ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.614.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 614/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně A. spol. s r. o., zast. advokátkou proti žalované O. V. s. r. o., zast. advokátkou, o zaplacení částky 379.501,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 24/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. července 2006, č. j. 6 Cmo 72/2006-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11.525,- Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. listopadu 2005 č.j. 33 Cm 24/2005-35 uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 379.501,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), ve výroku II. rozhodl soud o nákladech řízení. Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že platebním rozkazem ze dne 15. 7. 2005, č.j. 33 Cm 24/2005-10, žalovanou vyzval, aby se pro případ, že podá proti platebnímu rozkazu odpor, vyjádřila dle §114b občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k žalobě, která jí byla doručena společně s platebním rozkazem, a to do 30 dnů ode dne podání odporu. Současně soud poučil žalovanou o následcích nesplnění výzvy, tj. jestliže se bez vážného důvodu ve stanovené době nevyjádří, a soudu nesdělí vážný důvod, který jí v tom brání, bude se mít za to, že žalovaná nárok uznává. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor, avšak vyjádření k žalobě, které mělo být soudu doručeno nejpozději do 8. 9. 2005, ve stanovené době nepodala. Za této situace soud prvního stupně postupoval podle §153a odst. 3 o. s. ř. a rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť v daném případě nastala fikce uznání žalobou uplatněného nároku.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalované potvrdil (výrok I.), ve výroku II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně v souladu s §114b odst. 1 o. s. ř. uložil žalované povinnost, aby se vyjádřila ve věci, a to tak, že buď žalobou uplatněný nárok uznává, anebo aby vylíčila rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Jelikož žalované byla výzva podle §114b odst. 1 o. s. ř. doručena do vlastních rukou spolu s platebním rozkazem dne 27. 7. 2005, a protože se žalovaná ve lhůtě 30 dnů od podání odporu, který dala na poštu dne 5. 8. 2005 a soudu byl doručen 8. 8. 2005, nevyjádřila, nastala zákonná fikce uznání nároku uplatněného žalobou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že žalovaná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolatelka namítá, že soudy se při svém rozhodování neřídily čl. 1 odst.1, čl. 2 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3, čl. 4, čl. 15, čl. 90, čl. 95, čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a ustanoveními §1, §3, §114a odst. 2 písm. a), 114b odst. 1 a 2, §152 odst. 1, §167 odst. 1, §172 odst. 1 a §202 odst. 1 písm. j) o. s. ř. Podle dovolatelky je zřejmé, že soud je oprávněn učinit výzvu podle §114b odst. 1 a 2 o. s. ř. formou usnesení, nikoliv formou platebního rozkazu. Výzvu, kterou v daném případě soud prvního stupně učinil ve shora citovaném platebním rozkazu pak lze považovat za výzvu podle §114a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nikoliv za výzvu podle §114b odst. 1 a 2 o. s. ř. Jelikož žalovaná nebyla řádně vyzvána ve smyslu §114b odst. 1 a 2 o. s. ř, nebyly v dané věci splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.
Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření navrhuje dovolání zamítnout s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu v obdobné věci.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v daném případě Nejvyšší soud neshledává. Námitce dovolatelky, že výzva soudu podle §114b o. s. ř. obsažená v platebním rozkazu ze dne 15. 7. 2005, č.j. 33 Cm 24/2005-10, neměla požadovanou formu, nelze přisvědčit, neboť usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. může být obsaženo ve výroku platebního rozkazu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2003, sp. zn. 32 Odo 616/2003, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 56/2005, číslo sešitu 7/2005). Nejvyšší soud odůvodnil toto rozhodnutí mimo jiné tím, že pokud soud prvního stupně ve výroku platebního rozkazu uložil žalovanému povinnost podat vyjádření podle ustanovení §114b o. s. ř., pak forma rozhodnutí nemění nic na tom, že zmíněná část rozhodnutí má povahu usnesení, bez ohledu na formální označení. Jak dále vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 28 Cdo 1555/2003, může být výzva podle §114b odst. 1 o. s. ř. pojata do výroku rozhodnutí označeného jako platební rozkaz, za předpokladu, že je vydána podmíněně, pro případ, že žalovaný podá proti platebnímu rozkazu odpor, a pokud jinak odpovídá znění §114b o. s. ř. V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že úkon soudu jímž soud vyzývá podle §114b odst. 1 o. s. ř. žalovaného, nepochybně nepředstavuje meritorní usnesení, v důsledku toho může být vydáno, aniž by obsahovalo odůvodnění. Nejvyšší soud rovněž formuloval a odůvodnil závěr (srov. též usnesení ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 30 Cdo 2602/2004, publikované ve Sbírce civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H. BECK pod číslem RNs C 4072/2007, číslo sešitu CD 1/2007), že platební rozkaz a usnesení podle §114b odst. 2 o. s. ř. je třeba žalovanému doručit jednou zásilkou, popřípadě obě tato rozhodnutí musí být pojata do jedné listiny, což v daném případě soud prvního stupně dodržel.
Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích námitek a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal, dovolání žalované, které není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání bylo odmítnuto a proto je dovolatelka povinna nahradit žalobkyni náklady řízení o dovolání, spočívající v nákladech právního zastoupení za 1 úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §3 odst. 1 bod 6., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.(advokátní tarif) v částce 11.225,- Kč a za 1 paušál hotových výloh v částce 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy celkem 11.525,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. ledna 2008
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu