.r.o., , zast. JUDr. M. K., advokátem, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, zdržení se zásahů do práv k ochranné známce a zaplacení částky 500.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 26/2008, poté vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cm 34/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2008, č. j. Ncp 602/2008-24, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. května 2008, č. j. Ncp 602/2008-24, rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 26/2008 je věcně a místně příslušný Městský soud v Praze dle ustanovení §39 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb. a §6 odst. 1 písm. a) zák. č. 221/2006 Sb. (odst. I výroku) a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (odst. II výroku).
Dovoláním ze dne 15. 7. 2008 napadla žalovaná usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2008, č. j. Ncp 602/2008-24, s tím, že dovolání je přípustné dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
V odůvodnění dovolání dovolatelka brojí proti závěru uvedenému ve výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, neboť ze žaloby ze dne 5. 2. 2008 vyplývá, že žalobkyně svůj nárok opírá zejména o právo nekalé soutěže, jakožto věci nepříslušející Městskému soudu v Praze, jenž je dle §39 odst. 2 zák. zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, „nově příslušný v řízení ve věci průmyslových práv podle evropské směrnice“. Dle dovolatelky je k projednání věci příslušný Krajský soud v Brně, a proto závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2008, č. j. Ncp 602/2008-24, a „rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 25 Cm 26/2008“ a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dle ust. §104a odst. 1 o.s.ř. zkoumá soud věcnou příslušnost kdykoli za řízení.
Dle ust. §104a odst. 2 o.s.ř. má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.
V souzené věci bylo napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2008, č. j. Ncp 602/2008-24, rozhodnutím „nadřízeného“ vrchního soudu.
Pojem „nadřízený soud”, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud” jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy vrchní soud o tom, které soudy (okresní nebo krajské) jsou věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Funkční příslušnost k projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací proto řízení dle §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil (k tomu srov. shodně i nález Ústavního soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. III. ÚS 182/99, uveřejněný pod číslem 77 Sbírky nálezů, usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 18, či usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 627/2004).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 věty první o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobkyni žádné náklady v řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu