ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.511.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 511/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně S. J., zastoupené advokátem, proti žalované S. spol. s r. o. zastoupené advokátem, o zaplacení příslušenství pohledávky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 371/94, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2006, č. j. 26 Co 614/2004-211, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 250.000,- Kč s 3% úrokem od 14. 4. 1994 do 30. 6. 1994 a s 16 % úrokem od 1. 7. 1994 do zaplacení a dále požadovala zaplacení „úrokového příslušenství z částky 550.000,- Kč ve výši 3% od 14. 4. 1994 do 30. 6. 1994 a od 1. 7. 1994 s 16 % úrokem rovněž do zaplacení“. Uváděla, že žalovaná částka představuje nedoplatek kupní ceny; ačkoli podle kupní smlouvy ze dne 11. 4. 1994 měla být druhá splátka kupní ceny ve výši 550.000,- Kč uhrazena do 14. 4. 1994, žalovaná jí dne 15. 7. 1994 poukázala pouze 300.000,- Kč a zbytek dluží. Proto požaduje, aby jí spolu s nedoplatkem kupní ceny žalovaná zaplatila i úrok z prodlení, a to ve výši 3% z částky 550.000,- Kč za dobu od 14. 4. do 30. 6. 1994 a ve výši 16 % za dobu od 1. 7. 1994, kdy se úroková sazby zvýšila na 16 procent, do 14. 7. 1994, kdy došlo k částečnému plnění splátky kupní ceny. Dále požaduje zaplacení 3 % úroku z prodlení z částky 250.000,- Kč za dobu od 14. 4. do 30. 6. 1994 a 16 % úroku z prodlení z částky 250.000,- Kč za dobu od 1. 7. 1994 do zaplacení.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. června 1996, č. j. 20 C 371/94-73, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 250.000,- Kč s 3 % úrokem od 23. 5. 1994 a s 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení a dále 3 % úrok z částky 300.000,- Kč od 23. 5. 1994 do 15. 7. 1994 (výrok I.). Žalobu zamítl v části, jíž bylo požadováno zaplacení 3 % úroku z 250.000,- Kč od 14. 4. 1994 do 23. 5. 1994, 16 % úroku z 250.000,- Kč od 1. 7. 1994 do 15. 7. 1994 a „dále úrok z částky 550.000,- Kč od 14. 4. 1994 ve výši 3 % v částce 3.437,50 Kč od 14. 4. 1994 do 30. 6. 1994 a od 1. 7. 1994 s 16 % úrokem do zaplacení“ (výrok II.). Současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Pokud jde o úrok z prodlení, dovodil, že podle kupní smlouvy činila kupní cena 1,100.000,- Kč; polovinu kupní ceny žalovaná žalobkyni zaplatila při podpisu kupní smlouvy, druhá polovina měla být zaplacena do dvou dnů od zápisu vlastnického práva kupujícího (žalované) do katastru nemovitostí. Protože zápis byl proveden 20. 5. 1994, dostala se žalovaná do prodlení se zaplacením druhé splátky kupní ceny dnem 23. 5. 1994, kdy úrok z prodlení činil 3 % (úroková sazba byla podle vládního nařízení č. 142/1994 Sb. zvýšena na 16 % teprve od 15. 7. 1994). Soud prvního stupně proto žalobu v části týkající se příslušenství částečně zamítl.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. prosince 1998, č. j. 37 Co 937/96-103, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 250.000,- Kč, změnil jen pokud jde o lhůtu k plnění přisouzené částky (výrok I.); v té části výroku I., jíž bylo žalované uloženo zaplatit úroky z částek 250.000,- Kč a 300.000,- Kč, a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně zůstal odvoláním nedotčen.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 1. února 2001, č. j. 30 Cdo 2733/99-126, odmítl dovolání žalované proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
Podáním ze 7. 5. 2001 vzala žalobkyně žalobu zpět v části, jíž požadovala 3 % úrok z částky 250.000,- Kč za den 23. 5. 1994, 16 % úrok z částky 250.000,- Kč za den 15. 7. 1994, 3 % úrok z částky 300.000,- Kč od 23. 5. 1994 do 30. 6. 1994 a částku 370,- Kč představující 3 % úrok z 300.000,- Kč od 1. 7. 1994 do 15. 7. 1994; nadále požaduje zaplacení 3 % úroku z částky 250.000,- Kč od 24. 5. 1994 do 15. 7. 1994 a 19 % úroku z částky 250.000,- Kč od 16. 5. 1994 do zaplacení. Tuto změnu žaloby soud prvního stupně připustil usnesením ze dne 30. května 2001.
Rozsudkem ze dne 6. června 2001, č. j. 20 C 371/94-147, Městský soud v Brně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 16 % úrok z 250.000,- Kč od 16. 7. 1994 do zaplacení, 3 % úrok z 300.000,- Kč od 1. 7. do 15. 7. 1994 a 3 % úrok z 250.000,- Kč od 24. 5. do 15. 7. 1994 (výrok I.). Zamítl žalobu v části, jíž byl požadován úrok ve výši 3 % od 16. 7. 1994 z částky 250.000,- Kč do zaplacení (výrok II.). Zastavil řízení „pokud byl požadován úrok ve výši 3 % z částky 250.000,- Kč za den 23. 5. 1994, úrok z prodlení ve výši 16 % z částky 250.000,- Kč za den 15. 7. 1994 a úrok z prodlení ve výši 3 % z částky 300.000,- Kč od 23. 5. 1994 do 30. 6. 1994 (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. prosince 2003, č. j. 26 Co 367/2001-184, tento rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení.
V mezidobí podáním ze 3. 12. 2003 žalobkyně upřesnila svůj požadavek tak, že žádá zaplacení 16 % úroku z prodlení z částky 250.000,- Kč za dobu od 16. 7. 1994 do 20. 8. 2001 (tj. za dobu 2589 dnů) v celkové výši 283.725,90 Kč, dále 16 % úroku z prodlení z částky 191.533,- Kč za dobu 12 dnů v celkové výši 1.007,50 Kč a 16 % úroku z prodlení z částky 189.343,30 Kč za dobu od 3. 9. 2001 do 12. 11. 2001 (tj. 69 dnů) v celkové výši 5.545,50 Kč; úrok tak činí za celou dobu prodlení 290.278,90 Kč.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. května 2004, č. j. 20 C 371/94-196, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 48.000,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a v části, jímž bylo požadováno zaplacení dalších 241.774,90 Kč, žalobu zamítl (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o poplatkové povinnosti žalobkyně a výrokem IV. o nákladech řízení účastníků. Vycházel ze zjištění, že žalovaná žalobkyni zaplatila na úhradu dluhu (nedoplatku kupní ceny) dne 20. 8. 2001 částku 58.467,70 Kč, dne 3.7.2001 částku 8.189,- Kč, dne 12. 11. 2001 částku 189.343,30 Kč (celkem tedy 250.000,- Kč) a dále částku 8.345,80 Kč. Soud uzavřel, že žalovaná byla v prodlení od 23. 5. 1994. V době vzniku prodlení činil úrok z prodlení podle vyhlášky č. 45/1964 Sb. 3 % a pokud se tedy žalobkyně domáhala vyššího úroku z prodlení (tj. úroku z prodlení ve výši 16%), nebyl tento požadavek shledán důvodným. Částka 48.000,- Kč představuje kapitalizovaný úrok ve výši 3% z částky 250.000,- Kč za dobu od 16. 7. 1994 do 20. 8. 2001 (tj. 53.260,27 Kč), 3 % z částky 191.533,- Kč za dobu od 21. 8. 2001 do 2. 9. 2001 (tj. 188,90 Kč) a 3 % ze zbytku dlužné částky za dobu od 3. 9. 2001 do 12. 11. 2001 (tj. 1.054,85 Kč). Protože žalovaná přeplatila na jistině 6.000,- Kč, byla tato částka na kapitalizovaný úrok z prodlení započtena; ve zbytku, tj. do částky 241.774,90 Kč soud žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. června 2006, č. j. 26 Co 614/2004-213, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 % úrok z prodlení z částky 250.000,- Kč od 16. 7. 1994 do 19. 8. 2001, 16 % úrok z prodlení z částky 191.532,30 Kč od 20. 8. 2001 do 2. 9. 2001, 16 % úrok z prodlení z částky 183.343,30 Kč od 3. 9. 2001 do 11. 11. 2001 a na nákladech řízení částku 57.777,50 K4, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že neuznal důvodnou její námitku o existenci překážky věci rozsouzené s tím, že teprve podáním žalobkyně ze dne 3. 12. 2003 byly odstraněny vady žaloby a předmět řízení se stal určitým. Žalovaná je přesvědčena, že o příslušenství žalobou uplatněné pohledávky bylo v minulosti již pravomocně rozhodnuto tak, že žaloba byla zamítnuta. Připomíná, že spor je veden od roku 1994, žalobkyně byla po celou dobu řízení zastoupena advokátem a přesto zůstala její žaloba – pokud jde o požadované příslušenství – nejasná a neurčitá. Soudy obou stupňů však za této situace rozhodly a žalovaná má zato, že rozsudek ze dne 26. 6. 1995, jímž soud prvního stupně „rozhodl o tom, že příslušenství žalobkyni nepřiznal“, musí mít účinky věci rozsouzené. Z uvedeného důvodu navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalovanou) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele a je podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné.
Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti (za předpokladu, že je dovolání přípustné), zda řízení není postiženo některou z vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je oprávněn rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, přičemž je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Vady řízení nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnila žalovaná správnost právního závěru odvolacího soudu, že dalšímu projednání věci nebrání překážka věci pravomocně rozsouzené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §159a odst. 5 o. s. ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. O stejnou věc ve smyslu citovaného ustanovení jde tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozsouzené, není významné, jak soud skutek, který byl předmětem řízení, posoudil po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozsouzené je dána i tehdy, jestliže soud skutek posoudil po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně. Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitka žalované, že o příslušenství pohledávky (konkrétně o úroku z prodlení) nemělo být rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. května 2004, č. j. 20 C 371/94-196, a potažmo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2006, č. j. 26 Co 614/2004-213, rozhodováno, neboť tomu bránila překážka věci rozsouzené, není důvodná.
S dovolatelkou nelze souhlasit již v tom, že žaloba, kterou žalobkyně uplatnila u soudu mimo jiné i příslušenství své pohledávky, byla nejasná a neurčitá, takže z ní nebylo možné dovodit, o čem má být - pokud jde o příslušenství - rozhodováno. Z obsahu žaloby zřetelně vyplývá, že žalobkyně po žalované požaduje zaplacení úroku z prodlení, je z ní zřejmé, z jakých částek úrok požaduje i za jakou dobu prodlení. Sluší se přitom zdůraznit, že výše úroku z prodlení je stanovena pro účastníky občanskoprávních vztahů závazně §517 odst. 2 obč. zák. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 1117/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26, v sešitě 3/2006) a prodlení dlužníka nastává, nesplní-li svůj dluh řádně a včas nebo vůbec. Nevýznamným z hlediska projednatelnosti žaloby je sama skutečnost, že žalobkyně po žalované žádá úrok z prodlení za určité časové období duplicitně (za dobu od 14. 4. do 15. 7. 1994 totiž žádá úrok z prodlení jak z částky 250.000,- Kč, tak z částky 550.000,- Kč, která v sobě částku 250.000,- Kč zahrnuje).
Názoru dovolatelky, že již rozsudkem ze dne 26. června 1996, č. j. 20 C 371/94-73 rozhodl Městský soud v Brně o příslušenství pohledávky tak, že žalobu v tomto směru zamítl, přičemž tato část jeho rozhodnutí nebyla napadena odvoláním a „nabyla účinky věci rozsouzené“, nelze přisvědčit. Jak vyplývá ze shora uvedené rekapitulace průběhu řízení, soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. června 1996 přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 250.000,- Kč ve výši 3 % od 23. 5. 1994 a ve výši 16 % od 15. 7. 1994 do zaplacení a dále 3 % úrok z částky 300.000,- Kč od 23. 5. 1994 do 15. 7. 1994. Pokud žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení nad tento rámec (tj. v části, jíž bylo požadováno zaplacení 3 % úroku z 250.000,- Kč od 14. 4. 1994 do 23. 5. 1994, 16 % úroku z 250.000,- Kč od 1. 7. 1994 do 15. 7. 1994 a „dále úrok z částky 550.000,- Kč od 14. 4. 1994 ve výši 3 % v částce 3.437,50 Kč od 14. 4. 1994 do 30. 6. 1994 a od 1. 7. 1994 s 16 % úrokem do zaplacení“), žalobu zamítl; pouze tato část rozsudku nebyla napadena odvoláním a pouze v této části nabyl zmíněný rozsudek soudu prvního stupně právní moci. Proti té části rozsudku, jíž bylo žalobě vyhověno, podala žalovaná odvolání a odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku o příslušenství a ve výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. O nároku na zaplacení úroku z prodlení pak soud prvního stupně rozhodl opakovaně, nejprve (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 6. června 2001, č. j. 20 C 371/94-147, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 19. prosince 2003, č. j. 26 Co 367/2001-184, a posléze (v pořadí třetím) rozsudkem ze dne 19. května 2004, č. j. 20 C 371/94-196, který byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16. června 2006, č. j. 26 Co 614/2004-211, změněn. V pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně zohledňoval skutečnost, že v mezidobí - podáním ze dne 7. 5. 2001 - vzala žalobkyně žalobu o příslušenství pohledávky zčásti zpět, a to co do 3% úroku z prodlení z částky 250.000,- Kč za den 23. 5. 1994, 16 % úroku z prodlení z částky 250.000,- Kč za den 15. 7. 1994 a 3 % úroku z prodlení z částky 300.000,- Kč za dobu od 23. 5. do 30. 6. 1994 (tuto změnu žaloby soud usnesením ze dne 30. 5. 2001 připustil). V pořadí třetí rozsudek, v němž byl úrok z prodlení kapitalizován, akcentoval skutečnost, že dlužná částka 250.000,- Kč byla ke dni 12. 11. 2001 žalovanou zcela uhrazena, a to platbou 58.467,70 ze dne 20. 8. 2001, platbou 8.189,- Kč ze dne 3. 9. 2001 a platbou 189.343,30 Kč ze dne 12. 11. 2001, přičemž nad rámec částky 250.000,- Kč byla následně zaplacena ještě částka 8.345,80 Kč. V intencích těchto změn žalobkyně podáním z 3. 12. 2003 upravila (omezila) svůj žalobní požadavek týkající se příslušenství pohledávky (zčásti vzala žalobu o příslušenství zpět). Rozhodl-li soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. května 2004 a posléze odvolací soud rozsudkem ze dne 16. června 2006 o žalobním požadavku na zaplacení 16 % úroku z prodlení z částky 250.000,- Kč za dobu od 16. 7. 1994 do 19. 8. 2001, 16 % úroku z prodlení z částky 191.532,30 Kč od 20. 8. 2001 do 2. 9. 2001 a 16 % úroku z prodlení z částky 183.343,30 Kč od 3. 9. 2001 do 11. 11. 2001, rozhodly o příslušenství, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto; vyčerpaly přitom celý předmět řízení týkající se příslušenství pohledávky a nepřekročily jej.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správný a dovolací soud proto dovolání žalované jako nedůvodné zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
V Brně 28. května 2008
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu