ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.4591.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 4591/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce JUDr. M. K., proti žalovanému MUDr. J. H., o zaplacení částky 54.937,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 166/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2006, č. j. 30 Co 350/2006-78, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 9 C 166/2001-49, jímž bylo rozhodnuto o pokračování v řízení.
Přes poučení odvolacího soudu, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné, napadl žalovaný usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž požadoval, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Všem třem případům přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o pokračování v řízení, není usnesením ve věci samé. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované pod C 264/3 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §238, §238a a §239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a proto je Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2008
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu