ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1684.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1684/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně R. T. a.s., zastoupené advokátkou, proti žalované P. B. a.s., zastoupené advokátem, o 429.207,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Č.B. pod sp. zn. 13 Cm 493/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2006, č.j. 6 Cmo 242/2005, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 7. února 2006, č.j. 6 Cmo 242/2005-65, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Č. B. ze dne 21. ledna 2005, č.j. 13 Cm 493/2004, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni (do 1. ledna 2007 zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Č. B. – oddíl B, vložka 635 pod obch. f. R. T. a.s.) 429.207,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005 - dále též jen „o. s. ř“ (srov. bod 3. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn.21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu s judikatorním přesahem nevymezila. Za stavu, kdy napadené rozhodnutí není ani založeno na řešení právní otázky zásadního významu, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a kdy Nejvyšší soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, mohl by být zásadní právní význam napadeného rozhodnutí naplněn pouze v případě, že by odvolací soud řešil otázku výše nájemného za užívání rybníků, na jejímž posouzení jeho rozsudek spočívá, v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.). Uvádí-li dovolatelka důvody, pro které měla být proti žalobnímu nároku na zaplacení kupní ceny za prodej movitých věcí započtena pohledávka žalované za žalobkyní na úhradu nájemného za užívání rybníků ve vyšší částce (než jak dovodily soudy obou stupňů), pak jen opakuje námitky, které již uplatnila v odvolání a s nimiž se odvolací soud zcela správně a přesvědčivě vypořádal v odůvodnění rozsudku. Nejvyšší soud tak neshledal zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ani v tom, že by odvolací soud řešil věc v rozporu s hmotným právem.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobkyně k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. května 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu