ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.348.2006.1
sp. zn. 33 Odo 348/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. G., zastoupeného advokátem, proti žalované Č., a. s., o dodržení smlouvy a zaplacení 1.714,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 68/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. dubna 2005, č. j. 23 Co 574/2004-163, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal, aby právní předchůdkyni žalované (tj. V. e., a. s. se sídlem v H. K.) byla stanovena povinnost „dodržovat kupní smlouvu o dodávce elektřiny z 23. 8. 1999 uzavřenou mezi účastníky“ s odůvodněním, že žalovaná jednostranně zvýšila cenu elektrické energie, aniž se s ním na takovém postupu dohodla. Dále po žalované požadoval zaplacení 1.714,- Kč s tím, že o tuto částku se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila, neboť v době od 1. 1. 2000 do 24. 10. 2000 platil vyšší cenu, než byla stanovena před 1. 1. 2000.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 1. října 2004, č. j. 11 C 68/2002-135, poté, kdy připustil změnu žaloby, zamítl žalobu, jíž bylo žádáno, aby žalované byla uložena povinnost dodržovat kupní smlouvu o dodávce elektřiny z 23. 8. 1999 uzavřenou účastníky a zaplatit žalobci 1.714,- Kč; současně rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 23. 8. 1999 smlouvu o dodávce elektřiny v odběrním místě pod adresou žalobce. Ve smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že cena elektřiny je stanovena výměrem Ministerstva financí ČR v nejvyšší hodnotě přípustné podle sjednané sazby „BN“ (s novým názvem „D25“) při hodnotě jističe 100 A. Sazba se po dobu dodávky elektřiny nezměnila. V době od 1. 1. 1999 do 1. 1. 2000 představovala ve vysokém tarifu 2,19 Kč za kWh při stálé platbě 58,- Kč a v nízkém tarifu 0,91 Kč za kWh při stálé platbě 45,- Kč. V době od 1. 1. 2000 do 1. 1. 2001 představovala ve vysokém tarifu 2,61 Kč za kWh při stálé platbě 58,- Kč a v nízkém tarifu 0,91 Kč při stálé platbě 85,- Kč. Žalovaná přerušila dodávku elektrické energie do odběrného místa žalobce, neboť za odběr neplatil a k 8. 3. 2002 dluží 13.993,30 Kč. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud neshledal žalobní návrhy důvodnými s tím, že cena elektřiny je cenou regulovanou stanovenou výměrem Ministerstva financí ČR, resp. cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, a žalobce se tudíž nemůže s úspěchem domáhat, aby mu žalovaná dodávala elektřinu za cenu stanovenou pro dobu, kdy byla uzavřena smlouva o dodávce. Pokud žalobce v rozhodném období zaplatil za dodávky elektřiny částku, která mu byla fakturována v ceně stanovené cenovým předpisem, žalovaná se na jeho úkor bezdůvodně neobohatila.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. dubna 2005, č. j. 23 Co 574/2004-163, odmítl jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozsudku, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 1.714,- Kč. V části, jíž byla zamítnuta žaloba požadující, aby žalované byla uložena povinnost dodržovat kupní smlouvu o dodávce elektřiny ze dne 23. 8. 1999 a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Požadavek na uložení povinnosti dodržovat smlouvu shledal zjevně materiálně nevykonatelným, neboť neobsahuje dostatečně určité a přesné vymezení obsahu povinností, jejichž splnění je požadováno. Z kupní smlouvy může pro účastníky vyplývat celá řada práv a povinností. Pokud měl žalobce zato, že žalovaná některé z těchto smluvních povinností neplnila, ačkoli je plnit měla, měl se jejich plnění domáhat, což přes opakované výzvy soudu neučinil.
Proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Na rozdíl od odvolacího soudu má zato, že jeho žalobní požadavek má náležitosti uvedené v §261a o. s. ř. upravující tzv. materiální vykonatelnost rozhodnutí, neboť práva a jim odpovídající povinnosti v žalobě vymezil přesným a nepochybným způsobem, a to právě s odkazem na smlouvu o dodávce elektřiny. Nadále je přesvědčen, že jeho požadavek je důvodný. Od počátku řízení tvrdil, že s ním žalovaná neuzavřela novou kupní smlouvu o dodávce elektřiny v souladu s článkem II. písm. c/ smlouvy ze dne 23. 8. 1999, přestože došlo ke změně tarifu. Došlo-li ke změně tarifu, byla dána okolnost uvedená v článku II. písm. c/ smlouvy spojená s uzavřením nové smlouvy o dodávce elektřiny. Soudy při výkladu smlouvy neinterpretovaly slovo „tarif“ a „sazba“ v souladu s jazykovým výkladem. Správně měly dovodit, že změnila-li se sazba, bylo nutné, aby smluvní strany uzavřely novou smlouvu o dodávce elektřiny. Řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
V průběhu dovolacího řízení žalovaná V. e., a. s. se sídlem v H. K., oznámila a doložila, že ke dni 1. 10. 2007 nabyla účinnosti její fúze jako zanikající společnosti s Č., a. s. se sídlem v P., která je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v odd. B, č. vložky 1581, IČ 45274649. Nejvyšší soud České republiky proto usnesením ze dne 20. května 2008, č. j. 33 Odo 348/2006-190, rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno s Č., a. s. se sídlem v P., na straně žalované.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. Podle písmena b/ tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání v dané věci založena, neboť napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je tudíž nutno posuzovat pouze v intencích §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že jeho přípustnost může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Samy o sobě tyto vady řízení – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání nezakládají. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud musí při posouzení, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn odvolacím soudem.
Bez významu jsou tudíž výtky dovolatele, že odvolací soud nesprávně zjistil obsah smlouvy o dodávce elektřiny, kterou účastníci uzavřeli dne 23. 8. 1999, konkrétně jejího článku II. písm. c/, který pojednává o sazbách a o důsledcích jejich změn. Dovolací soud již v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek z 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, či rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002) vyslovil závěr, že zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění.
Ostatně odvolací soud neposuzoval, zda žalované ve smyslu článku II. písm. c/ smlouvy ze dne 23. 8. 1999 vznikla povinnost uzavřít se žalobcem novou smlouvu. Své rozhodnutí založil na závěru, že požadavku, který byl žalobou uplatněn, nelze vyhovět již proto, že nesplňuje kritéria materiální vykonatelnosti, neboť povinnost, která má být podle žalobního návrhu žalovanou plněna, není určena přesným a nepochybným způsobem. Oproti tomuto závěru prosazuje dovolatel názor, že jím navrhované znění rozsudečného výroku má veškeré náležitosti uvedené v §261a o. s. ř., neboť práva a jim odpovídající povinnosti byly „určeny odkazem na předmětnou smlouvu“. Přestože ani těmito výhradami nebyl vystižen dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., nýbrž důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jehož naplnění lze zvažovat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, považuje dovolací soud za vhodné přisvědčit odvolacímu soudu, že nárok, který žalobce žalobou uplatnil, požadavek materiální vykonatelnosti nesplňuje. Žalobce se žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, jímž má být žalované uloženo „dodržovat smlouvu o dodávce elektřiny uzavřenou účastníky dne 23. 8. 1999“. Přestože tato smlouva obsahuje vícero práv a povinností obou smluvních stran a z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce vedl k podání žaloby jeho nesouhlas s jednostranným zvyšováním ceny dodávané elektřiny, žalobní návrh (petit) s obsahem žaloby nekoresponduje. Skutečnost, že zmíněný vnitřní rozpor žaloby nebyl žalobcem odstraněn, se projevila již při rozhodování soudu prvního stupně; ten se zaměřil právě na posouzení, zda žalobci podle smlouvy svědčilo právo na dodávání elektřiny za cenu, která byla aktuální v době uzavření smlouvy, a zda tomuto právu žalobce odpovídala smluvní povinnost žalované (tedy povinnost dodávat do odběrného místa žalobce elektřinu za cenu, za níž byla dodávána v době uzavření smlouvy); zda byly dodrženy ostatní smluvní závazky žalované, nezkoumal. Žalobce se sice snažil nedostatečnost své žaloby odstranit tím, že žalobu změnil a požadoval, aby žalované byla uložena povinnost uzavřít s ním novou kupní smlouvu konkrétního znění, avšak učinil tak teprve v průběhu odvolacího řízení, přičemž odvolací soud takovou změnu žaloby nepřipustil s odůvodněním, že jde o nový nárok, který nelze v odvolacím řízení uplatnit (§216 o. s. ř.). Požadavek uplatněný žalobou tak zůstal materiálně nevykonatelným (§261a o. s. ř.) a závěr, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je správný.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolacímu soudu tudíž nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. května 2008
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu