ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.5204.2007.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce M. G., zastoupeného advokátem, proti žalované L., a. s., zastoupené advokátem, o zaplacení 10,000.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 284/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. června 2007, č.j. 2 Cmo 62/2006-193, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 28. června 2007, č.j. 2 Cmo 62/2006-193, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2005, č.j. 4 Cm 284/99-119, v zamítavém výroku ve věci samé není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím rozsudku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel brojí svými námitkami proti právnímu závěru odvolacího soudu, že mandátní smlouva uzavřená mezi účastníky, o níž žalobce opíral žalobní nárok, je neplatná, když důvod neplatnosti smlouvy spatřuje v neurčitosti čl. I mandátní smlouvy, ve kterém odkazuje na přílohu, kde má být specifikován rozsah činnosti. Dovolatel namítá, že závěr soudu, že uzavřená mandátní smlouva nemá žalobcem tvrzenou přílohu, je nesprávný.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. je, že řešená právní otázka má pro rozhodnutí o věci určující význam a zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel napadá závěr odvolacího soudu o neplatnosti mandátní smlouvy ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost předmětu jejich závazků. Vzhledem k tomu, že posouzení této otázky je odvislé od výkladu konkrétních smluvních ujednání, příp. konkrétních projevů vůle účastníků, řešení dovolatelem předestřené otázky nemůže mít judikaturní přesah a tudíž přípustnost podaného dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Pakliže Nejvyšší soud České republiky neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, mohl být zásadní právní význam napadeného rozhodnutí naplněn pouze v případě, že by odvolací soud řešil právní otázku, na jejímž posouzení jeho rozsudek spočívá, v rozporu s hmotným právem. To však Nejvyšší soud České republiky neshledal, jelikož odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav správné právní předpisy (§37 odst. 1 obč. zák.) a nepochybil při jejich výkladu.
Vytýká-li pak dovolatel odvolacímu soudu, že při posuzování otázky existence (vzniku) mandátní smlouvy mezi účastníky, nevzal v úvahu všechny skutečnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování, tj. že dospěl k závěru, že mandátní smlouva nemá přílohu, ve které má být specifikovaný rozsah činností, které měl právní předchůdce žalobce jako mandatář na základě této smlouvy vykonávat, patrně přehlédl, že skutkový základ sporu, z něhož vyšel odvolací soud, se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodu, uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem dle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání je zvažována podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v předmětné věci.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soudu České republiky je proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) – pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalobce z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996, ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, do mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 18. června 2008
JUDr. Kateřiny Hornochová
předsedkyně senátu