ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.3784.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3784/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně Č. t., zastoupené JUDr. D. K., advokátem, proti žalovanému P. B., , o zaplacení částky 1.125,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 39 Ro 288/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. září 2007,č. j. 8 Co 610/2007-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě potvrdil platební rozkaz Okresního soudu v Opavě ze dne 11. července 2007, č. j. 39 Ro 288/2007-9, ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Přes poučení odvolacího soudu, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné, napadl žalovaný usnesení odvolacího soudu dovoláním.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Všem třem případům přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil výrok rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, není usnesením ve věci samé. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované pod C 264/3 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §238, §238a a §239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a proto je Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2008
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu