ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.407.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 407/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce Ing. J. J., správce konkursní podstaty úpadce N. CZ, a. s., zastoupeného advokátkou, proti žalované H. c., s. r. o., zastoupené advokátem, o zaplacení 315.787,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 37/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. září 2007, č. j. 7 Cmo 270/2007-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. září 2007, č. j. 7 Cmo 270/2007-90, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2007, č. j. 7 Cm 37/2005-65, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 315.787,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Rovněž tak případná vada řízení která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] může zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit jen za předpokladu, že námitky směřují do procesní otázky, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil, a jejíž řešení by bylo pro rozhodnutí ve věci určující. Navíc otázka, zda je či není takové vady, by musela vycházet ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesně právního) předpisu.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu s judikatorním přesahem nevymezil. Za stavu, kdy napadené rozhodnutí není ani založeno na řešení právní otázky zásadního významu, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a kdy Nejvyšší soud České republiky neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí potvrzujícím výrok o věci samé zásadně právně významným, mohl by zásadně právní význam napadeného rozhodnutí naplněn pouze v případě, že by odvolací soud řešil otázku uzavření kupní smlouvy účastníků, resp. nárok z titulu bezdůvodného obohacení v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.). Uvádí-li dovolatel důvody, pro které mělo být jeho žalobnímu nároku na zaplacení kupní ceny zboží vyhověno, pak jen opakuje námitky, které již uplatnil v odvolání a s nimiž se odvolací soud zcela správně a přesvědčivě vypořádal v odůvodnění rozsudku, rovněž tak i v případě námitky nesprávného poučení žalobce soudem prvního stupně ve smyslu §118a o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky tak neshledal zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ani v tom, že by odvolací soud řešil věc v rozporu s hmotným právem, resp. že by řešil nesprávně otázku procesní.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1. o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání bylo odmítnuto a žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu