ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3986.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3986/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně W. – Č. spol. s r.o., zastoupené Mgr. R. K., advokátkou proti žalované P. spol. s r.o., zastoupené JUDr. I. J., advokátkou o zaplacení 226 033,85 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 164/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. května 2007, č.j. 4 Cmo 122/2007-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. R. K., advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. května 2007, č.j. 4 Cmo 122/2007-168, jímž byl potvrzen ve věci samé rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. října 2006, č.j. 41 Cm 164/2001-137, ve vyhovujícím výroku II. o zaplacení 226 033,85 Kč s příslušenstvím a ve výroku IV. o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,04 % denně z částek a za období v tomto výroku uvedených, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v části, v níž se odvolací soud ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně o nároku žalobkyně na zaplacení prokazatelně objednaných, vykonaných a oboustranně účastnicemi odsouhlasených víceprací, jež byly provedeny nad rámec uzavřených smluv o dílo č. 1030-10/99/1 ze dne 29. 3. 1999 a č. 1030-11/99/1 ze dne 19. 4. 1999. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudů, že by za žalovanou mohl oprávněně odsouhlasit vícepráce p. P. Ch. z titulu svého postavení technického dozoru, když byl určitou dobu práce neschopen a v té době ho měl zastupovat S. G. či Ing. O. P. Poukazuje na to, že podklady k fakturám za dopravu a ubytování, jako součást požadovaných víceprací, byly žalované předloženy až u jednání soudu, tudíž vystavené faktury byly do té doby z pohledu žalované nepřezkoumatelné, proto nedošlo k jejich proplacení, a tato skutečnost prodlení se zaplacením měla vliv na přiznání úroků z prodlení a smluvní pokuty.
Napadá-li dovolatelka závěr soudu, že vícepráce, jejichž zaplacení je žalobkyní požadováno, nebyly zahrnuty do ceny díla, je třeba konstatovat, že soudy dospěly k tomuto závěru na základě zjištění smluvních ujednání. Účastnice si ve smlouvě v článku IX. bodu 1 sjednaly, že případné odsouhlasené vícepráce budou fakturovány měsíčně samostatně, včetně soupisu prací, v článku V. bodu 5 si dohodly, že technický dozor objednatele (žalované) bude vykonávat Ing. O. P., S. G. a P.r Ch. a že objednatel (žalovaná) podle článku IX. bodu 5 zaplatí zhotoviteli (žalobkyni) smluvní pokutu při prodlení s uhrazením zálohového listu nebo daňového dokladu, a to ve výši 0,04% denně z účtované částky. Ze skutkových zjištění soudů dále vyplývá, že vícepráce byly prováděny na základě objednávky žalované za vzájemně účastnicemi odsouhlasené ceny, když za žalovanou vícepráce odsouhlasil P. Ch. vykonávající technický dozor. Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že tyto práce nebyly zahrnuty do ceny díla a že je žalobou oprávněně požadováno zaplacení dohodnutých víceprací, jež nebyly předmětem smlouvy o dílo, přičemž pan P. Ch., vykonávající technický dozor, je osobou pověřenou za žalovanou jednat ve smyslu §15 obchodního zákoníku, ve znění účinném v době uzavření smluv o dílo (dále jen „obch. zák.“).
Podle uvedeného ustanovení kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Jedná se o úpravu zákonného zastoupení podnikatele, přičemž k tomu, aby určitá osoba mohla jednat za podnikatele, vyžaduje zákon současné splnění dvou podmínek. Především musí jít o osobu, která je pověřena určitou činností. Zákon neurčuje obsah a formu pověření. Zvláštní plná moc se tedy nevyžaduje. Druhou podmínkou vzniku oprávnění pověřené osoby zastupovat podnikatele přímo ze zákona bez zvláštní plné moci je to, že činnost, kterou byla tato osoba pověřena, je činností při provozu podniku. Jednatelské oprávnění pověřené osoby vyplývající z uvedeného ustanovení je tedy založeno především na obvyklosti právních úkonů, k nimž při činnosti, k níž byla pověřena, dochází, přičemž jejich obvyklost je třeba posuzovat objektivně, nezávisle na jejich případném vymezení ve vnitropodnikových normách (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1419/2005 a ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2735/99, publikovaném v časopise Obchodní právo pod č. 1, ročník 2001, str. 27, v němž Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že pokud byl pracovník při provozování podniku pověřen výkonem technického dozoru při provádění díla, je podle §15 obch. zák. zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Při této činnosti je přitom mimo jiné obvyklé, aby tento pracovník zhotovené dílo přebíral.). Z předestřené judikatury lze přijmout závěr, že je obvyklé, že technický dozor je osobou oprávněnou odsouhlasovat vícepráce. Navíc ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, jak dovolatelka namítá až v dovolání, že by P. Ch., jako technický dozor, nebyl oprávněn odsouhlasovat vícepráce a že oprávněnou osobou byl S. G. a Ing. O. P.
Je třeba rovněž připomenout, že Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny a námitka směřující do případně nesprávného skutkového zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Vycházel-li by případně skutkový závěr soudu z neúplného dokazování, jak dovolatelka namítá v souvislosti s prováděním dokazování ohledně víceprací, které podle ní vykazuje určité nesrovnalosti, namítajíc přitom, že vystavené faktury byly předloženy až u jednání krajského soudu, tudíž do té doby byly pro ni nepřezkoumatelné, a že tato skutečnost měla vliv na přiznání úroků z prodlení a smluvní pokuty, pak by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení však může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná.
Odvolací soud tedy s ohledem na výše uvedené skutkové zjištění nerozhodl v rozporu s hmotným právem, aplikoval-li na daný případ §15 obch. zák. a jeho závěr je i v souladu s dosavadní judikaturou. Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, když napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 3 o. s. ř., proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 10 300 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. května 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu