ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.4890.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4890/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně T., a. s., zast. JUDr. T. H., advokátem proti žalované A., a. s., D. S., s.r.o., o zaplacení částky 17.893,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 245/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2007, č. j. 37 Co 229/2007-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. června 2007, č. j. 37 Co 229/2007-54, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2007, č. j. 35 C 245/2003-49, jímž nebylo žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že si žalovaná dne 20. 11. 2006 podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. dubna 2006, č. j. 35 C 245/2003-39, ve kterém navrhla jeho zrušení. Usnesením ze dne 15. února 2007, č. j. 35 C 245/2003-45, soud prvního stupně odvolatelku vyzval, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 720,- Kč. Podáním ze dne 26. 2. 2007 žalovaná navrhla, aby byla od soudního poplatku osvobozena. Soud prvního stupně návrhu žalované na osvobození od soudního poplatku nevyhověl s odůvodněním, že základní kapitál žalované jako akciové společnosti je 1.000.000,- Kč a že se nenachází v likvidaci ani konkurzu a soudní poplatek v částce 720,- Kč je vedle základního kapitálu žalované naprosto bagatelní. Odvolací soud se s názorem soudu prvního stupně ztotožnil a dále uvedl, že v zásadě není možné akciové společnosti se značným finančním majetkem – základním kapitálem v žádné fázi její existence umožnit vyhnout se poplatkové povinnosti v řádu několika stokorun, když jakékoliv další důkazy prokazující tvrzení žalované stran její nemajetnosti nebyly předloženy a ani z obsahu spisu či z obchodního rejstříku nevyplývá, že by žalovaná společnost byla v likvidaci či konkurzu.
Z výše uvedených důvodů a s ohledem na nízkou výši předepsané poplatkové povinnosti z podaného odvolání odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné ve smyslu §219 o.s.ř. potvrdil.
V podání ze dne 7. 8. 2007, doručeném odvolacímu soudu dne 8. 8. 2007 a nazvaném „odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 37 Co 229/2007“, napadla žalovaná výše uvedené usnesení odvolacího soudu a požadovala „zrušit současná soudní rozhodnutí (KS-Brno, MS-Brno)“ a zaslat žalované žalobu a „usnesení ze dne 26. 4. 2006“ (správně rozsudku ze dne 26. 4. 2006) soudem prvního stupně za účelem „dokončení soudního řízení na této úrovni“.
Opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, připouští-li to zákon, je dovolání (§236 odst. 1 o.s.ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud České republiky (§10a o.s.ř.).
Podle §41 odst. 2 o.s.ř. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen.
V posuzovaném případě je podání žalované označeno jako odvolání, přičemž z jeho obsahu je zřejmé, že je jím napadáno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání žalované osvobození od soudních poplatků, a proto je třeba tento úkon považovat za dovolání.
Dovolání žalovaná směřuje proti předmětnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání žalované osvobození od soudních poplatků.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Pro přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 o.s.ř. je potřeba, aby šlo o rozhodnutí ve věci samé. Osvobození od soudních poplatků však usnesením ve věci samé není a ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Není-li dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků dle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2001, přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 152/2002), dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalované – bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věty první o.s.ř.) – dle §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobkyni žádné náklady v řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu
32 Cdo 4890/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně T., a. s., zast. JUDr. T. H., advokátem proti žalované A., a. s., D. S., s.r.o., o zaplacení částky 17.893,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 245/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2007, č. j. 37 Co 229/2007-54, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. června 2007, č. j. 37 Co 229/2007-54, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2007, č. j. 35 C 245/2003-49, jímž nebylo žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že si žalovaná dne 20. 11. 2006 podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. dubna 2006, č. j. 35 C 245/2003-39, ve kterém navrhla jeho zrušení. Usnesením ze dne 15. února 2007, č. j. 35 C 245/2003-45, soud prvního stupně odvolatelku vyzval, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 720,- Kč. Podáním ze dne 26. 2. 2007 žalovaná navrhla, aby byla od soudního poplatku osvobozena. Soud prvního stupně návrhu žalované na osvobození od soudního poplatku nevyhověl s odůvodněním, že základní kapitál žalované jako akciové společnosti je 1.000.000,- Kč a že se nenachází v likvidaci ani konkurzu a soudní poplatek v částce 720,- Kč je vedle základního kapitálu žalované naprosto bagatelní. Odvolací soud se s názorem soudu prvního stupně ztotožnil a dále uvedl, že v zásadě není možné akciové společnosti se značným finančním majetkem – základním kapitálem v žádné fázi její existence umožnit vyhnout se poplatkové povinnosti v řádu několika stokorun, když jakékoliv další důkazy prokazující tvrzení žalované stran její nemajetnosti nebyly předloženy a ani z obsahu spisu či z obchodního rejstříku nevyplývá, že by žalovaná společnost byla v likvidaci či konkurzu.
Z výše uvedených důvodů a s ohledem na nízkou výši předepsané poplatkové povinnosti z podaného odvolání odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné ve smyslu §219 o.s.ř. potvrdil.
V podání ze dne 7. 8. 2007, doručeném odvolacímu soudu dne 8. 8. 2007 a nazvaném „odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 37 Co 229/2007“, napadla žalovaná výše uvedené usnesení odvolacího soudu a požadovala „zrušit současná soudní rozhodnutí (KS-Brno, MS-Brno)“ a zaslat žalované žalobu a „usnesení ze dne 26. 4. 2006“ (správně rozsudku ze dne 26. 4. 2006) soudem prvního stupně za účelem „dokončení soudního řízení na této úrovni“.
Opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, připouští-li to zákon, je dovolání (§236 odst. 1 o.s.ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud České republiky (§10a o.s.ř.).
Podle §41 odst. 2 o.s.ř. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen.
V posuzovaném případě je podání žalované označeno jako odvolání, přičemž z jeho obsahu je zřejmé, že je jím napadáno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání žalované osvobození od soudních poplatků, a proto je třeba tento úkon považovat za dovolání.
Dovolání žalovaná směřuje proti předmětnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání žalované osvobození od soudních poplatků.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Pro přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 o.s.ř. je potřeba, aby šlo o rozhodnutí ve věci samé. Osvobození od soudních poplatků však usnesením ve věci samé není a ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Není-li dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků dle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2001, přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 152/2002), dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalované – bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věty první o.s.ř.) – dle §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobkyni žádné náklady v řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu
32 Cdo 4890/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně T., a. s., zast. JUDr. T. H., advokátem proti žalované A., a. s., D. S., s.r.o., o zaplacení částky 17.893,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 245/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2007, č. j. 37 Co 229/2007-54, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. června 2007, č. j. 37 Co 229/2007-54, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2007, č. j. 35 C 245/2003-49, jímž nebylo žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že si žalovaná dne 20. 11. 2006 podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. dubna 2006, č. j. 35 C 245/2003-39, ve kterém navrhla jeho zrušení. Usnesením ze dne 15. února 2007, č. j. 35 C 245/2003-45, soud prvního stupně odvolatelku vyzval, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 720,- Kč. Podáním ze dne 26. 2. 2007 žalovaná navrhla, aby byla od soudního poplatku osvobozena. Soud prvního stupně návrhu žalované na osvobození od soudního poplatku nevyhověl s odůvodněním, že základní kapitál žalované jako akciové společnosti je 1.000.000,- Kč a že se nenachází v likvidaci ani konkurzu a soudní poplatek v částce 720,- Kč je vedle základního kapitálu žalované naprosto bagatelní. Odvolací soud se s názorem soudu prvního stupně ztotožnil a dále uvedl, že v zásadě není možné akciové společnosti se značným finančním majetkem – základním kapitálem v žádné fázi její existence umožnit vyhnout se poplatkové povinnosti v řádu několika stokorun, když jakékoliv další důkazy prokazující tvrzení žalované stran její nemajetnosti nebyly předloženy a ani z obsahu spisu či z obchodního rejstříku nevyplývá, že by žalovaná společnost byla v likvidaci či konkurzu.
Z výše uvedených důvodů a s ohledem na nízkou výši předepsané poplatkové povinnosti z podaného odvolání odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné ve smyslu §219 o.s.ř. potvrdil.
V podání ze dne 7. 8. 2007, doručeném odvolacímu soudu dne 8. 8. 2007 a nazvaném „odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 37 Co 229/2007“, napadla žalovaná výše uvedené usnesení odvolacího soudu a požadovala „zrušit současná soudní rozhodnutí (KS-Brno, MS-Brno)“ a zaslat žalované žalobu a „usnesení ze dne 26. 4. 2006“ (správně rozsudku ze dne 26. 4. 2006) soudem prvního stupně za účelem „dokončení soudního řízení na této úrovni“.
Opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, připouští-li to zákon, je dovolání (§236 odst. 1 o.s.ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud České republiky (§10a o.s.ř.).
Podle §41 odst. 2 o.s.ř. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen.
V posuzovaném případě je podání žalované označeno jako odvolání, přičemž z jeho obsahu je zřejmé, že je jím napadáno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání žalované osvobození od soudních poplatků, a proto je třeba tento úkon považovat za dovolání.
Dovolání žalovaná směřuje proti předmětnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání žalované osvobození od soudních poplatků.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Pro přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 o.s.ř. je potřeba, aby šlo o rozhodnutí ve věci samé. Osvobození od soudních poplatků však usnesením ve věci samé není a ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Není-li dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků dle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2001, přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 152/2002), dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalované – bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věty první o.s.ř.) – dle §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobkyni žádné náklady v řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu