ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1163.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1163/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce J. C., zast. advokátem, proti žalované obci D. L., zast. advokátkou, o zaplacení částky 200.000,- Kč vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 20 C 78/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2006, č. j. 8 Co 651/2005-148, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2006, č. j. 8 Co 651/2005-148 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 2. června 2005, č. j. 20 C 78/2004-117, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 200.000,- Kč a dále rozhodl o nákladech tohoto řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. února 2006, č. j. 8 Co 651/2005-148 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 200.000,- Kč zamítl, dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, z nichž odvolací soud vychází, a to především ze zjištění, že mezi žalovaným a firmou V., spol. s r. o., byla dne 21. srpna 2000 uzavřena smlouva o dílo, v níž si smluvní strany sjednaly, že žádná z nich není oprávněna bez souhlasu druhé strany převést práva a povinnosti vyplývající z této smlouvy (čl. XII., bod 12.6 smlouvy). Dále bylo zjištěno, že mezi žalobcem a společností V., spol. s r. o., byla uzavřena dne 30. 11. 2000 smlouva o dílo, jejímž předmětem plnění byla montáž elektroinstalace (subdodávka).
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že „žalovaný uzavřel se žalobcem dne 30. 11. 2000 smlouvu o dílo (správně byla smlouva uzavřena mezi žalobcem a společností V.), jejímž předmětem byly povinnosti plynoucí ze smlouvy shora uvedené, proto je tato smlouva v důsledku ujednání o zákazu převodu těchto práv a povinností v souladu s ust. §39 obč. zák. absolutně neplatným právním úkonem, a proto nebylo možné postoupit pohledávky z této smlouvy.
Dalším důvodem pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně byla podle odvolacího soudu skutečnost, že starosta obce (žalované) překročil svou pravomoc, když jako postupník uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky se žalobcem jako postupitelem podle §524 a násl. obč. zák., neboť jeho úkon nebyl stanoveným způsobem schválen obcí a proto je podle §41 odst. 2 zák. c. 128/2000 Sb., tento úkon od počátku neplatný. Podle odvolacího soudu usnesení 32. zasedání zastupitelstva obce, konaného 3. srpna 2001, v němž byla schválena úhrada zbývající částky dle smlouvy o dílo se společností V., spol. s r. o. , do „výše 7 % ceny díla odkoupením pohledávek subdodavatelů, a to mimo jiné firmy žalobce“ nepřipouští jiný závěr než ten, že starosta obce překročil svou pravomoc.
V závěru odůvodnění rozsudku odvolací soud dále uvedl, že podle §525 odst. 2 obč. zák. nelze postoupit pohledávku, jestliže postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem a i z tohoto pohledu je smlouva o postoupení pohledávky neplatná podle §39 obč. zák.
Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 20. června 2006 žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je podáváno z důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
V podrobnostech dovolatel v dovolání uvedl, že nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 13. 8. 2001 je neplatná dle ust. §39 obč. zák. V ustanovení bodu 12.6 smlouvy o dílo ze dne 21. 8. 2000 je založen závazkový vztah mezi žalovaným a zhotovitelem (V., spol. s r. o., O.) a nedodržení tohoto závazku (potřebný souhlas k převedení práv a povinností ze smlouvy) ze strany žalovaného není právně významné pro platnost smlouvy o postoupení pohledávky, jež je předmětem sporu. Odkaz na ustanovení §39 obč. zák. je podle dovolatele nesprávný, neboť smlouva o postoupení pohledávky neodporuje zákonu, ani jej neobchází a nepříčí se dobrým mravům.
Dovolatel dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná pro překročení pravomoci starosty žalované obce ve smyslu zák. č. 128/2000 Sb. Usnesením 32. zasedání zastupitelstva obce ze dne 3. 8. 2001 byla schválena úhrada zbývající částky dle smlouvy o dílo do výše 7 % ceny díla (ze dne 21. 8. 2000) odkoupením pohledávek subdodavatelů, mj. i žalobce. Pokud starosta obce sjednal a podepsal smlouvu o postoupení pohledávek (ve vztahu k žalobci), neporušil tím uvedené usnesení a jednal v jeho rozsahu.
Dovolatel dále nepokládá za správný názor odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky s odkazem na ust. §525 odst. 2 obč. zák., neboť toto ustanovení zakazuje postoupit pohledávku, jestliže by to odporovalo dohodě s dlužníkem. Pohledávku v daném případě však postoupil žalobce a nikoli žalovaná obec, která byla zavázána ujednáním obsaženým v bodě 12.6 smlouvy o dílo ze dne 30. 11. 2000; aplikace ust. 525 odst. 2 obč. zák. by podle dovolatele přicházela v úvahu tehdy, pokud by žalobce byl zavázán svému dlužníkovi, že pohledávku vůči němu postoupí výhradně s jeho souhlasem, avšak takový závazek žalobce neexistuje.
Dovolatel s ohledem na uvedené proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 11. 8. 2006 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření zejména uvedla, že k zamítnutí žaloby postačuje posouzení smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 8. 2001 jako absolutně neplatné, a to z důvodu neschválení podpisu smlouvy zastupitelstvem obce dle §103 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb. a žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 721/2000.
Důkazem, že uzavření smlouvy o postoupení pohledávky nebylo schváleno, je usnesení z 32. zasedání zastupitelstva z 3. 8. 2001, v němž nebylo schváleno uzavření této smlouvy.
Protože je smlouva o postoupení pohledávky absolutně neplatná, nemůže mít žalobce nárok na zaplacení úplaty za postoupení pohledávky a pokud by mu bylo plněno, jednalo by se o bezdůvodné obohacení.
Žalovaný proto navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto a aby mu byly přiznány náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4, §241a odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní noru sice správně určenou nesprávně vyložil, popř. ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolatel především nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 13. 8. 2001 je neplatná podle ust. §39 obč. zák. Tuto námitku pak obsahově vymezuje tak, že v bodě 12.6 smlouvy o dílo ze dne 21. 8. 2000 vznikl závazek mezi žalovaným a zhotovitelem a nedodržení tohoto není právně relevantní pro platnost smlouvy o postoupení pohledávky, neboť tato smlouva, resp. její obsah, neodporuje zákonu, neobchází jej a ani se nepříčí dobrým mravům. Tato námitka souvisí též s dalším námitkou dovolatele, že je nesprávný závěr odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, který odkázal na ust. §525 odst. 2 obč. zák., neboť postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem, neboť pohledávku postoupil žalobce, nikoliv žalovaná obec, která byla zavázána dle bodu 12.6. smlouvy o dílo z 30. 11. 2000.
Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybňovaných vyplývá, že žalovaná jako objednatel uzavřela se zhotovitelem – V., spol. s r. o., O. dne 21. 8. 2000 smlouvu o dílo, jejímž předmětem plnění byla dodávka stavebních a montážních prací na stavbě „Obnova a rekonstrukce H. p. a.“ v D. L. V čl. XII., bodu 12.6 si smluvní strany mj. dohodly, že „objednatel není oprávněn bez souhlasu zhotovitele převést práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající na jinou stranu. Taktéž zhotovitel není oprávněn převést svá práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající na jinou osobu bez souhlasu objednatele.“
Žalobce jako zhotovitel uzavřel dne 30. 11. 2000 smlouvu o dílo se společností V., spol. s r. o., O. jako objednatelem a předmětem plnění dle této smlouvy byla montáž elektroinstalace, EZS, STA a rozvodů ozvučení pro stavbu „Rekonstrukce H. P. a.“, tedy žalobce byl subdodavatelem pro zmíněnou stavbu.
Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 13. 8. 2001 mezi žalobcem jako postupitelem a žalovanou obcí jak postupníkem, žalobce postoupil své pohledávky v celkové výši 303.196,- Kč, které měl vůči společnosti V., spol. s r. o., jenž představovaly cenu prací provedených dle smlouvy o dílo z 30. 11. 2000, včetně smluvní pokuty. Pohledávky žalobce byly postoupeny za úplatu ve výši 300.000,- Kč, žalovaná uhradila částku 100.000,- Kč a zaplacení zbývající částky ve výši 200.000,- Kč je předmětem řízení.
Podle §525 odst. 2 obč. zák. nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem. Důsledkem porušení této dohody je neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky podle ust. §39 obč. zák., neboť takovéto jednání (úkon) je svým obsahem v rozporu s ust. §525 odst. 2 obč. zák., protože v tomto ustanovení je obsažen zákaz postupovat takové pohledávky, u nichž to vylučuje dohoda s dlužníkem.
V posuzované věci ze skutkových zjištění vyplývá, že předmětem postoupení byly pohledávky žalobce, které měl za společností V., spol. s r. o. (dlužník), a které vyplývaly ze smlouvy o dílo ze dne 30. 11. 2000 uzavřené těmito účastníky, přičemž tato smlouva neobsahovala ujednání omezující postoupení pohledávek vyplývajících z této smlouvy.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že není správný závěr odvolacího soudu, že postoupení předmětných pohledávek odporovalo dohodě s dlužníkem ve smyslu ust. §525 odst. 2 obč. zák., neboť smlouva o dílo ze dne 30. 11. 2000 takovéto omezení neobsahovala; toto omezení obsahovala smlouva o dílo ze dne 21. 8. 2000 uzavřená žalovanou se společností V., spol. s r. o.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že uzavřela-li žalovaná se žalobcem „dne 30. 11. 2000“ smlouvu o dílo, jejímž předmětem „byly mj. povinnosti plynoucí ze smlouvy shora uvedené (zřejmě uzavřené dne 21. 8. 2000), je tato smlouva v důsledku ujednání o zákazu převodu těchto práv a povinností v souladu s ust. §39 obč. zák. absolutně neplatným právním úkonem“, a proto nebylo možné postoupit pohledávky z této smlouvy.
Především je nutné konstatovat, že smlouva ze dne 30. 11. 2000 nebyla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou, ale mezi žalobcem a společností V., spol. s r. o., jak to vyplývá ze shora uvedeného (subdodávka).
Měl-li odvolací soud uvedeným závěrem za to, že na základě ujednání obsaženém v čl. XII. bodě 12.6 smlouvy o dílo ze dne 21. 8. 2000 nemohla společnost V., spol. s r. o. uzavřít se žalobcem smlouvu o subdodávce pro stavbu „Obnova a rekonstrukce H. P. a.“ a pokud tak učinila, není tato smlouva o dílo (subdodávce) z 30. 11. 2000 platná, a proto nebylo možné postoupit pohledávky z této smlouvy, není tento názor správný.
Ze smlouvy o dílo ze dne 21. 8. 2000 a jejího čl. IX., bod 9.19 mj. vyplývá, že smluvními stranami bylo sjednáno, že zhotovitel (V., spol. s r. o.) pověřil provedením elektroinstalace místní firmu J. C., D. L.“ a tomuto ujednání odpovídá uzavření smlouvy o dílo ze dne 30. 11. 2000. Nelze proto z tohoto důvodu dospět k závěru o neplatnosti této smlouvy o zajištění subdodávky, popř. smlouvy o postoupení pohledávek z této smlouvy.
Dovolatel dále napadl závěr odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2001, jenž dovodil, že starosta žalované obce překročil svou pravomoc, pokud jako postupník uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek se žalobcem (postupitelem), aniž by k tomu měl schválení obce (zastupitelstva) a tímto schválením podle odvolacího soudu nebylo usnesení přijaté na 32. zasedání zastupitelstva obce.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že na 32. zasedání zastupitelstva obce D. L. ze dne 3. 8. 2000 bylo mj. usneseno pod bodem 32.761, že se schvaluje „úhrada zbývající finanční částky dle S. fa V., spol. s r. o., O. do výše 7 % ceny z díla odkoupením pohledávek subdodavatelů fa H., p. C., p. M. a p. Š.“.
Smlouvu o postoupení předmětných pohledávek poté uzavřel se žalobcem dne 13. 8. 2001 starosta obce V. S.
Podle §103 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb. starosta zastupuje obec navenek. Úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, může starosta provést jen po jejích předchozích schváleních, jinak jsou tyto právní úkony od počátku neplatné.
Zastupitelstvu obce je vyhrazeno rozhodování o majetkoprávních úkonech uvedených v ust. §85 zák. č. 128/2000 Sb., a není zde obsažen právní úkon spočívající v úplatném postoupení pohledávky (odkupu pohledávek).
Podle ust. §102 odst. 1 až 3 zák. č. 128/2000 Sb., rada mj. zabezpečuje plnění usnesení zastupitelstva obce a je jí vyhrazeno rozhodování ve věcech uvedených v odst. 2 a dále rada rozhoduje v ostatních záležitostech patřících do samostatné působnosti obce, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu obce nebo pokud si je zastupitelstvo nevyhradilo (odst. 3).
V posuzované věci dovolací soud vychází z toho, že si zastupitelstvo obce vzhledem k tomu, že se touto otázkou zabývalo na svém zasedání, vyhradilo ve smyslu ust. §102 odst. 3 zák. č. 128/2000 Sb. rozhodování o předmětném majetkovém úkonu (úplatném postoupení pohledávky).
Zásadní otázkou pak je, zda lze usnesení z 32. zasedání zastupitelstva obce a jeho bod 32.761 pokládat ve smyslu ust. §85 zák. č 128/2000 Sb., za rozhodnutí o předmětném majetkoprávním úkonu, resp. jeho schválení ve smyslu §103 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb. a zda tak byla splněna zákonem stanovená podmínka pro platnost tohoto právního úkonu.
Dovolací soud, a to na rozdíl od odvolacího soudu, je toho názoru, že usnesení 32. zasedání zastupitelstva žalované obce obsažené v bodě 32.761 lze pokládat za rozhodnutí (schválení) právního úkonu o postoupení (odkoupení) pohledávek žalobce. Starosta obce byl oprávněn na základě tohoto usnesení uzavřít smlouvu o postoupení pohledávek a nepřekročil tím svou pravomoc, s důsledkem neplatnosti tohoto úkonu.
K uvedené problematice dovolací soud odkazuje dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2005, č.j. 32 Odo 11/2004, popř. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. IV. ÚS 576/2000 nebo nález ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 721/2000.
Na základě shora uvedeného dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je důvodné, neboť právní posouzení věci provedené odvolacím soudem není správné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 a 3 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a to včetně souvisejících výroků o nákladech řízení, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího, bude podle §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. srpna 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r.
předseda senátu