ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.97.2008.1
sp. zn. 4 Nd 97/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl jako soud společně nejblíže nadřízený v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně: S. a. s., zastoupena Mgr. D. B., advokátkou, proti žalované: Č. p. a. s., o zaplacení 3,440.990,- Kč s příslušenstvím, vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 261/2006, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 261/2006 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc – řízení o zaplacení 3,440.990,- Kč s příslušenstvím, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 41 Cm 261/2006, byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě.
Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že v obvodu tohoto soudu má své sídlo, smlouvu, která je předmětem tohoto sporu uzavírala pobočka žalované se sídlem v jeho obvodu a k pojistné události došlo v jeho obvodu. Domnívá se, že věc bude u Krajského soudu v Ostravě projednána a rozhodnuta rychleji a hospodárněji.
Žalovaná s delegací věci ke Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasí. K podání žalobkyně uvedla, že veškeré úkony v daném sporném řízení byly činěny z místa jejího sídla, spor byl delegován z O., celá spisová dokumentace k tomuto sporu je vedena v sídle žalované. Navrhla, aby spor byl rozhodován Městským soudem v Praze, zároveň však učinila odkaz na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 80/2007, z 4. 6. 2007, v němž je řešena otázka věcné příslušnosti v jiném sporu, ve kterém byla v postavení žalované.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, přezkoumal podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky na přikázání věci.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být jinému soudu téhož stupně věc přikázána z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě §12 odst. 2 o. s. ř. též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Tyto důvody vhodnosti musí být takové povahy, aby z nich jednoznačně plynulo, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Při posuzování podmínek delegace věci a podmínek vhodnosti má pak zásadní význam
i stanovisko účastníků řízení.
Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je uplatňováno jako výjimka z ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. je nutno právě proto, že jde o výjimku ze zásady, uplatňovat restriktivně.
Z tohoto důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat takovou mimořádností, aby odůvodňovaly průlom do předmětného ústavního principu. V dané věci se žalobkyně podanou žalobou domáhá výplaty pojistného plnění pojistitelem na základě pojistného vztahu tj. obligatio ex contractu, což z hlediska místní příslušnosti soudu není vázáno na místo, kde vznikla škoda na pojištěném objektu (došlo k pojistné události). Vazba k místu, kde vznikla škoda, by byla dána v případě, že by se žalobkyně domáhala plnění z titulu náhrady škody vůči škůdci tj. obligatio ex delictu. Navíc v dané věci jsou již ve spisovém materiálu obsaženy zpráva statika a usnesení Policie ČR o odložení věci popisující vzniklou škodu. Obdobně žalobkyní uplatňovaný a tvrzený nárok na pojistné plnění zde není vázán na místo, kde došlo k uzavření pojistné smlouvy. V této souvislosti nad rámec věci možno též uvést, že pokud by se jednalo o organizační složku podniku žalované ve smyslu §87 písm. c) o. s. ř., týká-li se jí spor, tak žaloba byla podle kriteria sídla žalované podána u Městského soudu v Praze (in: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 5 Cmo 47/2003). Co se týče sídla žalobkyně, skutečnost, že žalobkyně sídlí mimo obvod příslušného soudu není nikterak výjimečná. Žalobkyně na č. l. 50a spisu též poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2005,
sp. zn. 29 Od 117/2004, kdy uvedla, že se jedná o tutéž pojistnou smlouvu. Avšak, jak plyne z daného usnesení, což žalobkyně neuvádí, na rozdíl od nynějšího návrhu žalovaná v uváděné věci s návrhem na delegaci vhodnou souhlasila.
Z podaného návrhu na delegaci vhodnou jsou zjevné okolnosti vyjadřující určitý vztah (nikoliv však právní vazbu) ke Krajskému soudu v Ostravě, proto bylo nutno zvážit, zda tyto žalobkyní poukazované okolnosti jsou v posuzované věci ze všech hledisek natolik významné, aby odůvodňovaly průlom do výše uváděného ústavního principu. Nejvyšší soud přihlédl k povaze sporu, k charakteru účastníků sporu, kdy oba účastníci jsou právnickými osobami a rovněž k zamítavému stanovisku žalované
a shledal v daném případě, že okolnosti uváděné žalobkyní, nejsou zde natolik výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci.
Taktéž požadavek na hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Městský soud v Praze je s věcí již obeznámen.
Konečně žalovaná ve svém vyjádření k návrhu na delegaci vhodnou zmínila výše uváděné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, avšak nevyslovila, že namítá nedostatek věcné příslušnosti. Nejvyššímu soudu nebyla věc předložena k rozhodnutí podle §104a o. s. ř., nýbrž k rozhodnutí o návrhu podle §12 odst. 2 o. s. ř., jako soudu příslušnému k rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou, tj. soudu společně nejblíže nadřízenému soudu, u něhož je věc vedena a soudu, k němuž měla být podle návrhu přikázána.
Podle §104a o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Vzhledem k výše uváděnému Městský soud v Praze toto ustanovení při zjišťování, zda jsou splněny podmínky řízení podle §103 o. s. ř. neopomene.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c