ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1050.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1050/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce JUDr. P. K., správce konkursní podstaty úpadce Z. & Z., spol. s r.o., zast. advokátem, proti žalované Z., a. s., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 105/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2005, č. j. 21 Co 93/2005-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. prosince 2005, č. j. 21 Co 93/2005-65, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. září 2004, č. j. 18 C 105/2002-50, jímž tento soud zamítl žalobu na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi společností Z. & Z., spol. s r.o. a žalovanou dne 5. 11. 1998 ohledně domu č. p. 188 (občanská vybavenost) na pozemku parc. č. 449/2 zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště pro B. na LV č. 1048 pro k. ú. I., obec B., je neplatná, a dále zamítl žalobu na určení, že vlastníkem domu č. p. 188 (občanská vybavenost) na pozemku parc. č. 449/2 zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště pro B. na LV č. 1048 pro k. ú. I., obec B., je žalobce a dále rozhodl o náhradě nákladů před soudem prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející a dopěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. V souzené věci se žalobce žalobou ze dne 17. 4. 2002 domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy a určení vlastnictví žalobce s tím, že účelem uzavření předmětné kupní smlouvy bylo zmaření uspokojení věřitelů společnosti Z. & Z., spol. s r.o. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva úpadce není dán, jelikož obsah zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí je z hlediska možných dispozic správce konkursní podstaty s nemovitostmi bez významu. Odvolací soud dále shledal, že v projednávané věci není správce konkursní podstaty, jenž se domáhal určení svého (a nikoli úpadcova) vlastnického práva k předmětným nemovitostem, aktivně legitimován, poněvadž mu k nim nesvědčí žádný nabývací titul. Pokud odvolatel v odvolání shledával naléhavý právní zájem v možnosti vzniku sporů z práva nájmu a navrhoval-li nové listinné důkazy (rozhodnutím Okresního soudu Plzeň – město a rozhodnutí Okresního soudu v Kladně) v průběhu odvolacího řízení, šlo dle odvolacího soudu o skutečnosti a důkazy, jež – ač mohl – před soudem prvního stupně neuplatnil a v systému neúplné apelace je uplatňovat – jak byl žalobce dle §119a odst. 1 o.s.ř. poučen – nemůže. Argumentaci žalobce ve vztahu k návrhu na určení neplatnosti kupní smlouvy spočívající v tom, že naléhavý právní zájem je v potřebě rozhodnutí pro zahájení obnovy řízení, v němž byl úpadci jako prodávajícímu vyměřen poplatek z převodu nemovitostí, odvolací soud odmítl s tím, že rozhodnutí o neplatnosti právního úkonu má povahu předběžné otázky ve vztahu k určení, zda tu určité právo či povinnost je či není a v souladu s ustálenou judikaturou na vyřešení této předběžné otázky přímo výrokem soudu zpravidla není nárok. Vzhledem k tomu, že smlouva ze dne 5. 11. 1998 byla do katastru nemovitostí vložena 9. 11. 1998 a povinnost podat daňové přiznání byla dle zákona č. 357/1992 Sb. do konce února 1999, přičemž od tohoto roku počala běžet tříletá lhůta, v níž bylo možné vyměřit a doměřit daň z převodu nemovitostí, a vzhledem k tomu, že lhůta k podání návrhu na obnovu řízení uplynula ke dni 31. 12. 2002 a po tomto datu se nelze obnovení řízení ve věci vyměření poplatku z převodu nemovitostí domáhat, nemohl mít žalobce naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy ani pro potřebu obnovy řízení, v němž byl vyměřen poplatek z převodu nemovitostí.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 13. března 2006 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s tím, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, jelikož řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.
V odůvodnění dovolání dovolatel zejména uvedl, že otázkou zásadního právního významu shledává v tom, zda je soud oprávněn v souvislosti s určovací žalobou rozhodnout i otázku případného úspěchu ve věci, která je na výsledku určovací žaloby závislá. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva úpadce. Naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby spatřoval žalobce ve vyměření daně z převodu nemovitostí Finančním úřadem B., jenž vycházel ze skutečnosti, že kupní smlouva ze dne 5. listopadu 1998 byla platná, protože správce daně neměl k dispozici rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 T 76/2002 o neplatném převodu předmětných nemovitostí. Ke změně tohoto správního rozhodnutí může dojít toliko v rámci obnovy řízení a podkladem může být pravomocné rozhodnutí, jímž bude určena neplatnost kupní smlouvy. Dovolatel je přesvědčen, že soud rozhodnuvše o určovací žalobě překročil svá oprávnění vymezené žalobním návrhem, jestliže se zabýval otázkou případné úspěšnosti návrhu na obnovu řízení ve věci vyměření daně z převodu nemovitostí. Nebylo-li toto řízení ještě zahájeno a nemohli-li účastníci uvést všechny své návrhy, skutečnosti a důkazy, došlo postupem odvolacího soudu, jenž zaujal právní názor o uplynutí propadné lhůty k podání návrhu na obnovu řízení, k odebrání práva na spravedlivý proces. Dovolatel dále upozornil na rozhodnutí ze dne 1. září 2005, č. j. 104402/05/030963/2011, jímž Finanční úřad v K. povolil obnovu řízení v obdobné věci a následně svým rozhodnutím o výsledku obnovy řízení ze dne 17. října 2005, č. j. 146197/05/030963/2011, zrušil platební výměr na daň z převodu nemovitostí. Odkázal rovněž na rozhodnutí Finančního úřadu v P. ze dne 21. listopadu 2005, č. j. 285580/05/138962/2701, jímž došlo k povolení obnovy řízení ve věci platebního výměru na daň z převodu nemovitostí, jelikož s absolutně neplatnou kupní smlouvou není spojen žádný právní následek (převod vlastnického práva a s ním spojená povinnost vyměřit a uhradit daň z převodu nemovitostí), a nelze tak stanovit počátek celého běhu lhůty, tzn. „že o povolení obnovy řízení může poplatník žádat kdykoliv, omezen je pouze lhůtou subjektivní“.
Závěrem proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a aby o nákladech dovolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Žalovaná se, jak je zřejmé z obsahu spisu, k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o.s.ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
V projednávané věci dovolatel formuloval otázku zásadního právního významu (o níž se domnívá, že tato otázka nebyla doposud řešena, a má proto zásadní právní význam), zda je soud oprávněn v souvislosti s určovací žalobou rozhodnout i otázku případného úspěchu ve věci, která je na výsledku určovací žaloby závislá, tj. zda v daném případě byl odvolací soud oprávněn řešit otázku úspěšnosti návrhu na obnovu řízení ve věci vyměření poplatku z převodu nemovitostí, aniž by toto řízení bylo vůbec zahájeno.
Podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda to právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod číslem 21, a v řadě dalších rozhodnutí, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého určovací žaloba podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá.
Podle ust. §135 odst. 2 o.s.ř. může soud sám posoudit otázku, o níž přísluší rozhodovat jinému orgánu v jiném řízení. Tuto otázku posuzuje pro účely řízení ve věci samé a její řešení má platnost jen pro toto řízení (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 61/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem).
V posuzovaném případě ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že úpadce uzavřel dne 5. 11. 1998 se žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod nemovitostí, tj. domu č. p. 188 na pozemku parc. č. 449/2 v k. ú. I., obec B. Ke dni 9. 11. 1998 byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník žalovaná. Usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. 7. 1999 byl na majetek úpadce prohlášen konkurs a ustanovený správce konkursní podstaty do soupisu konkursní podstaty ze dne 2. 9. 1999 zapsal i předmětné nemovitosti. Finanční úřad B. vyměřil úpadci daň z převodu nemovitostí ve výši 313.935,- Kč (viz rozhodnutí ze dne 30. 4. 1999 a exekuční příkaz ze dne 25. 10. 1999). Tuto pohledávku měl Finanční úřad B. přihlásit v rámci konkursního řízení dle ust. §20 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Dále dle tvrzení žalobce nedošlo k podání žaloby na vyloučení uvedených nemovitostí z konkursní podstaty.
Závěr odvolacího soudu, že za daného skutkového stavu neexistuje naléhavý právní zájem na určení, že kupní smlouva ze dne 5. 11. 1998, uzavřená mezi úpadcem a žalovanou, je neplatná a úpadce je vlastníkem shora uvedených nemovitostí, je správný. Došlo-li k vyměření a vymáhání daně z převodu nemovitostí, nelze dovodit naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, popř. neplatnosti kupní smlouvy ze dne 5. 11. 1998 tím, že žalobce v budoucnu podá návrh na zahájení obnovy řízení, v němž byl úpadci vyměřen poplatek z převodu nemovitostí, neboť se jedná o pohledávku vzniklou před prohlášením konkursu, která měla být v konkursním řízení přihlášena a její pravost, popř. výši lze přezkoumat v konkursním řízení, popř. postupovat způsobem stanoveným v zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (viz ust. §20 odst. 5, §21 odst. 2, §24 odst. 2 uvedeného zákona).
Rozhodnutí odvolacího soudu vycházející z aplikace a výkladu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 850/2001, ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2002, ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2141/2001 apod.).
Rozhodnutí odvolacího soudu tedy nemá zásadní právní význam a dovolání tak není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a dovolání proto podle ust. §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu