ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1729.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1729/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně H., s. r. o., zastoupené advokátkou, proti žalované H. G. E. CZ, s. r. o., zastoupené advokátem, na ochranu práv k obchodní firmě, vedená u Městského soudu v P. od sp. zn. 32 Cm 47/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 24. května 2006 č.j. 3 Cmo 400/2005-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně podanou žalobou domáhala ochrany práv k obchodní firmě, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost změnit svoji obchodní firmu H. G. E. CZ, s. r. o. tak, aby neobsahovala slovo H. a podat návrh na zápis změny své obchodní firmy příslušnému rejstříkovému soudu. Svůj nárok odůvodňovala tím, že jí svědčí právo priority (8.6.1994 byla zapsána do obchodního rejstříku), neboť žalovaná byla zapsána do obchodního rejstříku později (19.1.2005). Žalobkyně považuje obchodní firmu žalované za zaměnitelnou proto, že se shoduje v určité výrazné - dominantní části, tj. prvkem označení H., s její obchodní firmou.
Dle žalobního tvrzení žalovaná porušila ustanovení §10 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) tím, že při svém podnikání užívá obchodní firmu zaměnitelnou s obchodní firmou žalobkyně a v tomto jednání stále pokračuje.
Městský soud v P. rozsudkem ze dne 18. července 2005, č.j. 32 Cm 47/2005-18, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost změnit svoji obchodní firmu H. G. E. CZ, s. r. o., tak, aby neobsahovala slovo H. a podat návrh na zápis změny své obchodní firmy příslušnému rejstříkovému soudu ve lhůtě 90 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Vrchní soud v P. (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. května 2006, č.j. 3 Cmo 400/2005-44, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné (podle §212 a násl. občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.“). Podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí učiněna skutková zjištění v potřebném rozsahu a odvolací soud se ztotožnil i s právními závěry, které soud prvního stupně učinil. Pouze k závěru soudu prvního stupně, že žalovaná zasáhla do práv žalobkyně nekalou soutěží, neboť naplnila podmínky obecné skutkové podstaty nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák. i speciální skutkové podstaty podle ustanovení §47 písm. a) obch. zák., konstatoval odvolací soud, že pokud z tohoto pohledu soud prvního stupně posuzoval uplatněný nárok žalobkyně, pak překročil rámec žaloby, a zároveň vyslovil závěry důkazně nepodložené, když vůbec nezkoumal možnou existenci soutěžního vztahu. Totéž se týká závěru soudu prvního stupně, že žalovaná porušila práva žalobkyně k její ochranné známce, pokud se žalobkyně nedomáhala ochrany svých práv k ochranné známce.
Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že firma žalované jako celek nesplňuje podmínku nezaměnitelnosti s firmou žalobkyně podle ustanovení §10 odst. 1 obch. zák. Firmou žalobkyně je již od jejího vzniku v r. 1994 pouze slovní prvek H. - jde o označení fantazijní, shodné s firmou jediného společníka žalobkyně H. S.A. se sídlem v P. Firma, kterou žalovaná užívá od svého vzniku v r. 2005, je firmou smíšenou, neboť se skládá z fantazijního označení H. a slovního spojení G. E., které se vztahuje k předmětu podnikání žalované. Podle názoru obou soudů je ve firmě žalované dominantním prvkem slovo H., zatímco slova G. E. jsou výrazy obecné, které rozlišovací schopnost nemají a není podstatné, že jde o výrazy anglické a nikoli české. Dominantnost prvku H. je podle závěru odvolacího soudu dána také tím, že jde o prvek fantazijní a svým způsobem neobvyklý a že je ve firmě žalované umístěn na prvním místě, což vede k tomu, že právě tato část firmy žalované je pro zákazníky nejsnáze zapamatovatelná. Odvolací soud nepovažuje pro daný případ za opodstatněnou argumentaci žalované rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 873/2004, neboť v různých sporech o ochranu obchodní firmy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem toho kterého případu (v citovaném rozsudku šlo o situaci, kdy oba účastníci užívali své firmy paralelně dlouhodobě a vybudovali si pod svými firmami stabilní pozici na trhu, proto bylo konstatováno, že k odstranění zaměnitelnosti postačí doplnění dalšího dvouslabičného slova). V předmětné věci je situace jiná, neboť žalobkyně je v obchodním rejstříku zapsána od r. 1994, zatímco žalovaná až od r. 2005, přičemž žalobkyně právo na ochranu obchodní firmy uplatnila bezprostředně poté, co se o existenci žalované dozvěděla. Proto nebylo odvolání žalované shledáno důvodným.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v zákonné lhůtě dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o.s.ř., neboť má za to, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam, protože otázka zaměnitelnosti a klamavosti obchodní firmy je rozhodována odvolacími soudy rozdílně, zejména pak co se týká možnosti odstranění zaměnitelnosti obchodní firmy doplněním dalšího či dalších slov. Důvodnost svého dovolání opřela žalovaná o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odvolací soud použil na zjištěný skutkový stav správně určenou právní normu, avšak nesprávně ji vyložil).
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že jeho právní posouzení věci ve smyslu, že zasáhla do práv žalobkyně k obchodní firmě podle ustanovení §10 odst. 1 obch. zák., je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Dovolatelka opětovně ve svém dovolání zdůrazňuje, že samotné slovo „H.“ lze nalézt na webovém vyhledávači google s celou řadou odkazů, neobstojí tedy podle jejího názoru ani závěry soudů, že pro průměrného spotřebitele v Evropě je označení H. zavedená francouzská značka, spojená s pneumatikami a jinými výrobky z pryže, zvláště v současné době umožňující spotřebiteli prostřednictvím internetu neomezený přístup k informacím. Dovolatelka uvádí, že kmen její obchodní firmy se skládá celkem ze tří víceslabičných slov (prvků), ale pouze první z nich je totožné s kmenem obchodní firmy žalobkyně, proto nelze hovořit o zaměnitelnosti obou obchodních firem. Dovolatelka při tom poukazuje na právní závěry dvou rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to sp. zn. 32 Odo 873/2004 ze dne 15.3.2005 a sp. zn. 1 Odon 5/97. Dovolatelka dále odmítá závěr odvolacího soudu, že slovo H. představuje v kmenu její firmy dominantní, silný prvek; má za to, že její obchodní firma není zaměnitelná s firmou žalobkyně, neboť se neshoduje či nepatrně neodlišuje v dalších dominantních prvcích firemního kmene identifikujících předmět podnikání žalované.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR podle ustanovení §243b odst. 2 a 3 o.s.ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení, a současně, aby ve smyslu ustanovení §243 o.s.ř. před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného rozsudku.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o.s.ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu dovolací soud neshledává.
Jak vyplývá z podaného dovolání, dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem. Z obsahu spisu, zejména z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, se však podává, že oběma soudy bylo konstatováno, že jednáním žalované došlo k porušení práva žalobkyně k obchodní firmě podle §10 odst. 1 obch. zák. Podle citovaného ustanovení nesmí být obchodní firma zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. Firma musí být výlučná (nezaměnitelná) na území celé České republiky. Požadavek, že firma nesmí působit klamavě, znamená, že nesmí vzbuzovat klamnou představu o podnikateli nebo o předmětu podnikání. Dochází tu k překrývání s právem nekalé soutěže, avšak ochrana poskytovaná ustanoveními §8 až 12 obch. zák. je ochranou absolutní a týká se tedy všech vztahů bez ohledu na to, zda mají soutěžní povahu či nikoliv. Oba soudy správně posoudily věc tak, že zaměnitelnost obchodní firmy žalované s obchodní firmou žalobkyně spočívá v tom, že slovo H. představuje ve firemním kmenu žalované dominantní, silný prvek. Vyhověl-li odvolací soud (a shodně i soud prvního stupně) žalobě, v rozporu s hmotným právem nepostupoval.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením odmítl (ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízení podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu